Článek
Možná to zní neuvěřitelně, ale lidské chování má jasnou logiku a ustálené vzorce. Za vnějšími projevy vždy stojí konkrétní soubor vrozených dispozic – motivací, potřeb, dovedností a preferencí. Určitý vliv má i výchova a prostředí, nicméně vrozené dispozice jsou rozhodující. Právě proto se někteří lidé (navzdory všemu) přitahují, jiní si jdou na nervy – a partnerské scénáře se stále znovu opakují.
Typologie, kterou zde dlouhodobě popularizuji, ukazuje, že každý má své silné stránky – vnitřní opěrné body, z nichž má vyrůstat jeho stabilita. Jenže málokdo je hledá tam, kde skutečně jsou. Společnost nás učí zapadnout, a ne klást si otázky, kým jsme. Normální je usilovat o vnější schválení a výchova tomu jde naproti. Kdo se věnuje sebepoznání, přestává zapadat – ale také přestává vnímat jinakost druhých jako hrozbu. A právě to je základní předpoklad pro zdravý vztah.
Tento princip platí i pro vztahy mezi rodiči a dětmi. Ačkoli existuje jen 16 typů osobnosti, v interakcích tvoří 240 možných kombinací, které však mají předvídatelné scénáře. To je důvod, proč je psychologie plná alternativ a proč se vztahy zdají tak komplikované. Zatímco typ osobnosti dítěte si nikdo nevybere, s životním partnerem je to snazší.
Platí pravidlo: čím méně vnitřní jistoty si odnášíme z dětství, tím větší nároky klademe na partnera a později i na své děti. V blízkých vztazích hledáme to, co nám chybí uvnitř – aniž bychom si uvědomovali, že něco chybí a co přesně to je. Není v tom konkrétní záměr, ale přirozená snaha dosáhnout vnitřní rovnováhy skrze vnější kompenzaci – což je strategie předem odsouzená k nezdaru. Takto vytvořené pouto se rychle mění na „dětskou“ závislost, která je křehká, vyčerpávající a málokdy dlouhodobě udržitelná. Očekávání se mění ve zklamání, narůstá nerovnost, tlak a strach z opuštění. Ztráty sebekontroly a nezralé chování, které nakonec zničí toto křehké pouto, byly nepochybně již u jeho zrodu – jen v trochu jiné podobě.
Při práci s typologií rychle pochopíte, proč si dva lidé přestali rozumět – co je přitahovalo, co je spojuje, a hlavně to, co mezitím přestali vidět: jak výjimečně se k sobě hodí a v čem se navzájem potřebují. Jednoduše řečeno: každý z nás má své „tovární nastavení“ - pokud mu nerozumíme, vytváříme si falešné představy o sobě i druhých. Tak vzniká napětí, které se dříve či později projeví – prožíváme strach, používáme nátlak a vytváříme stres – někdy hned po odeznění zamilovanosti, někdy až v náročnějších životních fázích, jako je narození dítěte – pokud jde o partnerství. V průběhu dospívání, nebo ve fázi osamostatnění – pokud jde o vztah s dětmi.
Typologie osobnosti je rozsáhlé téma, které se snažím přibližovat postupně. Pokud jde o vztahy, klíčovou roli v nich hraje extrovertní stránka naší osobnosti – ze čtyř možných variant každý (včetně introvertů) přirozeně preferuje jen jednu. Do jisté míry nás však formuje i výchova, takže se můžete částečně poznat i v jedné další. Ta však bude váš život vždy jen ovlivňovat, nikoli formovat.
Smyslem článku je ukázat, že poznat a kultivovat svou přirozenost má smysl – je to osvobozující. Naopak její dlouhodobé potlačování, nejprve výchovou, později sebevýchovou, vede k (sebe)/destruktivnímu nastavení. Člověk, který nežije v souladu se sebou samým, vždy hledá vnější kompenzaci – pokud se rozhodne žít sám, orientuje se například na výkon, vliv, majetek, víru nebo idealismus. Ani volba kompenzace není vědomá – vyberete si to, k čemu máte vnitřní dispozici.
❤️ Extrovertní smysly – jako základ vztahového chování
Fyzická blízkost = vztah. Kontakt, dotek, vášeň jsou důkazem lásky a vzájemného pouta. Odloučení vyvolává úzkost. „Sejde z očí, sejde z mysli“. Neviděný partner se snadno „vypaří“ z mentálního prostoru.
Lidé, kteří preferují extrovertní smysly vytvářejí symbiotické vztahy. Velmi rychle absorbují druhého do vlastního prožívání, vztah se rychle stává důvěrným. Tito lidé se netrápí minulostí, nemají tendenci plánovat budoucnost, soustředí se na příležitosti, které jim nabízí přítomnost. Umí improvizovat, ale mají silný sklon k bažení. Pokud se něco nabízí, nemohou odolat, pokud něco chybí, brzy hledají nové podněty.
🤝 Co od vztahu očekávají a potřebují
Vztah se posiluje společnými zážitky – aktivity, smích, akce. Tito lidé chtějí být v kontaktu, potřebují okamžitou odezvu na své nápady a autenticitu partnera. Potřebují vidět, slyšet, cítit, že jsou milováni. Tělesný kontakt – dotek jako potvrzení vztahu. Láska „na dálku“ je pro ně velmi náročná. Bezprostřednost a otevřenost. Extrovertní smysly čtou projevy druhého přímo – co vidí, to vnímají jako pravdu.
📌 Slabé místo – povrchní hodnocení, nepřiměřené reakce a obecně sklon k extrému.
Potenciál talent – ve smyslu Typologie dle MBTI jde o osobnosti typu ESTP, ESFP, ISTP a ISFP.
❤️ Extrovertní intuice – jako základ vztahového chování
Idealizace a odstup. Odloučení dává prostor pro fantazii a potřebnou kontrolu nad obrazem vztahu. Trvalá blízkost = ohrožení vlastní identity. Lidé tohoto typu jsou neustále napojeni na druhé, i bez přímé interakce. Cítí, kde je jaké napětí, odpojení, změna – a intuitivně na to reagují. Nezbytně potřebují vlastní prostor, přítomnost druhých je ruší i při spánku – od určitého věku chtějí oddělené ložnice. Potřebují být vnímáni jako zajímaví, přitažliví, unikátní – pro každého trochu jinak. Vyžadují vnější potvrzení, ideálně od většího počtu lidí. Vyčerpání ze všednosti. Vztah se musí obnovovat důkazy lásky, příležitostmi k uvolnění emocí a projevu jejich temperamentu.
🤝 Co od vztahu očekávají a potřebují
Partner by měl být inspirativní, spontánní, zábavný, otevřený možnostem, ale nedusit svou přítomností. Okamžitá fascinace lidmi, kteří „otevírají svět“. Vztah má být „živý obraz“, ne hotová věc. Partner by měl neustále znovu „dobývat“, „objevovat“ – potvrzovat výjimečnost a neuchopitelnost dotyčného. Extrovertní intuice přináší do vztahu vzrušení, humor, ve společnosti nechává partnera vyniknout, dokáže být „podmanivě přitažlivá“, temperamentní a neustále otevřená novým možnostem.
📌 Slabé místo – nestabilita, vnitřní zmatek, sklon ke konzumnímu životu.
Potenciál kreativita – ve smyslu Typologie dle MBTI jde o osobnosti typu ENTP, ENFP, INTP a INFP.
❤️ Extrovertní cítění – jako základ vztahového chování
Touha být potřebné – lásku si chce zasloužit. Pečuje, pomáhá, obětuje se – a tím si vztah „zajišťuje“. Vztah = závazek, služba, odpovědnost – ale i investice. Pečuje až do vytvoření emočního dluhu – vytváří bezpečí, ale ve vztahu ztrácí samo sebe. Čím víc dává, tím víc mizí. Potřebuje vděk, jinak se cítí prázdné. Odpočinek, pasivitu nebo sebelásku považuje za sobectví. Když druhý nechce být opečováván, vnímá to jako odmítnutí sebe. Nehledá dobrodružství, ale potvrzení, že má své místo v srdci druhého. Buduje vztah jako systém emočního bezpečí a trvalého pouta.
🤝 Co od vztahu očekávají a potřebují
Citovou odezvu a vděčnost. Lidé tohoto typu nechtějí být jen „užiteční“, ale cenění, potřební a nezastupitelní. Očekávají emoční uznání, ale nikdy si o něj neřeknou přímo. Chtějí vědět, co druhý cítí – a že to zůstane stabilní. Narušení harmonie vnímají jako osobní útok.
📌 Slabé místo – vztahovačnost, sklon k sebe-vykořisťování a černo-bílému vnímání světa.
Potenciál empatie – ve smyslu Typologie dle MBTI jde o osobnosti typu ENFJ, ESFJ, INFJ a ISFJ.
❤️ Extrovertní myšlení – jako základ vztahového chování
Vztah = projekt, který má mít účel, směr a výstup. Lidé tohoto typu jsou neosobní, nečtou druhého přímo, ale přes to, jaký vliv na ně druhý má. Proto vyvolávají dojem, že neposlouchají a soustředí se jen na sebe → „Tvé chování mě nutí udělat XY.“ → „Kvůli tobě teď musím řešit Z.“ Výsledkem je vnímání partnera pouze jako „vstupu“ do vlastního rozhodovacího systému.
Ve vztahu potřebují spoluhráče, ne klienta. Vztah s někým, kdo věci „odmítá řešit“, prožívají jako zátěž – nesnesou stagnaci nebo pasivitu. Pokud se partner ukáže jako „málo kompetentní“, očekávají od něj, že nechá systém běžet a nebude věci zbytečně komplikovat – a ze vztahu se postupně odpojí. I na emoce nahlíží jako na úkol: „Když tě to trápí, tak s tím něco dělej.“ Neumí jen být. Odpočinek si musí zasloužit – a od druhých očekávají totéž.
Do vztahu přináší stabilitu a organizaci. Dokáží řešit každodenní problémy a nést odpovědnost. Emoční nezávislost a prostor – neočekávají, že je bude partner „obsluhovat emocionálně“. Vystačí si s tím, že věci jdou kupředu a sjednaným směrem. Nabízí partnerovi nízký tlak a vysokou funkčnost, ale mohou působit nepřítomně a chladně.
🤝 Co od vztahu očekávají a potřebují
Kompetentního partnera a spolupráci. Nepotřebují mluvit o emocích, ale o tom, co se bude dělat nebo jak se věci vyřeší. Jasnou dohodu a úctu k vynaložené energii. Stabilita a spolehlivost má být vnímána jako výraz lásky. Výčitky, emocionální apely, náladovost – to vnímají jako toxické prostředí.
📌 Slabé místo – nevidí, co druhý prožívá – řeší především, co kdo dělá špatně. Snaží se být efektivní za každou cenu, vytváří atmosféru časové tísně a jejich kritika bývá nemilosrdná.
Potenciál racionalita – ve smyslu Typologie dle MBTI jde o osobnosti typu ENTJ, ESTJ, INTJ a ISTJ.
Závěrem je třeba dodat, že každá z výše uvedených extrovertních funkcí má mnohem hlubší význam, než naznačují tematické popisy – uvedené projevy nejsou náhodné, ale mají pevnou vnitřní logiku, kterou lze pochopit a vysvětlit. Každou skupinu navíc tvoří čtyři různé osobnostní typy, které se odlišují na základě své introvertní stránky. Konkrétní typ osobnosti nelze stanovit nebo vyloučit na základě jediného projevu –například i člověk s dominantní smyslovou orientací může nesnášet fyzický kontakt, jako důsledek nevhodného výchovného přístupu. Není to důkaz špatného zařazení v typologii, ale nezdravého vývoje, který bude mít jistě mnoho dalších důsledků.
Na základě studia i s ohledem na dosavadní praxi mohu vyloučit případ, že by do partnerství vstoupili dva lidé s totožným typem osobnosti, byť mohou oba preferovat stejnou extravertní psychickou funkci. Vybíráme si partnera, který nás něčím doplňuje, tedy s odlišnou výbavou. Právě ta odlišnost nás zaujme, ale později nás může začít iritovat. Pokud však toužíme druhého předělávat, neodhalujeme tím jeho slabiny, ale pouze vlastní nezralost.
Nikdo nepotřebuje žít svou přirozenost neustále– důležité je, že ji známe, neodsuzujeme a ideálně pro ni máme vzájemné pochopení. Vztah často spojuje dva zcela odlišné světy. Společně s dětmi se tak pod jednou střechou mohou potkat i všechny čtyři varianty extrovertní funkce – a přesto spolu žít v harmonii. Klíčem je pouze vzájemné porozumění a respekt.
Pro potřeby editace doplňuji hlavní zdroje literatury: C. G. Jung: Psychologické typy (Portál; 2020) a Červená kniha (Portál; 2013).
Článek píši z hlavy a opírám se především o původní výzkum C. G. Junga k psychickým funkcím člověka, resp. o literaturu na téma Typologie osobností dle MBTI. Jsem autorka s vášní pro psychologii, která se nebojí vybočit z konvenčních teorií. Své poznatky čerpám z odborné literatury, ale známé koncepty jsem se naučila vidět v nových souvislostech, které umožňují hlubší pochopení. Pokud vás tento pohled zaujal, zvu vás k diskusi nad typologií nebo odkazuji na své články. Mým cílem není pouhá reprodukce znalostí, ale vytvoření komplexního výkladového modelu, který propojuje různé aspekty lidského chování a myšlení. Věřím, že mé poznatky mohou nabídnout užitečné perspektivy, které může každý využít podle svého uvážení.
