Článek
Když mluvíme o strachu, obvykle ho interpretujeme jako reakci na něco, co je „špatně“: špatnou zkušenost nebo hrozbu, která stojí před námi, případně je zatím skrytá. Naučili jsme se chápat strach logicky, ve smyslu příčina → důsledek. Ale strach jako psychický jev nemusí mít s realitou mnoho společného, proto se druhému těžko vysvětluje, a ještě hůře rozmlouvá.
Náš strach ukazuje spíše na to, kam směřuje naše vědomí a jak je nerovnoměrně zatíženo. Intenzita strachu roste, když se naše vrozená vnitřní preference posouvá k extrému — tedy pryč od rovnováhy, kterou poskytuje její vyvažující dispozice. Dokonce i zdánlivá absence strachu je jen jinou podobou téže nerovnováhy, jak si ukážeme dále.
Vrozené dispozice v nás fungují převážně automaticky jako dvojice psychických funkcí, jejichž projevy jsou komplexní a navenek rozpoznatelné. V průběhu dětství se k dominantní preferenci přidává druhý pár a z těchto dvou párů se skládá charakteristika osobnosti. Tuto psychologickou osnovu objevil C. G. Jung již před více než 100 lety. Dnes nejznámější interpretací je typologie MBTI, využívaná po celém světě. Stanovení typu však vyžaduje cit a odborné porozumění všem osmi dispozicím a jejich kombinacím.
Každý člověk od narození preferuje jeden ze dvou hodnotových párů: buď Empatii (Fe) – Autonomii (Ti), nebo Racionalitu (Te) – Sebelásku (Fi). Tyto dva páry se vzájemně vylučují. Osobnost člověka pak doplňuje jeden ze dvou percepčních párů: Bezprostřednost (Se) – Vhled (Ni), nebo Zdatnost (Si) – Kreativita (Ne). Zásadní přitom není jen samotná volba párů, ale i jejich orientace: které dvě dispozice jsou dominantní a které vyvažující. Čistě logicky tak vzniká právě 16 možných kombinací – typů osobnosti.
Pro ilustraci si vezměme osobnost typu ENFP. Jde o extraverta, jehož preferované dispozice se uspořádaly takto: Kreativita, Sebeláska, Racionalita a Zdatnost — jsou zde přítomny oba funkční páry. Zbývající dispozice v pořadí: Vhled, Empatie, Autonomie a Bezprostřednost se u tohoto typu projevují méně vědomě a v běžném fungování spíše svou absencí, neboť se nacházejí v pozadí vědomí. Právě toto uspořádání vytváří charakteristickou „optiku“ vnímání světa, jeho interpretace i typické oblasti vnitřního napětí.
Strach optikou preference Empatie – Autonomie
Empatie se orientuje na mezilidské pole, sociální normy a dopad chování. Jádrem strachu je zde nepředvídatelnost druhých lidí. Není-li Empatie korigována vyvažující dispozicí, objevují se úzkosti z reakcí okolí: „Co když to pokazím? Co když mě odmítnou? Co když naruším rovnováhu?“ Dominantní Empatie na tento tlak reaguje snahou kontrolovat prostředí a přizpůsobovat se. Nerovnováha zde vytváří strach ve smyslu: nemohu dovolit – sobě ani druhým – ohrozit vztahové pole, které drží můj svět pohromadě.
Autonomie se naopak orientuje na vnitřní konzistenci, osobní logickou integritu a správnost jednání. Jádrem strachu je zde vlastní čin, který by nebyl v souladu s vnitřní logikou. V nerovnováze se dominantní Autonomie projevuje rozhodovací paralýzou, kterou navenek vnímáme jako pasivitu: odkládání činů, přehnanou sebekontrolu či stažení do vnitřního světa. Ústřední otázka tohoto napětí zní: co když svým jednáním poruším vlastní systém pravdy a už to nepůjde vzít zpět?
Zjednodušeně lze říci, že Empatie dává Autonomii odvahu jednat ve světě lidí, zatímco Autonomie dává Empatii vnitřní integritu. Strach, který se projevuje buď přehnanou kontrolou okolí, nebo naopak sebekontrolou a zdrženlivostí, je důsledkem nerovnováhy tohoto páru dispozic. Řešením není potlačení strachu, ale posílení vyvažující dispozice. Rovnováha v tomto páru se neprojevuje úzkostí, nýbrž zodpovědným a klidným přístupem k mezilidským vztahům.
Týká se typu osobnosti: ESFJ, ENFJ, ISFJ a INFJ – preferovaná Empatie. INTP, ISTP, ENTP a ESTP – preferovaná Autonomie.
Strach optikou preference Racionality – Sebelásky
Tato osa nese jeden z nejtišších, ale zároveň nejbolestnějších druhů strachu. Nejde zde primárně o závazky, povinnosti či výkon, jde o samotnou hodnotu existence.
Racionalita se orientuje na účinnost, strukturu a výsledek. Jádrem strachu této preference je pocit neužitečnosti. V nerovnováze se nabízí zdánlivě jednoduchá odpověď: zvýšený výkon, tlak na efektivitu, identita postavená na tom, co „funguje“. Ústřední obava zde zní: co když nemám objektivní hodnotu, protože nepřináším výsledek?
Sebeláska se naopak orientuje na osobní hodnotu, autenticitu a vnitřní pravdu. Její základní obavou je ztráta vnitřní harmonie pod tlakem vnějších požadavků. Protože jde o introvertní dispozici, reaguje nerovnováha ve dvou rovinách: vnitřně stažením a silným připoutáním k osobním ideálům, navenek pak odporem vůči požadavkům, kladením neviditelných překážek či projevy pasivní agrese. Skryté poselství těchto reakcí zní: když udělám to, co se po mně chce, hrozí, že přestanu být sám sebou.
Vztah těchto dvou dispozic lze shrnout jednoduše: Sebeláska dává Racionalitě důvod, proč něco dělat, zatímco Racionalita dává Sebelásce nástroj, jak to, co má skutečnou hodnotu, uvést do reality. Rovnováha v tomto páru se neprojevuje ani bezbřehým výkonem, ani odmítáním závazků, ale smysluplným závazkem vůči tomu, co je vnitřně pravdivé i navenek uskutečnitelné.
Týká se typu osobnosti: ESTJ, ENTJ, ISTJ a INTJ – preferovaná Racionalita. INFP, ISFP, ENFP a ESFP – preferovaná Sebeláska.
Strach optikou preference Bezprostřednosti – Vhledu
Bezprostřednost se orientuje na to, co je právě teď — na aktuální dění, možnosti, tělo a akci. Její obavy pramení ze zastavení a reflexe. V nerovnováze se zde objevuje tichá, ale vytrvalá obava: když se zastavím, podívám se na vlastní motivaci nebo se budu držet plánu, něco se rozpadne. Typickou reakcí této preference je přetlak aktivity, impulsivita a vyhýbání se tichu, plánování i rozebírání důsledků vlastního jednání. Strach se zde neváže k samotné akci, ale k tomu, co by se mohlo ukázat, kdyby nebylo co dělat – paradoxně to tedy může působit jako absence strachu.
Vhled jako introvertní dispozice se orientuje na vnitřní obraz, směr a nevyhnutelnost vývoje. Jádrem strachu je zde budoucí důsledek konkrétního činu v přítomnosti. Nejde o strach z jednání jako takového, ale o obavu vyjádřitelnou otázkou: když teď něco udělám a uzavřu tím jiné možnosti - zradím svůj hlubší směr? V nerovnováze nabízí dominantní Vhled své řešení v podobě čekání na „správný“ okamžik nebo na „znamení“, oddalování rozhodnutí či únik do nekonečného přemítání. Největší obavy zde plynou z chaosu reality, který by mohl narušit vnitřní obraz — to vede ke snaze eliminovat neřiditelné vlivy nebo teoreticky dohlédnout na konec každé z možnosti.
I v tomto páru lze nalézt jednoduché shrnutí: Bezprostřednost dává Vhledu odvahu zvolit směr, zatímco Vhled dává Bezprostřednosti smysl a cíl. Rovnováha se zde neprojevuje ani impulzivitou, ani váháním, ale vědomou a zároveň přítomnou rozhodností.
Týká se typu osobnosti: ESFP, ESTP, ISFP a ISTP – preferovaná Bezprostřednost. INTJ, INFJ, ENTJ a ENFJ – preferovaný Vhled.
Strach optikou preference Kreativity – Zdatnosti
Extravertní Kreativita se orientuje na budoucí vývoj, možnosti a kombinace informací, které se nabízejí. Je neustále v mentálním pohybu směrem kupředu. Jádro strachu této dispozice spočívá v pochybnosti o základu, z něhož vyrůstá, tedy z nedostatků či mezer, které překlenula, aniž by si to řádně uvědomila. Velmi rozvinutou Kreativitu provází obava: co když se ukáže, že východiska mých postojů jsou prázdná, nepravdivá nebo nedostatečná? Typickou reakcí je odklon od minulosti nebo její dodatečné přepisování, vyhýbání se hlubšímu sblížení a odhalení. Chování, které naznačuje, že je co skrývat, i když není. Jde o neurčitý strach, že blízkost by mohla odhalit něco, co samo o sobě „nedrží pohromadě“. Tento vnitřní tlak se pak snadno proměňuje i do podezření vůči okolí — jako by druzí mohli chtít rozkrýt cosi závažného, přestože k tomu nemají důvod ani motiv.
Introvertní Zdatnost se orientuje na minulou zkušenost, kontinuitu a stabilitu, a proto přirozeně upřednostňuje to, co je ověřené. Čím silnější je tato dispozice, tím silnější bývá i obava: co když budoucnost naruší to, co znám a co mi dává jistotu? V nerovnováze se tento strach projevuje odporem ke změně, rigiditou, lpěním a bráněním neznámým vlivům. Lpění zde přitom není důkazem špatné zkušenosti, ale známkou oslabené vyvažující dispozice, která by vytvořila oporu pro pozitivní očekávání z budoucího vývoje.
Zjednodušeně řečeno: Zdatnost dává Kreativitě kořeny, zatímco Kreativita zbavuje Zdatnost fixace. Rovnováha v tomto páru není snadná — a právě zde může strach snadno přerůstat v depresivní ladění či skutečné deprese. Vyváženost těchto dispozic však proměňuje všudypřítomné obavy v bdělost a vnitřní stabilitu otevřenou změně.
Týká se typu osobnosti: ENTP, ENFP, INTP a INFP – preferovaná Kreativita. ISTJ, ISFJ, ESTJ a ESFJ – preferovaná Zdatnost.
Závěr
Z výše uvedeného přehledu je patrné, že strach je především důsledkem momentální nebo dlouhodobé ztráty rovnováhy vědomí. Každá vrozená dispozice se přitom obává jiného druhu narušení reality. To znamená, že svým strachům můžeme porozumět, aniž bychom je museli chápat jako osobní selhání, chybu nebo důkaz „něčeho špatného“, co je třeba skrývat či odstranit. Strach není rozsudek — je signálem.
Právě tento pohled nám umožňuje vidět vlastní motivace bez hanby, rozumět druhým bez povrchních soudů a hledat vnitřní rovnováhu místo vnějších viníků. Sebepoznání nespočívá v aktivním boji proti strachu, ale v tom, že mu porozumíme a přestaneme ho zaměňovat za realitu.
Kdo si svůj dominantní strach uvědomit nechce, má přirozenou tendenci jej přesouvat na druhé a devastovat tím vztahy. Vnucuje ho svým dětem jako hodnotu, používá ho jako obvinění vůči okolí nebo jím vysvětluje chování druhých — aniž by si uvědomoval, proč to dělá. Jde o běžný obranný mechanismus: způsob, jak se se strachem vyrovnat, aniž bychom ho museli sami zkoumat nebo mu čelit. Výsledkem tohoto chování však není větší pocit bezpečí, ale osamění — okolí se postupně vzdálí, protože nikdo dlouhodobě neunese cizí strach, který je vydáván za realitu.
Pro potřeby editace doplňuji hlavní zdroje literatury: C. G. Jung: Psychologické typy (Portál; 2020) a Vývoj osobnosti (Portál; 2022).
Článek píši z hlavy a opírám se především o původní výzkum C. G. Junga k psychickým funkcím člověka, resp. o literaturu na téma Typologie osobností dle MBTI. Jsem autorka s vášní pro psychologii, která se nebojí vybočit z konvenčních teorií. Své poznatky čerpám z odborné literatury, ale známé koncepty jsem se naučila vidět v nových souvislostech, které umožňují hlubší pochopení. Pokud vás tento pohled zaujal, zvu vás k diskusi nad typologií nebo odkazuji na své články. Mým cílem není pouhá reprodukce znalostí, ale vytvoření komplexního výkladového modelu, který propojuje různé aspekty lidského chování a myšlení. Věřím, že mé poznatky mohou nabídnout užitečné perspektivy, které může každý využít podle svého uvážení.
