Článek
Najít místo, kde se vejde osm lidí, zní jednoduše. Dokud nezačnete hledat. Na fotkách vypadá všechno idylicky, ale zkuste najít chalupu, která má skutečný kus zahrady, ne dvorek u hlavní cesty, a ještě něco, co zabaví děti. Další disciplína: ubytovat dětský gang pohromadě, a přitom zachránit dvě ložnice pro dospělé, kteří doufají v alespoň jedno klidné ráno. Upřímně – nečekali jsme zázraky.
Když máte malé děti, je každá výprava tak trochu rutina. Slavíte každý pokrok – třeba „konečně bez kočárků“ – ale s koly si zase neodpočineme. Cestou řešíme, kde nakoupit, jestli jsou v okolí nějaké půjčovny a jestli náhodou není poblíž aquapark (ale radši ne, je podzim a nikdo si nechce odvézt rýmu). Děti jsou po prázdninách ještě plné energie, ale rodiče při začátku školního roku už na pokraji sil, takže plány jsou spíše mlhavé. Koordinace dvou rodin je malý logistický zázrak, ale když funguje parta – v duchu se držíte naděje, že všechno nakonec dopadne skvěle.
Důvod, proč to celé píšu, je prostý – chci se s vámi podělit o nalezený poklad. Nevím, jestli je to v Beskydech běžné, ale nás ten kraj úplně dostal. Ubytování bez chybičky, všechno nachystané pro děti – od herního koutku uvnitř až po hřiště a zahradu, kde by se dalo klidně trávit celé dny. Každý večer jsme místo televize končili u ohniště. Co nás ale nejvíc překvapilo, byl přehled turistických cílů v chalupě – takový ten, co bývá v lepších hotelech. Díky němu jsme zjistili, že kolem nás je víc lákadel, než bychom stihli za týden. Počasí nám přálo, takže jsme byli pořád venku a chalupu jsme si vlastně moc neužili.
Den, kdy jsme se rozhodli „dobýt Radhošť“, začal klasicky – děti nadšené, rodiče s kávou a mírnou obavou, kdo koho ten den unaví dřív. Lanovkou z Trojanovic jsme se vyvezli do Pusteven, což už samo o sobě byl pro menší členy výpravy zážitek dne. Dřevěné stavby v areálu mají svoje kouzlo – půlka z nás chtěla hned bydlet tady, druhá půlka aspoň něco sníst.
Socha Radegasta - turistický cíl.
Cesta na Radhošť byla přesně taková, jakou chcete, když si myslíte, že jdete jen „na lehkou procházku“. Nádherné výhledy, trochu bláta, pár hub (pro odvážlivce k večeři), a samozřejmě povinná zastávka u sochy Radegasta – děti soutěžily, kdo se ho dotkne první, rodiče, kdo to vyfotí bez cizích turistů.
Výhled z vrcholu nám vzal dech, a to nejen kvůli převýšení. Když se díváte na Jeseníky a celé Valašsko, je vám jasné, že tenhle kraj má v sobě něco zvláštně klidného. A návrat dolů? No, řekněme, že čtyři kuchaři v plně vybavené kuchyni večer rozhodně nezaháleli. Guláš s „vlastnoručně“ nasbíranými houbami chutnal přesně tak, jak si po dni na horách přejete – delikátně a hrdinsky.
Pustevny.
Po pohodové túře na Radhošť jsme se všichni vyspali do růžova – dospělí zřejmě díky klidu, děti díky podkrovnímu patru, které měly celé pro sebe. Společný prostor pro spaní, vlastní koupelna a herní koutek – kombinace, o které jsme si dřív nechávali jen zdát. Vlastně jsme si říkali, že i kdyby celý víkend pršelo, děti by se tu zvládly vyřádit i bez našeho zásahu.
Naštěstí ale počasí drželo, takže dilema druhého dne bylo příjemné: co podniknout, aby se dětská energie vybouřila naplno? Průvodce v chalupě nás lákal na všechno možné – od místní Bobofky, přes hřebčíny v okolí až po ZOO Ostrava – ale nakonec vyhrál Gibon Park v Rožnově. Místo, kde se děti ztrácí ve větvích lanového centra nebo se smějí z trampolínového pole. Adrenalin, zábava, výdech. A hlavně ten pocit, že i když se unaví všichni, nikdo si nebude stěžovat.
Cestou zpátky děti odpadly dřív, než jsme sjeli z hor. My jsme v duchu přepínali z režimu „víkend“ na „školní pondělí“, ale ten beskydský klid s námi ještě chvíli zůstal. A taky slib, že příště vezmeme míň věcí (a víc volna). Děti chtějí jet znovu a my taky.
Tenhle článek je pro mě trochu jiný než obvykle. Chtěla jsem se prostě podělit o zážitek a poděkovat za objev jménem Čeladná – místo, které pro mě teprve teď dostalo skutečnou podobu. A moje malé doporučení na závěr? Kdo hledá klid, dobrodružství a trochu prostoru pro sebe, tady ho opravdu najde. A jestli to inspiruje i další rodiny, budu mít radost – protože takové objevy stojí za to sdílet.
