Článek
Když cizinec v Česku neumí česky, je to lenost. Když Čech v Německu neumí německy, je to „tak to prostě je“. Proč mají Češi dvojí metr?
Petr žije v Mnichově už deset let. Pracuje na stavbě, má české kamarády, českou hospodu, českou televizi. Na úřadě mu pomáhá překladatelka, v obchodě ukáže prstem. Německy umí říct „Guten Tag“ a „Danke“. A nic víc.
Nikdo mu to nevyčítá. Naopak. Když přijede na Vánoce domů, všichni se ho ptají, kolik vydělává. Nikdo se ho nezeptá, kolik německých slov se za těch deset let naučil.
Teď si představte opačnou situaci. Ukrajinka, která žije tři roky v Plzni. Pracuje v kuchyni, děti chodí do české školy, snaží se domluvit. Ale na úřadě se zasekne. V obchodě se stydí. A hned je z ní „ta, co se ani po třech letech nenaučila říct Dobrý den“.
Proč je to tak?
1. Češi jsou „emigranti“, ostatní jsou „cizinci“
Když odjede Čech do zahraničí, Češi říkají, že „šel za lepším“. Když přijede cizinec do Česka, Češi říkají, že „se musí přizpůsobit“. Přitom je to úplně stejný příběh. Člověk opustil domov, aby uživil rodinu.
2. Jazyk není jen o vůli. Je o času a strachu
Petr z Mnichova pracuje 12 hodin denně. Po práci je unavený. Učit se německy po večerech? Na to nemá sílu. Úplně stejně jako Ukrajinka v Plzni, která po směně v kuchyni ještě vaří večeři a dělá s dětmi úkoly.
Nejde o to, že nechtějí. Jde o to, že nemají kdy. A hlavně — bojí se mluvit a udělat chybu.
3. Čeština je pro Čechy samozřejmost. Pro ostatní ne
Češi se česky naučili jako děti. Zadarmo. Bez stresu, bez války, bez toho, že by museli v 35 letech začít úplně od nuly v cizí zemi.
Chtít po někom, aby se za tři roky naučil jazyk na úrovni rodilého mluvčího, je jako chtít po Češích, aby se za tři roky naučili perfektně německy, zatímco pracují, platí nájem a vychovávají děti.
Tak co s tím?
Nejde o to, aby Češi přestali chtít, aby se cizinci učili česky. To chtít mají.
Jde o to, aby Češi přestali měřit dvojím metrem. Pokud je Čech v Německu bez němčiny „šikovný kluk, co se tam prosadil“, pak je Ukrajinka v Česku bez perfektní češtiny taky jen člověk, který se snaží prosadit.
Než příště Češi někoho odsoudí za to, že neumí „Dobrý den“, měli by se sami sebe zeptat: Uměli by oni po třech letech v cizí zemi říct víc?





