Článek
Přiznám se: ani já jsem ze začátku přesně nevěděla, jak moc se lymfodrenáž liší od klasické masáže.
Začala jsem to chápat až ve chvíli, kdy jsem se začala masáži věnovat víc do hloubky a tak trochu se v tom všem „vařit“.
A narazila jsem na jednu zajímavou věc.
Spousta lidí si představuje lymfodrenáž podobně jako klasickou masáž: čím silněji masér tlačí, tím lépe odvedl svou práci.
Někteří dokonce očekávají, že po pořádné lymfodrenáži musí mít modřiny.
A právě tady je dobré některé věci trochu uvést na pravou míru.
Modřiny nejsou důkazem, že „se dobře rozproudila lymfa“.
A bolest rozhodně není známkou toho, že lymfodrenáž fungovala lépe.
Lymfodrenáž není o tom zatlačit co nejsilněji
Klasická masáž a manuální lymfodrenáž jsou dvě různé techniky.
Při klasické masáži můžeme používat hlubší hmaty — hnětení, tření, vytírání nebo různé techniky zaměřené na svaly a měkké tkáně.
Když je sval hodně napjatý, může masér pracovat poměrně hluboko, samozřejmě s ohledem na konkrétního člověka a jeho stav.
U lymfodrenáže je princip jiný.
Lymfatický systém se nachází v celém těle a povrchové lymfatické cévy jsou uložené poměrně blízko pod kůží.
Proto se při manuální lymfodrenáži používají jemné, pomalé a rytmické pohyby, které působí především na povrchové vrstvy tkání.
Není to masáž, po které si řeknete:
„Tak teď už přesně vím, kde mám každý sval.“
Proč je tady důležitá jemnost?
Zkuste si nepředstavovat sval, který je potřeba pořádně promasírovat, ale spíš jemnou síť, kterou je potřeba stimulovat správným způsobem.
Lymfatické cévy mají tenké stěny a jejich fungování souvisí mimo jiné s pohybem, chlopněmi a rytmickými stahy cév.
Cílem manuální lymfodrenáže proto není „vytlačit“ lymfu silou.
Jde spíš o jemnou stimulaci jejího pohybu správným směrem.
Proto jsou pohyby pomalé, lehké a rytmické.
Někdy tak lehké, že člověka při první návštěvě napadne:
„To je všechno? Kdy začne ta pořádná masáž?“
A právě v tu chvíli může probíhat přesně to, co má.
Proč by lymfodrenáž neměla bolet?
Protože bolest není jejím cílem.
Po dobře provedené manuální lymfodrenáži může člověk cítit uvolnění, lehkost, teplo nebo příjemné zklidnění.
Silná bolest, agresivní hnětení nebo pocit, že se masér snaží kůži doslova odtrhnout od těla, ale s představou jemné lymfodrenáže příliš nekorespondují.
A rozhodně neplatí, že modřiny jsou povinnou součástí výsledku.
Modřina vzniká při poškození drobných krevních cév a krvácení do tkáně.
Není to známka toho, že lymfatický systém dostal nějakou extra dávku péče.
Takže věta:
„Když nemám po masáži modřiny, masér to odflákl.“
může klidně odejít do důchodu.
Proč tedy někdo dělá lymfodrenáž hodně silně?
Důvodů může být několik.
Někdy masér jednoduše používá hmaty z klasické masáže i při lymfodrenáži.
Jindy si klient sám řekne:
„Pořádně přitlačte, já to mám rád.“
A právě tady může vzniknout malý problém.
Je úplně v pořádku, když někdo má rád intenzivní masáž svalů.
Ale lymfodrenáž je jiná technika.
To, že máte rádi silnou klasickou masáž, ještě neznamená, že každá masážní technika má být prováděná stejnou silou.
Někdy je důležitější správný pohyb než velký tlak.
Znamená to, že silná masáž je vždy nebezpečná?
Ne.
I tohle je důležité říct.
Hlubší techniky mohou být součástí klasické, sportovní nebo jiné masáže, pokud jsou prováděné správně a jsou pro daného člověka vhodné.
Problém začíná ve chvíli, kdy se síla stane cílem sama o sobě.
„Čím víc to bolí, tím lépe“ není zrovna nejlepší pravidlo pro masáž obecně.
A u jemné lymfodrenáže už vůbec ne.
Proč se po masáži někdy můžeme cítit hůř?
Když jsou tkáně příliš podrážděné, může se objevit větší citlivost, bolestivost nebo lokální reakce.
Po příliš agresivním ošetření tak člověk někdy necítí lehkost, ale spíš pocit, že dostal pořádně zabrat.
To ale automaticky neznamená, že došlo k poškození lymfatických cév.
Příčin otoku může být mnoho a pokud je otok výrazný nebo neobvyklý, je důležité nejdřív zjistit, proč vznikl.
Zvlášť pokud se objeví náhle, jen na jedné straně, je spojený s bolestí, zarudnutím, zvýšenou teplotou kůže nebo jinými neobvyklými příznaky.
V takové situaci není masáž první věc, kterou bych řešila.
A ještě jeden mýtus: „Po lymfodrenáži musíte hodně pít“
Ani tady to není tak jednoduché.
Věta „musíte vypít hodně vody, aby se vyplavily toxiny“ zní hezky, ale lymfatický systém nefunguje jako odtok v koupelně, který stačí pořádně propláchnout.
Dostatek tekutin je samozřejmě důležitý pro normální fungování organismu.
Není ale potřeba se po masáži nutit do obrovského množství vody.
Tak jaký je vlastně rozdíl?
Zjednodušeně:
Klasická masáž často pracuje se svaly, jejich napětím a pohyblivostí měkkých tkání. Mohou se při ní používat hlubší techniky.
Manuální lymfodrenáž pracuje jiným způsobem. Jejím cílem je jemně stimulovat lymfatický systém a používají se při ní pomalé, lehké a rytmické pohyby.
Proto nestačí znát jen několik masážních hmatů.
Masér by měl vědět, s jakými tkáněmi pracuje a proč daný hmat používá.
A pro klienta je zase užitečné vědět, co může od jednotlivých typů masáže čekat.
Protože pokud přijdete na lymfodrenáž a po deseti minutách ležíte na stole a v duchu se loučíte se životem pod loktem maséra, je možná na místě položit jednoduchou otázku:
„Je to opravdu lymfodrenáž?“
Hlavní pravidlo
Dobrá masáž nemusí bolet.
A lymfodrenáž už vůbec nemusí zanechat modřiny.
Někdy je pro maséra paradoxně těžší pracovat jemně, přesně a bez zbytečného tlaku než pořádně zabrat.
A to je jedna z věcí, kterou jsem sama pochopila až během učení a praxe:
Silněji neznamená účinněji.
Dobrá masáž totiž nemusí být ta, na kterou budete dva dny vzpomínat při každém pohybu.
Může to být prostě ta, po které se cítíte lépe.
