Článek
— Tady mě to bolí.
— Dobře.
— Tady! Víc!
— Vidím.
— A proč masírujete rameno? Vždyť mě bolí mezi lopatkami!
A právě tady začíná malý konflikt mezi klientem a anatomií.
Protože tělo funguje trochu složitěji než tlačítko na výtahu:
Bolí to tady = zatlačte přesně tady.
Bolest nemusí vznikat tam, kde ji cítíte
Někdy je bolestivé místo skutečně zdrojem problému. Jindy je ale spíš místem, kam tělo „ukazuje prstem“.
Jedním z možných důvodů mohou být myofasciální trigger points – spoušťové body.
Jde o citlivá místa ve svalech, jejichž podráždění může vyvolat bolest nejen přímo v daném místě, ale také v jiné části těla. Proto může člověk cítit bolest například kolem lopatky, i když citlivý bod najdeme jinde.
A právě tady začíná být masáž trochu zajímavější.
Klient:
„Tady mě to bolí!“
Masér:
„Já vím. Ale to ještě neznamená, že to místo musíme umlátit k smrti.“
Protože když budeme pořád dokola tlačit jen na bolestivé místo, můžeme mít velmi působivý masérský výkon: klient bude trpět, masér se unaví a problém si klidně zůstane na svém místě.
A co s tím má společného Thomas Myers?
Možná jste už slyšeli o konceptu Anatomy Trains od Thomase Myerse.
Myers popisuje tělo jako systém vzájemně propojených myofasciálních struktur, nikoli jako izolované svaly, které spolu nemají nic společného. Jeho model se používá jako způsob, jak při práci s tělem přemýšlet o souvislostech mezi jednotlivými oblastmi.
Neznamená to ale:
„Bolí vás krk? Tak vám budu masírovat chodidlo.“
To by bylo až příliš jednoduché.
Anatomy Trains je model, ne univerzální mapa, podle které lze vysvětlit každou bolest.
Pro maséra ale může být užitečný v jedné věci: připomíná, že problém nemusí být omezený na těch pět centimetrů, na které klient právě ukazuje.
Proč někdy bolestivé místo skoro vynechám?
Protože „bolí to“ není automaticky návod k použití maséra.
Pokud je tkáň už podrážděná, další agresivní tlak nemusí být to, co potřebuje.
Někdy dává větší smysl nejdřív pracovat s okolními svaly, napětím, pohybem a dalšími oblastmi, které mohou s bolestivým místem souviset. A teprve potom se k němu vrátit.
Zvlášť když klient přijde s větou:
„Najděte to nejbolestivější místo a tlačte, dokud nepovolí.“
Ne.
Masáž opravdu není soutěž:
„Sval versus loket. Kdo přežije?“
Dobrá masáž nemusí bolet.
A někdy se klient po masáži zeptá:
— Proč jste skoro nemasírovala tam, kde mě to bolelo?
A to je vlastně velmi dobrá otázka.
Protože cílem není udělat z bolestivého místa ještě větší celebritu.
Cílem je zjistit, co může bolest udržovat, a podle situace pracovat s tím, co lze bezpečně ovlivnit.
A pokud bolest nevypadá jako běžný svalový problém, masér by neměl hrát doktora.
Někdy je nejprofesionálnější věta úplně jednoduchá:
„S tímhle bych nejdřív zašla k lékaři.“
Není to tak efektní jako:
„Nebojte, já vám to srovnám.“
Ale zato je to mnohem profesionálnější.
