Z Liberce do Bedřichova se prohnal dav běžců

Zatímco přesně před dvěma týdny jsem omdléval v třicetistupňových vedrech na trati půlmaratonu v Ústí nad Labem (o tom píšu tady), dnes je pocitová teplota čtyři stupně, fouká studený vítr a vytrvale prší.

Přesto nás čeká krásná, 22 kilometrů dlouhá běžecká trasa. V malebných lesích nad Libercem z mechu vykukují hlavičky hřibů – kdybych měl na zádech běžecký batoh, po cestě bych ho hravě naplnil.

Probíháme zajímavým areálem žulového lomu Ruprechtice, přes malebnou hráz vodní nádrže Bedřichov i kolem liberecké ZOO, odkud nám na cestu troubí sloni.

V den závodu, brzy ráno nasedám v Praze na Florenci do autobusu směrem do Liberce, který je z velké části zaplněn natěšenými běžci na jeden z posledních závodů této sezóny.

Poslouchám podcasty o výsledku víkendových voleb, ve kterých podle očekávání zvítězila strana populistů a lhářů.

Čím víc postvolebních projevů Babiše, Macinky, Okamury a jim podobných existencí se mi line do sluchátek, tím víc se těším, až si vyčistím hlavu během v krásné přírodě Jizerských hor – ta totiž opravdu nikdy nezklame.

Start i cíl je situován pod místní novorenesanční perlou – libereckou radnicí. Kromě hlavního, 22 km dlouhého závodu Liberec Trail Run, se z náměstí Dr. E. Beneše během dne vybíhá také na kratší 12 km trasu, rodinnou míli pro rodiny s dětmi i bambini run pro ty úplně nejmenší.

Jedním z vrcholů závodu je pro mě proběhnutí žulovým lomem – místem, kde se těží slavná liberecká žula. Možná právě ona v různých podobách zdobí naše domovy, zatímco my se tady brodíme bahnem.

Bedřichovskou přehradu přebíháme kolem jejích kouzelných věžiček na jedenáctém kilometru závodu. Tedy přesně v polovině trasy. Odtud už nás čeká ta příjemnější část, hlavně klesání.

Trasa vede po mokrých cestách, kamenech, kluzkých kořenech i v blátě. Běžím raději pomaleji a opatrně, abych si něco neudělal.

Má to ale svou atmosféru – začíná podzim. Místy přímo u cesty z mechu vyrůstají hřiby a další houby. Příště si vezmu batůžek i nožík a spojím závod s houbařením.

Navzdory dešti je v provozu neoficiální občerstvovací stanice, kterou obětavě provozuje mladá slečna s deštníkem. Nabízí sušenky, pití i pomeranče – ale především dětské nadšení, které potěší více než cokoliv jiného.

Poslední kilometry vedou kolem liberecké ZOO, odkud se ozývá hlasité troubení slonů. Takovou diváckou kulisu jsem na českém závodě ještě nezažil. Jednoho slona dokonce zahlédnu přes plot, ale už jsem tak promoklý, že ani nefotím – jen počítám minuty do cíle.

Dobíhám durch promoklý v čase 2 hodiny 7 minut, zatímco neuvěřitelný vítěz Martin Zajíc je už tři čtvrtě hodiny v suchu.

Mým cílem bylo doběhnout – a zároveň tímto závodem zkompletovat všech osm prestižních běžeckých závodů napříč Českem v jednom roce. A to se mi povedlo.

Letos jsem (mimo jiné) uběhl pražský maraton, půlmaraton i desítku. Půlmaratony v Karlových Varech, Českých Budějovicích, Olomouci a Ústí nad Labem. A teď konečně i Liberec Trail Run na 22 km.

Tímto závodem jsem završil svoji účast na nejznámějším českém běžeckém seriálu bez jediné absence. Teď můžu hrdě pózovat s pamětní deskou na pódiu pod libereckou radnicí.