Článek
Osudný let stroje Il–18 na trase Praha – Bratislava započal na ruzyňském letišti osm minut před devátou hodinou ranní. Letní prázdniny spěly ke své polovině. Panovalo horké počasí, a i po ránu bylo kvůli dusnu nedýchatelno. Čtyřmotorový vrtulový letoun sovětské výroby se vznesl k obloze. Šedesát devět platících cestujících a deset členů posádky netušilo, co je čeká na konci letu.
Toto dopravní letadlo sloužilo v Československých aeroliniích od roku 1960. Posádka se předešlý večer vrátila z Tripolisu. Jediným problémem, který byl zaznamenán z předchozího letu, bylo problikávání červené kontrolky vzdálenějšího motoru číslo 4 na pravé straně. Údajně z něj vytékal olej. Během noci bylo prý vše opraveno a nebyla zjištěna žádná další závada. Nicméně pro jistotu byl povolán k letu do Bratislavy mechanik, který byl pověřen pozorováním chodu motoru č.4.
Cesta údajně probíhala bez problémů. Letoun přeletěl nad Brnem a Hodonínem. O půl desáté se přiblížil k Bratislavě. A tady podle oficiální verze následného vyšetřování začíná řetězec tragických omylů a osudových chyb.
K prvnímu nedorozumění dochází při komunikaci posádky letadla s bratislavským letištěm. Letoun nahlásí dispečinku „letovou hladinu 90“, což znamená 2750 metrů. Dispečer odpoví : „Rozumím udržujte „hladinu 80“. To je ale jen 2350 metrů! Bylo to způsobeno špatnou artikulací nebo šumem ve sluchátkách? Dispečer si každopádně myslí, že letoun je níž. Z tohoto důvodu chybně určí vzdálenost letadla od letiště a pokyn k zahájení klesání vydá pozdě.
Piloti zjišťují, že se blíží k Bratislavě, ale jsou moc vysoko. Mají na vybranou – buď zvolí hodně strmý přistávací manévr anebo to vezmou podle předpisů pozvolně kroužením. Kapitán se bohužel rozhodne pro riskantní první možnost. Další osudová chyba. Rychlost klesání dosahuje až 22 m/s, přičemž povoleno je nejvíce 15 m/s a normálně se přistává rychlostí 10 m/s. Posádka při tomto riskantním manévru přechází z autopilota na manuální řízení letu.
Letoun nabírá nebezpečně vysokou rychlost a následkem intenzivního brzdění prováděného i pomocí listů vrtulí, nastavenými pro záporný tah, dojde u 3. bližšího motoru na pravé straně k jeho automatickému vypnutí. V takovém případě má palubní mechanik povinnost ručně vypnout ovladač, protože jej automatika sama nevypnula.
A nyní dochází k třetímu fatálnímu selhání. Snad s ohledem na problémy při předchozím letu, kdy problikávala červená kontrolka na motoru č.4, nyní mechanik místo vypínače motoru č.3, vypíná omylem pozorovaný motor č.4 !
Od této chvíle táhnou letadlo jen dva motory na levé straně a stroji reálně hrozí, že padne do vývrtky. Iljušin pluje ve výšce 100 metrů a jen těsně míjí řídící věž bratislavského letiště.
Posádka, zřejmě ve snaze zvednout stroj a zopakovat přistání, se dopouští poslední chyby, když se pokusí nahodit vypnutý motor č.4. Tím vzroste odpor vzduchu natolik, že letoun ztratí rychlost, zvýší se boční náklon a po ztrátě vztlaku dopadne sedm minut po půl desáté do jezera v rekreačním areálu Zlaté piesky.
Při prudkém nárazu o vodní hladinu se odlomilo křídlo, trup se rozpadl na dvě části, přední část klesla ke dnu a zadní plavala a vyčnívala ocasem nad hladinu.
Část lidí zemřela nárazem, ostatní pasažéři utonuli. Zachránit se podařilo pouze čtyři cestující, kteří se nacházeli v zadní části, která se zcela neponořila. Jeden z nich zemřel následně v nemocnici. Příslušné orgány ihned vydaly na neštěstí informační embargo.
Přeživší pasažér Jaromír Kratochvíl později uvedl, že problémy s motorem č. 3 pozoroval již při letu.
Při pádu letadla se naštěstí nestalo nic návštěvníkům rekreačního areálu, samozřejmě kromě traumatického zážitku, který nepochybně utrpěli.
Obrovské štěstí měl tehdy populární slovenský zpěvák Pavol Hammel. Po koncertě v Praze dlouho do noci slavil a unavený alkoholem druhý den v odbavovací hale ruzyňského letiště tvrdě usnul. Letadlo odletělo bez něho a on se tak podruhé narodil.
Pavol Hammel
Zlaté piesky byly až do roku 1979 uzavřeny pro veřejnost. Po této tragické havárii došlo ke zpřísnění letové bezpečnosti a od té doby se naštěstí na území Československa a později Česka už žádné další dopravní letadlo nezřítilo.
Zdroje :
Zlaté piesky 1976, Osudové okamžiky, Česká televize, 2001
