Článek
Předkové Juscelina Kubitscheka pocházeli z jižních Čech. Pradědeček budoucího brazilského prezidenta z matčiny strany Jan Kubíček odešel někdy kolem roku 1830 z třeboňského panství do Brazílie. Nechal se naverbovat jako žoldnéř pro tamní armádu. Po nějaké době se mu podařilo odložit uniformu a začal se živit jako truhlář. V hornickém městě Diamantina založil rodinu. Vlastnil dům a truhlářskou dílnu.
Jeho syn Augusto Elias Kubitschek, který nosil jméno již přepsané do němčiny, vlastnil farmu a stal se ve městě radním. Augustova dcera Julia, maminka pozdějšího prezidenta, byla učitelkou. Provdala se za obchodního zástupce João Césara de Oliveira a 12. září 1902 se jim narodil syn Juscelino.
Otec chlapce však brzy zemřel. Přes tíživou sociální situaci maminka syna udržela na studiích. Juscelino ji samozřejmě pomáhal. Vystudoval gymnázium. Pak studoval medicínu a přitom si přivydělával u telegrafu na poště.
V roce 1927 se stal chirurgem v nemocnici v Belo Horizonte. O tři roky později získal stipendium na studijní stáž ve Francii. Zde si rozšířil profesní specializaci i na urologii. Když už byl v Evropě neváhal, našetřil si na cestu a odjel z Francie vlakem do Československa, aby mohl navštívit vlast svých předků.
12. září 1930, shodou okolností v den svých 28. narozenin, přijel do Prahy, kde pobyl několik dní. Ve svých pamětech vzpomínal: „V Československu jsem chtěl zůstat trochu déle, především ze sentimentálních důvodů, neboť je rodištěm mých předků. Svůj původ jsem si připomněl již při zápisu v recepci hotelu. V Československu mé příjmení bylo tak běžné, jako například Oliveira v Brazílii. Recepční, potěšený tím, že může uvítat jihoamerického hosta, potomka Čecha, mi ukázal telefonní seznam, kde byl uveden minimálně tucet Kubíčků.“
Mladý lékař Juscelino si v Evropě rozšířil kvalifikaci a navštívil zemi svých předků.
Po návratu do Brazílie si založil soukromou praxi v Belo Horizonte. Jeho ženou se stala Sarah Gomes de Lemos. Měli dvě dcery, které se jmenovaly Márcia a Maria Estela. Vystudovaný lékař se sice živil medicínou, ale táhlo ho to do politiky.
V roce 1934 byl zvolen do sněmu v domovském státě Minas Gerais, v roce 1940 se stal starostou téměř milionového města Belo Horizonte, v roce 1945 byl zvolen do Federální poslanecké sněmovny a v roce 1950 se stal guvernérem státu Minas Geiras.
Díky svému úsilí o rozvoj ekonomiky a zejména o zavedení celostátní elektrické sítě si vydobyl velmi dobrou pověst. Politicky byl na levém středu. Měl sociální cítění a nebyl mu lhostejný osud prostých lidí. Byl mužem s vizí a touhou něco dokázat. Byl pověstný svou vytrvalostí, náročností, ale i vírou v občany.
Nebylo divu, že jej členové jeho strany v polovině padesátých let minulého století nominovali do prezidentských voleb.
Na prezidenta kandidoval se sloganem: Padesát let pokroku v pěti letech. Ve volbách zvítězil. Prezidentskou přísahu složil 31. ledna 1956
Aby svoji vizi naplnil, stanovil „program cílů“. V tomto programu byl kladen největší důraz na výrobu oceli, rozvoj automobilového průmyslu, stavbu lodí, kovoobráběcí průmysl, ale také na dostatek elektrické energie, stavbu elektráren a kvalitní dopravu.
Kubitschekova administrativa využívala k urychlení rozvoje řadu různých prostředků. Začaly se nabízet speciální úvěrové programy rozvoje. Domácí i zahraniční investoři byli povzbuzováni, aby zakládali nebo rozšiřovali svá odvětví, a mnoha projektů se ujala samotná vláda.
Prezident Kubitschek se osobně zajímal o konkrétní rozvojové akce. Mnoho hodin strávil na cestách a zajímalo ho, jak práce pokračují.
Ekonomika začala růst. Samozřejmě za cenu většího objemu investic, které byly financovány dalšími emisemi peněz. To byla odvrácená tvář nové politiky. Prezidentovi oponenti parodovali jeho volební slogan jako „padesát let inflace v pěti letech“. Brazilská měna cruzeiro byla opakovaně devalvována. Země se velkou mírou investic zadlužila. Nutno ovšem říci, že v porovnání s obrovskými dluhy, které vytvořila následující vláda vojenské diktatury od poloviny šedesátých let, bylo zadlužení ve druhé polovině padesátých let relativně malé.
Stěžejní částí Kubitschekova programu bylo vybudování nového hlavního města Brasília, ležícího ve vnitrozemí státu. Město bylo postaveno v rekordně krátké době tří let, jednoho měsíce a pěti dní ještě před skončením volebního období prezidenta.
Záměr přesunout hlavní město do centra země byl zmíněn v brazilské ústavě již roku 1891. Nová metropole měla sjednotit všechny brazilské regiony, vytvořit pracovní místa, zaměstnat pracovní síly z brazilského severovýchodu a stimulovat hospodářství na středozápadě a na severu země.
Velkolepá stavba začala nabývat reálných obrysů hned v prvním roce prezidentova volebního období. Architekt Oscar Niemeyer a urbanista Lucio Costa zahájili práce v únoru 1957. Přes 30 000 dělníků přicházelo ze všech koutů země. Stavební práce probíhaly ve dne v noci, aby se stihl termín dokončení stavby města. Ten byl stanovený na 21.dubna 1960.
Vůdčí osobností programu výstavby hlavního města, ale i dalších staveb po celé zemi byl sám Kubitschek. Návštěvami rozvojových projektů získal velkou popularitu. Ve svých proslovech stále povzbuzoval své krajany a jeho optimismus ovlivnil mnoho Brazilců, kterým dal víru ve schopnost pokroku jejich země.
Juscelino Kubitschek po celý svůj život neztratil kontakt s obyčejnými lidmi. Zvykl si mluvit s občany a zajímat se o jejich starosti.
Hlavní město Brasília bylo hned po svém dokončení v roce 1960 považováno za mistrovské dílo moderní urbanistiky i architektury a později v roce 1987 bylo zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO. Architektura města je jednou z nejtypičtějších ukázek moderního stavitelství 50. a 60 let.
Brasília
Budova brazilského parlamentu
Prezidentský palác
Kromě samotného města musely být postaveny i dálnice spojující izolovanou končinu s pobřežními oblastmi. Autostrády spojovaly bohatý jihovýchod, oblast Sao Paula a Rio de Janeira, s Amazonií, se severem. A také východ země s jihem. Prezident prohlásil: „Kdyby už nic jiného, tak už to, že toto nové hlavní město se stane průsečíkem nových dálnic, to už za to bude stát.“
Kubitschek opustil prezidentský úřad v lednu roku 1961. Pár měsíců poté byl zvolen senátorem za stát Goiás. Oznámil svou kandidaturu na příští volby a v mezidobí takticky podporoval prezidenta Goularta, který byl předtím jeho viceprezidentem.
V roce 1964 byl však prezident Goulart svržen armádou a moci se chopil diktátorský režim, který Brazilcům omezil jejich občanská práva. Kubitschek se stal jednou z prvních obětí perzekuce. Přišel o své křeslo v senátu a byla mu na deset let zakázána jakákoli politická činnost. Raději odešel na načas do Spojených států.
Po svém návratu do Brazílie v říjnu 1965 mu bylo nařízeno domácí vězení. Po roce 1967 žil pod přísným policejním dohledem. Protože nemohl pokračovat ve své politické dráze, stal se investičním bankéřem.
Juscelino Kubitschek zemřel 22. srpna 1976 při automobilové nehodě na dálnici z Ria do Sao Paula. Úmrtí oblíbeného politika od samého počátku provázely pochybnosti. Bývalý demokratický prezident byl samozřejmě trnem v oku brazilské vojenské junty. Národní komise pravdy města Sao Paulo později údajně našla důkazy o tom, že autonehoda byla ve skutečnosti atentátem provedeným na objednávku diktátorů. Další zpráva celonárodní Komise pravdy však toto předchozí stanovisko zpochybnila. Podle ní bývalý prezident zemřel v důsledku autonehody a nebyl obětí atentátu.
V době své smrti byl Kubitschek tak oblíbený, že i vojenská vláda vyhlásila tři dny státního smutku. Na jeho pohřeb dorazilo odhadem 350 000 lidí. Nyní je pohřben v Památníku JK, který byl otevřen v roce 1981 v hlavním městě.
Památník Juscelina Kubitscheka v Brasílii.
Juscelino Kubitschek si po celý svůj život uchoval kladný vztah k naší zemi. Ctil odkaz své matky Julie, která ho vedla k úctě vůči předkům. Sám se snažil toto poselství předat dál. V roce 1959 poslal do tehdejšího Československa manželku Sarah s dcerami. V Praze byly přivítány prezidentem Antonínem Novotným. Poté navštívili rodný kraj otcových předků – Třeboňsko.
Prezident s manželkou Sarah s dcerami Márciou a Marií Estelou.
Staří diplomaté vzpomínali, že jednou byla v Rio de Janeiru recepce, na které byla přítomna i americká herečka Kim Novak, také českého původu. Juscelino Kubitschek prý herečce složil kompliment, když řekl: „My Češi máme hezká děvčata.“ A to „my Češi“ prý řekl česky, a přitom se hrdě bil do prsou.
Juscelino Kubitschek a americká herečka českého původu Kim Novak. Vlevo je prezidentova dcera Maria Estela.
Život Juscelina Kubitscheka byl bohatý, velkolepý a plný realizace. Tento muž smělých plánů výrazně změnil tvář Brazílie svou prací, vytrvalostí a vírou v lid této země, který mu dodnes laskavě říká Juscelino, nebo JK, což odkazuje na stupeň důvěrnosti, kterého dosáhl díky svému vztahu k brazilským občanům.
V době jeho funkčního období v letech 1956-1961 se stala Brazílie středem celosvětové pozornosti. Prezident Kubitschek dokázal tuto zemi přeměnit v dynamicky se rozvíjející stát a velmi silný subjekt jihoamerického kontinentu.
Setkání JK a JFK. Prezident Kennedy vítá prezidenta Kubitscheka na kolonádě západního křídla Bílého domu ve Washingtonu.
Most Juscelina Kubitscheka přes umělé jezero Paranoá blízko hlavního města Brasília. Byl postaven v letech 2000-2002 a je pojmenován po slavném prezidentovi.
Zdroje:
Ivan Brož, Kubitschek, 2002
