Článek
Nejtužší stalinismus spěl tehdy v Československu ke svému vrcholu. Z plakátů se usmívaly optimistické tváře budovatelů, svazáci v modrých košilích jezdili na dobrovolné brigády, pracovní tábory byly plné politických vězňů, probíhaly popravy a chystal se velký proces proti kdysi prominentním komunistům. Ekonomika byla již plně podřízena zájmům Moskvy, průmysl ve velkém chrlil zbraně a na vesnici začínala kolektivizace.
Velkou část moci v té době držel ve svých rukou Gottwaldův zeť a Stalinův oblíbenec Alexej Čepička. Právník z Kroměříže se stal po válce vlivným členem nejužšího vedení komunistické strany. Sblížil se s Gottwaldovou dcerou Martou a stal se Gottwaldovým zetěm. V roce 1950 byl jmenován ministrem národní obrany.
Alexej Čepička
Čepička měl téměř neomezené možnosti rozhodování a pompézní stavba, která měla ambice stát se jedním ze symbolů nového lidově demokratického zřízení, začala vznikat na základě jeho podnětu.
Do Československa totiž přijížděla řada sovětských delegací, pro které chybělo ubytování na odpovídající ideologické úrovni. Palác nového hotelu Družba, který byl později přejmenován na Internacionál, byl navržen v podobném stylu jako hlavní budova Lomonosovovy univerzity v Moskvě či Palác kultury a vědy ve Varšavě.
Hlavní budova Lomonosovovy univerzity v Moskvě byla postavena v letech 1949 až 1953. Byla součástí celého komplexu výškových budov postavených v typickém stalinském stylu v sovětském hlavním městě na začátku padesátých let.
Varšavský Palác kultury a vědy byl v polském hlavním městě vybudován v letech 1952 až 1955 jako dar Sovětského svazu polskému lidu. Většina Poláků ho však vždy vnímala jako symbol podřízenosti Moskvě. Dnes již tolik emocí nevzbuzuje, ačkoliv někteří z radikálních politiků a občanů navrhovali budovu zbourat. Díky rozumu jiných však zůstala zachována. V jejím okolí vyrostly nové moderní mrakodrapy.
Generál Čepička věřil, že až se bude hotelový palác otevírat, tak v jeho zdech uvítá samotného generalissima Stalina. Kvůli tomu se dokonce muselo zvyšovat schodiště, aby se na dvaadvacet schodů postavilo všech čtyřiačtyřicet československých generálů.
Pro výstavbu hotelu byl určen volný pozemek bývalých cihelen na Julisce. Je zajímavé, že Čepička nezvolil reprezentativnější místo, které by dalo lépe vyniknout jeho kráse. Letná napravo od Hradčan však byla tehdy již zabrána pro monstrózní pomník velikého Stalina.
Projekt hotelu nabýval na důležitosti. Plány počítaly s výstavbou malých garsoniér pro armádní důstojníky v postranních křídlech, kdežto centrální část měla sloužit jako neveřejný luxusní hotel pro sovětské poradce a prominentní vojenské osoby.
Hotel vzešel z dílny architektů Františka Jeřábka, Milana Brzáka a Františka Trmače. Je jistou zajímavostí, že se na něm částečně podíleli i projektanti, kteří byli zrovna ve výkonu trestu z politických důvodů.
V rozmezí let 1952 až 1956 vyrostla v Dejvicích pompézní budova s šestnácti patry ve středním věžovém traktu. Výška hotelu i s věží dosáhla úctyhodných osmaosmdesáti metrů.
Nad hlavním vchodem v průčelí byly vsazeny tři pískovcové reliéfy s motivy rudoarmějců v květnu 1945, prvomájového průvodu pracujících a vítání sovětských hostů.
Hnědé pásy sgrafit s budovatelskými náměty se objevily i na všech fasádách pod římsou. Jsou na nich vyobrazeny slévač se ženou, tančící páry a dělníci. Dále pak symboly s hvězdou, kladivem, srpem, ozubeným kolem, vavřínové a ovocné věnce s ptáčky a další budovatelské motivy.
Ideologie se odrazila nejenom v exteriéru stavby, ale i v interiéru, který je vyzdoben mnoha uměleckými díly. Hodnota některých z nich je dodnes velká, i když se jedná o socialistický realismus.
Mezi umělecká díla, jimiž je hotel vyzdobený patří i tapisérie. Autorem jedné z nich je Cyril Bouda. Pohled na hlavní město realisticky zobrazuje jeho dobový stav včetně Stalinova pomníku na Letné.
Na vládou podporované stavbě se nemuselo šetřit, zdroje byly takřka neomezené. Levné kvalifikované pracovní síly byly k dispozici, materiál byl také relativně levný. Na budování se v hojné míře podíleli i příslušníci proslulých pomocných technických praporů – takzvaní „černí baroni“. Ministr Čepička postupoval podle osvědčeného receptu vyzkoušeného v SSSR. Velkou stavbu socialismu svěřil nespolehlivým vojínům z řad kulaků, živnostníků a farářů. Ostatně i v Egyptě stavěli pyramidy na oslavu faraonů otroci.
V roce 1956, když byl hotel dokončen, duchovní otec stavby pozbyl moci. Nový sovětský vůdce Chruščov odhalil část Stalinových zločinů a soudruh Čepička byl následně svými kolegy zbaven funkce ministra obrany a odeslán do politického důchodu.
Původní myšlenka výsadního ubytování pro sovětské delegace a příslušníky vojska tehdy ustoupila do pozadí. Ukázalo se, že armáda takové množství ubytovacích prostor nevyužije a sovětské delegace by plánovanou ubytovací kapacitu také nedokázaly naplnit. Objekt byl tedy převeden pod cestovní kancelář Čedok a od roku 1957 se stal kapacitně největším hotelem v Československu. Jeho název se změnil z „Družby“ na „International“.
Až do sedmdesátých let poskytoval luxusní ubytování pro nejnáročnější klientelu. Po otevření hotelu Intercontinental na Starém Městě však neudržel krok s novým konkurentem a o část dosavadních hostů přišel.
V osmdesátých letech však přesto zůstával oblíbeným místem zahraničních turistů a současně poskytoval ubytování pro posádky leteckých společností. Nabízel i řadu společenských událostí pro českou veřejnost. Kavárna v jedenáctém podlaží nabízela program večerních kabaretů s kankánem a večeří. V hlavním sále se pořádal každoročně Staropražský bál. Podle vzpomínek tehdejších pořadatelů byl tak oblíbený, že oslavy trvaly nepřetržitě i dva dny.
V době, kdy československá televize vysílala seriál Cirkus Humberto, tu jako atrakci ukazovali i zvířata zapůjčená z cirkusu – tygřata, hady, medvědy, a dokonce i velbloudy.
Vedle těchto společenských událostí byly konferenční prostory hotelu pronajímány pro nejrůznější sjezdy a schůze. Vysmívaný a nenáviděný symbol komunistické moci skončil na sklonku socialistické éry jako centrum lidové zábavy a společenského života.
Po změně režimu budova prošla v letech 1996-1997 celkovou rekonstrukcí. Hotel získal v průběhu dalších let několik vlastníků. Do roku 2014 byl součástí mezinárodní hotelové sítě Inter Continental Hotels Group. V letech 2014–2015 se stal součástí hotelové sítě Gerstner Imperial Hotels & Residences, a později od roku 2015 patřil do ukrajinského hotelového řetězce Mozart Hotel Group. V březnu 2023 převzala hotel česká společnost Czech Inn Hotels.
Čtyřhvězdičkový hotel dnes nabízí ubytování v téměř třech stovkách plně klimatizovaných pokojů. Součástí interiéru jsou konferenční sály, dvě restaurace, přičemž horní restaurace v šestnáctém patře má panoramatický výhled do čtyř světových stran.
Dejvický hotel byl postaven v první polovině padesátých let ve stylu „sorely“. Býval posměšně nazýván jako „Čepičkův barák“ anebo „Sen šíleného cukráře“. Přes všechny výhrady však zůstal stavbou naprosto unikátní a nadčasovou.
V roce 2000 byl zařazen na seznam kulturních památek. Někdo v něm může vidět pozůstatek komunistické doby, ale někdo zase obdivuhodnou stavbu, která vznikla v určité době.
Naprosto typické jsou i proměny pěticípé hvězdy na samém vrcholu věže hotelu. Ta zůstala na svém místě dodnes.
Původní symbol komunistické moci byl v dobách totality samozřejmě opatřen červeným sklem s vnitřním osvětlením, aby ve tmě rudě zářil.
Jeden z porevolučních vlastníků však nechal změnit barvu na zelenou, na barvu symbolizující hotelovou společnost. Došlo tedy ke změně zbarvení z ideologické rudé na komerční zelenou.
Dnes už hvězda hotelu není ani červená, ani zelená. Dostala nový zlatý nátěr a třpytí se ve slunečních paprscích.
Zdroje:
