Článek
Heraldici a výtvarníci se v minulém století rozhodně nenudili. Práce jim začala hned po pádu habsburské monarchie. Museli připravit návrhy nových státních symbolů Československé republiky. Starý rakouský orel byl pochopitelně odmítnut. 28. října 1918 čeští obyvatelé skomírající monarchie strhávali ze zdí úřadů symboly mocnářství. Vojáci snímali z čepic orlíčky a připínali si stužku v národních barvách.
Na základě iniciativy univerzitního profesora Gustava Friedricha vznikla 7. listopadu 1918 znaková komise. Již na první schůzce byl přijat za malý státní znak republiky český zemský znak s dvouocasým lvem stylizovaný výtvarníkem Jaroslavem Kursou. Původní záměr, že roli tohoto malého znaku zákon potvrdí, však nevyšel. Zásadní nesouhlas totiž vyjádřili slovenští poslanci, kteří kategoricky trvali na tom, aby i na malém znaku bylo zviditelněno Slovensko. Samotný lev byl tedy ve znaku československého státu pouze do roku 1920. Během této doby vznikly nové symboly – malý, střední a velký znak, kde se v různé míře zviditelnily symboly zemí tvořících republiku.
Malý znak byl asi nejcharakterističtějším symbolem nové republiky a jeho platnost na našem území trvala s výjimkou období okupace celých čtyřicet let. Znak sestával z červeného štítu, na kterém byl umístěn stříbrný dvouocasý lev s korunou. Tento lev byl tradičním symbolem Čech již od 13. století od dob českého krále Přemyla Otakara II.
Na hrudi lva se nacházel slovenský červený štít se třemi modrými vrchy a na něm stál stříbrný dvojramenný kříž. Motiv třívrší, který byl převzat z uherského znaku, byl chápán jako zobrazení tří uherských pohoří Tatry, Fatry a Matry.
Dvojramenný kříž na slovenském znaku měl hlubší historický význam. Byl spojen s příchodem svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu v 9. století. Tento kříž se stal jedním z hlavních symbolů slovenského národa a jeho přítomnost v malém znaku Československa zdůrazňovala význam Slovenska v nově vzniklém státě.
V dubnu 1919 se komise shodla na nutnosti zavést ještě znak střední a velký, kde by byly kromě Čech a Slovenska zastoupeny i další historické země a nově také Podkarpatská Rus, která byla k Československu připojena právě v roce 1919.
Střední znak byl čtvrcený, přičemž uprostřed byl srdeční štítek s českým lvem. Čtyři pole byly vyhrazeny Slovensku, Moravě, Slezsku a Podkarpatské Rusi. S historickými zeměmi Moravy a Slezska nebyl problém. Stříbrno-červeně šachovaná moravská orlice se zlatou korunou na modrém štítě byla zavedena už ve 13. století za vlády Přemysla Otakara II. Přibližně stejná doba stáří platila i pro černou slezskou orlici se stříbrnou pružinou na zlatém poli, která byla používána představiteli piastovské dynastie rovněž od 13. století. Dosvědčuje to náhrobek Jindřicha II. Pobožného ve Vratislavi.
Problém ale vznikl u Podkarpatské Rusi. Ta nebyla historickým územím a neměla ani žádný znak. Znaková komise si však poradila s nastalým problémem bravurně. Na jaře 1920 byl představen její zbrusu nový znak. Profesor Friedrich jej navrhl s polceným štítem, kde se v pravém modrém poli objevily tři zlatá břevna a v levé polovině ve stříbrném poli byl umístěn červený medvěd. Je potěšitelné, že se Zakarpatská oblast Ukrajiny na konci roku 1990 vrátila k původnímu symbolu z dílny českého archiváře a historika Gustava Friedricha.
Na velkém znaku republiky byl na srdečním štítku uprostřed opět znak Čech. Velký štít byl na rozdíl od středního znaku dělen na sedm polí. V dolní části totiž přibyly ještě tři symboly. Těšínsko se zlatou orlicí na modrém štítě, Opavsko s červeným a bílým pruhem a Ratibořsko s polceným znakem se zlatou orlicí a bílým a červeným pruhem.
Po pravé i levé straně pak drželi štít zlatí lvi na lipových ratolestech. Pod nimi byla stuha s nápisem „Pravda vítězí“.
Znaková komise, která byla složena z významných historiků, archivářů a umělců se dočkala schválení návrhu příslušného zákona o státní symbolech 30. března 1920. Než k tomu došlo, probíhala několikaměsíční jednání a bouřlivé diskuse v parlamentu i v odborných kruzích. Definitivní výtvarnou podobu státních symbolů nakonec provedl akademický malíř František Kysela se svými studenty.
Malý znak nosili na čepicích vojíni a na dresech sportovci. Střední znak používala ministerstva, soudy, policie, četnictvo a důstojníci armády. Velký znak pak byl vyhrazen pro prezidenta a parlament.
První republika neoslavila ani dvacetiletí své existence, když prezident a vláda souhlasili na konci září 1938 s odstoupením pohraničních oblastí naší země Německu, Maďarsku a Polsku. Druhá republika pak trvala necelých šest měsíců. 15. března 1939 německá armáda obsadila české země. Slovensko vyhlásilo samostatnost a Podkarpatskou Rus zabrali Maďaři.
A jak to bylo dál se státními symboly? Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se nadále oficiálně používaly státní symboly republiky. Po protestech státního tajemníka K. H. Franka byla k této otázce v létě 1939 svolána meziministerská porada. Zde se řešily nejenom znaky, ale i státní vlajka. Vzhledem k velkým zásobám československých vlajek se objevil návrh o možnosti našití bílého kruhu s hákovým křížem do středu modrého klínu. Tento návrh českých fašistů byl naštěstí odmítnut. Tak bylo zažehnáno nebezpečí diskreditace naší vlajky nacistickým symbolem. Po právní stránce bylo toto stanovisko podpořeno výnosem z 23. září 1939, který zakazoval českým politickým subjektům používat hákového kříže. Mezitím navrhl heraldik Karel Schwarzenberg protektorátní vlajku jako bílo-červeno-modrou trikolóru. Dne 1. září 1939 vyšlo vládní nařízení č.222 s platností od 10. října, které stanovilo nejen vlajku, ale i znaky. Malým znakem se stal prostý český lev, velkým pak čtvrcený štít se dvěma českými lvy a dvěma moravskými orlicemi.
Osvobození znamenalo návrat k předválečným československým symbolům. Používal se ale výhradně malý prvorepublikový znak. Ztráta Podkarpatské Rusi by logicky předpokládala změnu středního a velkého znaku. K té ale nedošlo. Střední státní znak se přestal používat a velký znak byl příležitostně užíván parlamentem a prezidentem. Byl vyobrazen například na nové Ústavě 9. května 1948, která ale byla přijata v době, kdy Podkarpatská Rus již byla třetím rokem součástí Sovětského svazu.
Čtyřnásobný olympijský vítěz Emil Zátopek dobyl svých legendárních běžeckých prvenství v rudém tričku s prvorepublikovým znakem. Reprezentanti lidově demokratického Československa tento znak nosili na dresech ještě v roce 1952.
V době nejtužšího stalinismu se však začalo uvažovat o úpravě státních symbolů v komunistickém duchu. Vlajky se tyto snahy nedotkly, v případě znaku se však začal používat československý lev umístěný do rudé hvězdy. Zatímco na olympijských hrách v roce 1952 naši reprezentanti ještě soutěžili s tradičním znakem, v dalších letech již měli na hrudi lva ve hvězdě. Stejný odznáček nosili na čepicích příslušníci SNB a důstojníci Československé lidové armády.
V roce 1960 rozhodl ÚV KSČ na základě osobní iniciativy prvního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky Antonína Novotného, že v naší zemi už došlo k vybudování základů socialismu. Tento fakt měl být potvrzen nejen změnou názvu státu, ale i změnou státních symbolů. Nová ústava naštěstí potvrdila článkem 110 Ústavního zákona č. 100/1960 resp. zákonem č. 163/1960 (17/11 1960) platnost státní vlajky v nezměněné podobě. Zároveň ale zavedla nový a jediný státní znak.
Znak byl tvořen neheraldickou pavézou, tedy obranným štítem husitů. Český lev byl připraven o korunu, která byla nahrazena hvězdou. Tradiční slovenský znak s třívrším a dvouramenným křížem zmizel. Na hrudi lva se objevil znak zcela nový. Na jeho štítku byla vyobrazena hora Kriváň s hořící vatrou. Nový slovenský znak měl symbolizovat protifašistické Slovenské národní povstání a jeho autorem byl akademický malíř Anton Holý. Tvůrcem československého znaku byl malíř a grafik Milan Hegar.
Sedminásobná olympijská vítězka Věra Čáslavská dosáhla svých největších úspěchů v šedesátých letech se znakem ČSSR. Na snímku je s reprezentačním kolegou Vladislavem Nehasilem.
Po pádu komunistického režimu na konci roku 1989 vyvstala znovu otázka změny státního znaku. Již 23. ledna 1990 předložil Václav Havel parlamentu svůj návrh nového státního znaku. Prezident navrhoval umístit uprostřed znaku štítek moravské orlice, jako jakési pojítko mezi Čechy a Slováky. Havel však se svým návrhem neuspěl.
Po jeho neúspěšném podnětu na půdě parlamentu dospěla debata k bodu, kdy Češi upřednostňovali čtvrcený znak, kde by byly zastoupeny všechny historické země a Slováci naopak požadovali, aby padesát procent plochy náleželo Slovensku. Navrhli polcený znak, který se ovšem nelíbil české straně. Český lev měl na tomto znaku ve svém zúženém poli opravdu hodně málo místa.
Nakonec bylo uzákoněno kompromisní řešení podoby federálního znaku, kdy čtvrcený štít obsahoval dva české lvy a dva slovenské kříže. Poslední znak společného státu byl zaveden ústavním zákonem 102/1990 ze 20. dubna 1990. Autorem výtvarného provedení se podle návrhů Jiřího Loudy stal Josef Skalník.
Po volbách v roce 1992 se ukázalo, že Československo spěje k rozpadu. Otázka podoby nových státních symbolů se začala řešit v české vládě. Ta projednala 29. července 1992 ideový nástin návrhu ústavy České republiky a ministři školství a kultury byli pověřeni předložením návrhů nových státních symbolů. V této studii se počítalo i s alternativami znaků, pokud by nedošlo k definitivnímu rozpadu společného státu. Materiál však byl nepřehledný a jeho úroveň z heraldického hlediska diskutabilní. Nakonec, kdy již bylo zřejmé, že se společný stát stane minulostí, čeští poslanci přijali 17. prosince 1992 zákon o státních symbolech (3/1993), kterým bylo stanoveno, že novými znaky samostatné České republiky budou znaky již používané v rámci federace od roku 1990, jejichž autorem byl heraldik Jiří Louda.
Jak je zřejmé, proměny státního znaku u nás byly v uplynulém století poměrně častým jevem. V jiných zemích, které si prošly podobným vývojem, to ale nebylo jiné. Přejme si, aby nám současné symboly vydržely co nejdéle.
Olympijský vítěz a dvojnásobný mistr světa Jaromír Jágr se znakem Česka ve vítězném finále hokejového mistrovství světa v roce 2010 proti Rusku.
Zdroje :
https://chrudimsky.denik.cz/zpravy-region/od-vzniku-nasi-republiky-uplynulo-let20111027/
https://www.denik.cz/cesko/ceskoslovensko-statni-znak-republika-socialismus/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Státní_symboly_Československa
https://www.rinokor.cz/blog/znak-ceskoslovenska-a-jeho-historie
