Článek
Na fotbalovém mistrovství v Mexiku v roce 1970 jsme měli velice těžkou skupinu. Do Guadalajary byli kromě nás nalosováni obhájci titulu z Anglie, dvojnásobní mistři světa z Brazílie a tým Rumunska.
První zápas jsme sehráli z Brazílií. A právě tento souboj zřejmě ovlivnil i další utkání. Minimálně v psychické rovině. Naši borci měli za to, že Brazílie už nemá tak kvalitní tým a mohou přes ní postoupit. Byla to mylná domněnka. Kanárci v čele s Pelém naopak předvedli skvělé výkony a nejen proti nám. Na mistrovství světa v Mexiku zaslouženě dobyli třetí titul.
Dalším neméně důležitým faktorem našeho neúspěchu byla nedostatečná aklimatizace. Příprava v Guadalajaře v nadmořské výšce téměř 1600 metrů byla podle pamětníků naprosto nedostatečná.
„Dorazili jsme tam pár dnů před turnajem a během zápasů to pocítili,“ řekl jeden z tehdejších reprezentantů Karol Dobiáš. V Mexiku mu bylo dvaadvacet let a patřil k mladším hráčům.
„Měli jsme tam tehdy dobrý mančaft, ale ke konci zápasů už jsme nemohli vůbec dýchat. My mladší jsme vydrželi déle, starší odcházeli dříve. Pobyt v řídkém vzduchu se může projevovat únavou, slabostí a různými zdravotními problémy, aniž by člověk sportoval. Když má pak podat nějaký výkon, je to nepříjemné.“
Karol Dobiáš
Další reprezentant Václav Migas vzpomínal, že když hráči v Guadalajaře vystoupili z letadla, tak měli pocit, že jim někdo hodil na nohy pytel písku.
Problémy s aklimatizací popsal i legendární brankář Ivo Viktor: „Největší potíže nám působila nezvyklá nadmořská výška. Ukázalo se, že míč v tamním řídkém vzduchu lítá jinak, rychleji. Do přihrávky bylo potřeba dát menší sílu, aby byla přesná, ale mátl nás i odhad dopadu míče a špatně jsme volili moment výskoku. Pořád se nám zdálo, že míče padají za nás. Střely byly prudší. Pozoroval jsem, že proti střele z pokutového území jsem téměř bez šance. Navíc jsme po kratších sprintech nemohli popadnout dech. Chyběl nám kyslík. Najednou jsme byli jako lazaři!“
Pravdou je, že naši soupeři se na výjimečné podmínky připravili lépe. Angličané byli na místě mnohem dříve a sehráli ve vysokohorských podmínkách řadu přípravných utkání. Brazilci žili v dokonalé izolaci v ještě vyšší nadmořské výšce. Ubytovali se v indiánském horském sídle v Guanajuatu a přijeli na zápasy do lehčích podmínek.
Náš fotbalový svaz však přípravu mužstva zjevně podcenil. Svědčí o tom i vzpomínka jediného úspěšného střelce Ladislava Petráše: „Nikoho nezajímalo, že trenér Jozef Marko požadoval, aby se přerušila liga, byl čas na přípravu a následně i na aklimatizaci ve vysokohorském prostředí v Guadalajaře. Neposlechli ho, a proto jsme na tom byli špatně.“
Samotné utkání s Brazílií přitom nezačalo nijak hrozivě. Právě naopak. Už v osmé minutě Ladislav Petráš prokázal svoji výbornou orientaci v soupeřově trestném území. Dostal se až k autové čáře a postupoval k brance. V brazilské obraně zavládla panika. Petráš v pravý čas vystřelil, ale z těžkého úhlu jen těsně minul Felixovu branku. O čtyři minuty později dostal přihrávku na hrot útoku asi deset metrů před vápnem. Dlouhou kličkou si obhodil stopera Brita a sprintoval za míčem. Byl u něj dříve než vybíhající Felix a rovnou z běhu vypálil. Trefil horní růžek branky. Po vstřeleném gólu doběhl k postranní čáře, poklekl a pokřižoval se. Vedli jsme 1:0.
Ladislav Petráš
Brazilci se však nenechali deprimovat a dál hráli svoji hru krátkých i dlouhých přihrávek, nečekaných tahů a fint. Naši hráči jim zatím stačili a měli i další šance. Byla to vyrovnaná a pestrá hra, která se divákům jistě líbila. Pak ale přišel faul na Pelého a přímý kop.
Brankář Ivo Viktor později vzpomínal: „Míč si postavil Pelé, ale z druhé strany se přichystal k exekuci Rivelino. Rozbíhali se současně. V tom okamžiku se prudce zahemžili tři nebo čtyři brazilští hráči stojící vedle naší zdi. Strhli sebou i naše hráče, kteří měli za úkol je krýt pro případ rozehrávky. V okamžiku, kdy jsem měl vidět střelce, byla přede mnou živá kmitající clona. Zoufale jsem křičel, že nevidím, ale pak jsem uviděl míč ve své síti. Úspěšným střelcem byl Rivelino.“
Těsně před koncem poločasu byl náš brankář vystaven další těžké zkoušce. Pelé ve středovém kruhu zasáhl míč krátkým úderem tak, že letěl k úžasu diváků vysokým obloukem přes půlku hřiště až k naší brance. Pelé po zápase novinářům řekl: „Vím, že Viktor je gólman, který při hře ve středu hřiště chodí od branky, a proto jsem ho chtěl překopnout.“ Málem se mu to podařilo. Míč šel těsně vedle. Výšku měl správnou.
Pelé však branku vsítil ve druhém poločase. Byl nedůsledně bráněn. Převzal přihrávku na prsa, pustil si ji k nohám a prohodil našeho brankáře polovysokým obloučkem k tyči.
Pelé zvyšuje vedení Brazílie na 2:1
Našim fotbalistům zjevně začaly docházet síly. Jestliže s Brazilci v první půli sehráli vyrovnanou partii, pak v druhé půli byli borci ve žlutých dresech stále lepší. Inkasovali jsme ještě další dva góly z kopačky Jaira. V prvním případě možná díky ofsajdu. Naši hráči zápasili s dechem a nemohli naplno běhat. Vedro a nedostatek kyslíku se nepříznivě projevily na hře. Na rychlé Brazilce již nestačili. Prohráli 4:1 a to bylo víc, než byli schopni unést.
Mužstvo Brazílie bylo nad naše síly.
Zdecimovaný tým v dalším zápase podlehl tehdy papírově slabším Rumunům 2:1. V posledním zápase s Anglií již o nic nešlo. Prohráli jsme 1:0 gólem z penalty.
Vystoupení československých fotbalistů pak bylo hodnoceno jako veliký neúspěch. Fotbalový svaz místo aby přijal díl odpovědnosti za nedostatečnou přípravu, veškerou vinu přiřkl hráčům. Mluvilo se o sporech v kolektivu, o národnostních rozmíškách a vrcholem trapnosti pak byla aféra Puma–Adidas, kdy hráči byli obviněni, že ve své ziskuchtivosti jednali o sponzorských smlouvách současně s oběma sportovními německými firmami. Za trest pak byli vyloučeni z reprezentace. Díky tomu jsme nepostoupili na mistrovství Evropy 1972. Po změnách ve vedení svazu pak byl zákaz reprezentace odvolán.
Mexiko však zůstalo zapsáno v československých fotbalových pamětech jako symbol neúspěchu.
Zdroje :
Ivo Viktor, Můj dres číslo 1, 1978
