Článek
Je pravdou, že ve středověku byly požáry poměrně častým jevem. Domy ve městech byly většinou dřevěné a uskladňovaly se v nich i obiloviny a sláma. Navíc se nacházely nahuštěny v malém prostoru a úzké uličky byly plné nepořádku. Stávalo se tedy, že při požárech velmi rychle lehla popelem celá města.
V případě Jihlavy také nešlo o první pohromu tohoto druhu. Město vzplálo již v době vlády Karla IV. Požár zachvátil náměstí s podloubím roku 1353. Moravský markrabě Jan Jindřich pak odpustil Jihlavanům na pět let daně.
Podruhé „červený kohout“ slétl na bohaté královské město v roce 1474, když se strhla prudká bouře. Vyhořelo téměř sedm desítek domů v hradbách u Matky Boží a zemřelo více než dvacet obyvatel.
Jihlava ležící na hranici Čech a Moravy patřila k nejvýznamnějším městům království.
Pojďme však k požárům, které postihly Jihlavu na počátku šestnáctého století. Došlo k nim v rozmezí necelých deseti let a jsou pozoruhodné nejenom naprosto stejnou příčinou jejich vzniku, ale i poněkud neobvyklými okolnostmi, za jakých k nim došlo.
První požár vzplál v neděli 29.května roku 1513. V klášteře u svatého Kříže, který náležel dominikánům, bylo ten večer poněkud hlučno. Rozjaření mniši totiž měli v refektáři kláštera na návštěvě „lehké ženštiny“. Tak to bylo alespoň zapsáno v kronice, která však byla později mírně upravena, když bylo nad původní „ženštiny“ připsáno slovo „hosté“.
Ať už tam byl kdokoliv, řádoví bratři chtěli svoji návštěvu pohostit. Proto začali smažit koblihy. S rozpáleným olejem si však počínali tak neopatrně, že najednou vyšlehl plamen. Od ohně pak v malé chvilce vzplanul požár, který zachvátil nejenom klášter, ale i další domy v Křížové a Špitálské (dnes Komenského) ulici. Vyhořela také Špitálská brána a věž. Dohromady vzalo za své šedesát domů v severovýchodní části města a třicet domů na předměstí.
Za osm dní pak došlo k další tragédii, když za velké vichřice hledali lidé bez příbytků útočiště ve Špitálském kostele. Velký vítr strhl štít na kostelní klenbu a v troskách zemřelo šestnáct lidí, včetně radního Marcuse Puspertla.
Nehodní řeholníci, kteří požár způsobili, byli z Jihlavy vyhnáni a král Vladislav Jagellonský slevil radním na výběru daní, aby se poničená část města mohla znovu vystavět.
Z bývalého dominikánského kláštera v Křížové ulici je dnes hotel Gustav Mahler.
Ve známém přísloví se říká, že chybami se člověk učí. To ale asi zjevně neplatilo pro některé obyvatele královského města. Téměř přesně deset let poté, co Jihlavu zachvátil požár způsobený nehodnými sluhy božími, došlo totiž ke katastrofě ještě mnohem strašnější. A nemalou roli v ní znovu sehrál alkohol.
V pondělí 18. května 1523 totiž vzplál ve městě veliký oheň, jehož nemilosrdný žár zasáhl téměř všechny domy. Jak k tomu došlo? Co bylo příčinou běsnění živlu tentokrát? Člověk by tomu asi neuvěřil, ale na vině byly zase ty nešťastné koblihy.
Zápisy kronikáře uvádějí, že požár způsobily manželky soukeníků, které konzumovaly u měšťana kloboučníka Marcuse Farkasce v Brněnské ulici vyhlášené uherské víno.
Tam se prý notně opily a odtud šly do lázně. Po koupeli si na sebe natáhly mužské kalhoty a tropily na veřejnosti jiné bujné věci a nestydatosti, jimiž byla mládež nadmíru pohoršena. Potom se opilé ženy oddaly tanci, a nakonec bohužel dostaly chuť na smažené koblihy.
Ve svém podroušeném stavu však nedávaly pozor na pánev s máslem ležící na rozpálených cihlách ohniště. Plameny vyskočily na stěny, na strop a na krovy. Brzy byl dům v jednom ohni. Plameny přeskočily na sousední domy a požár se velmi rychle šířil dál. Musel přitom vanout vítr. Vyhořelo skoro celé město včetně kostela svatého Jakuba se svými věžemi a zvony. Zřícený chór zabil tři lidi a požár města si vyžádal nejméně dvě desítky obětí.
Ze dne na den přišla naprostá většina obyvatel o střechu nad hlavou. Bezprostředně po požáru se lidí zmocnilo zoufalství a s nepřítomným pohledem bloudili vyhořelými ulicemi. I když se ihned započalo s opravami, část lidí nečekala a odstěhovala se do okolních vsí, ale i do jiných měst. Město bylo ve smutném a žalostném stavu.
Po třech měsících od tragické události nový král Ludvík Jagellonský odpustil Jihlavě po určitou dobu všechny platby a odvody, aby peníze pomohly město znovu obnovit.
Jihlavané se nevzdali. Přivedli množství řemeslníků z okolí, opatřili šindel na střechy a jiné potřeby z okolních měst. Do zimy se podařilo provizorně zakrýt skoro všechny domy na náměstí. Kde se to nepodařilo, dali si lidé alespoň udělat kamna do sklepů a komor, kde pak přečkali zimu.
Velký oheň zničil v roce 1523 i obě věže jakubského kostela. Zápisy uvádějí, že opravy trvaly čtyřicet let.
V dalších letech nastal ve městě čilý stavební ruch. Na konci století zde stálo již téměř osm set domů. V hradbách jich bylo více než pět set a na předměstích kolem dvou stovek. V té době Jihlava svojí velikostí předběhla Brno a byla tak druhým největším městem na Moravě po Olomouci.
Začalo se také více dbát na protipožární prevenci. V roce 1564 vydalo město nařízení, ve kterém stanovilo, že domy musí mít střechu z pevné krytiny. Také platilo věžníka, jehož úkolem bylo sledovat z věže farního kostela, jestli někde nehoří.
V roce 1613 pak jihlavští radní vydali vlastní požární řád, pravděpodobně jeden z nejstarších na českém území.
A konečně roku 1655 nechali konšelé pro kostel svatého Jakuba odlít menší zvon, kterému se říkalo Holomek. Měl zvonit klekání, ale také vyzvánět na poplach při požárech.
Zdroje:
