Článek
Protektorát se po 27. září 1941 změnil během několika dní. Reinhard Heydrich po příjezdu vyhlásil stanné právo a spustil první vlnu teroru – rychlé rozsudky, popravy, hromadná zatýkání. V tomhle rámu si vytipoval organizaci, která měla širokou členskou základnu, přísnou disciplínu a hustou síť žup a jednot: Sokol. V nacistické optice představoval potenciální „páteř“ odboje – tedy strukturu, kterou je nutné co nejrychleji zlomit.
Rozhodnutí přišlo brzy. V noci ze 7. na 8. října 1941 odstartovala Akce Sokol – koordinovaná razie proti vedení České obce sokolské, jejíž cílem bylo paralyzovat spojovací uzly a odebrat odboji oporu ve „spolkové“ infrastruktuře. Následovalo systematické zatýkání podle připravených seznamů v Praze i v regionech; už tehdy zazníval rámec, který se udrží i v poválečné paměti: kolem 1 500 zatčených a bleskové rozhodnutí režimu Sokol rozpustit. Co přesně se v noci dělo a jaké byly další kroky?
Reinhard Heydrich
Proč právě Sokol
Sokol nebyl jen o sportu. Byl to celonárodní systém s jasnou hierarchií (ústředí – župy – jednoty), vlastními tělocvičnami, slavnostmi a disciplínou, tedy připravená infrastruktura pro šíření zpráv, logistiky i skryté podpory odboje. V okupovaných zemích je právě taková síť pro režim nejnebezpečnější: není třeba ji znovu budovat, stačí ji „přepnout“ z tělovýchovy do rezistence. I proto Heydrich po svém příjezdu označil Sokol za prioritu – za páteř, kterou je nutné okamžitě zlomit.
Počítalo se i s realitou, že část sokolů se už do odboje zapojila. Z rozpuštěné organizace vyrostla Obec sokolská v odboji (OSVO, krycí jméno „Jindra“) – struktura, která dělala zpravodajství, spojky a pomoc parašutistům. Nešlo o „armádu“; šlo o rozvětvené zázemí, kde členové využívali znalost míst, kontaktů a rytmu spolkového života. Právě tato kombinace masové členské základny a lokální znalosti dělala ze Sokola pro gestapo snadno mapovatelný, ale zároveň odolný cíl.
Heydrichova reakce byla dvojí: razie a zákaz. Vedle nočního zátahu přišla i administrativní rána – rozpuštění České obce sokolské a zabavení majetku, které režim rámoval jako „bezpečnostní opatření“. Tento krok se stal součástí narativu, který dodnes doprovází Památný den sokolstva: rozsáhlé zatýkání z 7./8. října a bezprostřední utlumení legální existence tělovýchovné organizace, jež pro okupanty představovala hrozbu svými vazbami, morálkou a počtem členů.
Průběh razie
Zásah proběhl jako učebnicová bezpečnostní operace: současně a podle předem připravených seznamů. Pozdě večer a po půlnoci vyrazily oddíly gestapa a bezpečnostní policie do bytů, na sokolovny i na adresy župních kanceláří; cílem byli především ústřední, župní a jednotoví činovníci, aby se síť rozpadla „od hlavy“. Razie se neomezila na Prahu — probíhala koordinačně v celém Protektorátu, s okamžitými převozy do místních vyšetřoven a věznic. Během noci bylo v rámci „Akce Sokol“ zatčeno zhruba 1 500 lidí.
Metoda byla prostá a účinná: rychlé domovní prohlídky, zabavená korespondence a spolková dokumentace, krátké výslechy a bezodkladné odvozy. V mnoha městech následovala ještě téhož dne centralizace zadržených — přesuny z místních vazeb do větších uzlů (Praha, krajská sídla), odkud se už vypravovaly hromadné transporty k dalšímu „zpracování“. V dobových i institucionálních rekapitulacích je tato noc popisována jako „rozcvaknutí“ celé organizace jedním úderem, přesně v duchu Heydrichovy teze, že Sokol je „páteř“ odboje a je nutné jej okamžitě zlomit.
Charakter razie shrnují dnešní oficiální připomínky: masové, koordinované zatýkání činovníků s předem určenými cíli a následnou centralizací vězňů. Přesná jmenná struktura zadržených (od předsednictva ČOS po desítky župních funkcionářů) ukazuje, že šlo o zásah vedený „po mapě“ organizační hierarchie, nikoli o nahodilé výběry.
Malá pevnost Terezín – pohled na areál
Kam vedly cesty
Po noční razii následoval známý protektorátní „postup“. Zadržení sokolští činovníci byli po prvotních výsleších v místních věznicích soustřeďováni v Malé pevnosti v Terezíně, tedy v policejní věznici pražského gestapa. Tam probíhaly další výslechy, třídění podle „nebezpečnosti“ a příprava transportních seznamů. Malá pevnost sloužila jako centrální sběrné místo: zadržení se ocitli v přeplněných celách, bez jasných informací o dalším osudu, často s minimem osobních věcí – prakticky jen s tím, co měli při zatčení.
Z Terezína šly kolektivní deportace do koncentračního tábora Auschwitz (především do tábora Auschwitz I). Vězňové byli zařazováni jako političtí, s červeným trojúhelníkem a novými čísly; po příjezdu následovala registrace, ostříhání, dezinfekce a rozřazení do pracovních komand. Transporty ze „sokolské akce“ doplnily už existující proud českých politických vězňů a měly za cíl odseknout vedení a páteř organizace od jejich lokálních základen.
Bilance ztrát a dopad na organizaci
Zásah mířil na „hlavu“ i páteř sítě — a trefil. Během jediné noci bylo zatčeno zhruba 1 500 sokolských činovníků (ústředí, župy, větší jednoty); většina prošla výslechy v Malé pevnosti Terezín a byla deportována do Osvětimi jako političtí vězni, čímž se Sokol jako legální, disciplinovaná struktura v Protektorátu prakticky zhroutil. Režim zároveň organizačně „dovřel dveře“: Heydrich nechal Českou obec sokolskou úředně rozpustit a zabavit majetek, takže odboj přišel o zázemí tělocvičen, župních kanceláří i spolkových rutin, které ještě šlo využívat pro spojky a logistiku.
Osobní bilance je drtivá. Instituční rekapitulace Sokola uvádějí, že až 93 % z těchto zadržených se konce války nedožilo — zemřeli následkem podmínek, nemocí, týrání nebo poprav. V číslech se různé přehledy mohou lišit o jednotky desítek, ale řád ztrát je jasný: Akce Sokol zlomila vedení a dlouhodobě ochromila členské vazby, které před válkou držely komunitu i v nejmenších obcích. Tam, kde přeživší po válce znovu budovali jednoty, začínali doslova „od píky“, bez mnoha klíčových lidí, kteří tvořili paměť i morální autoritu hnutí.
Paměť po roce 1945 a dnešní připomínky
8. říjen je v Česku oficiálním „Památným dnem sokolstva“. Je zapsán mezi významné dny státu v zákoně č. 245/2000 Sb., takže se k němu každoročně vztahují pietní akty, školní a mediální připomínky i programy obcí.
Smysl dne je dvojí: připomenout noční razii 7./8. října 1941, která měla zlomit páteř organizace, a současně uctít sokoly a sokolky, kteří v odboji zaplatili životem. Tento rámec převzala jak Česká televize (Události / Události v regionech), tak samotný Sokol ve svých oficiálních materiálech. Ve zpravodajství se pravidelně uvádí, že gestapo tehdy masově zatýkalo přední členy a odváželo je do věznic a koncentračních táborů.
Každoroční „rituál paměti“ má i viditelné symboly: sokolské vlajky na radnicích a krajských úřadech, pietní akce, a v některých letech i slavnostní střídání Hradní stráže za účasti sokolů. Sokol navíc vyzývá jednoty a veřejnost, aby 8. října vyvěšovaly vlajky a připomínaly jména obětí, často s důrazem na spojení s domácím odbojem.
Památný den sokolstva není jen historickou vzpomínkou, ale živou připomínkou toho, že síť spolků a občanských vazeb může být v časech nesvobody zdrojem odporu i naděje. Každé vyvěšení vlajky, každá pietní minuta a každý článek znovu skládají „mapu“ paměti, kterou měla Akce Sokol přervat.
Pokud Vás mé články baví, nezapomeňte mě sledovat, protože vydávám každý den alespoň jeden článek. Budu rád za každý komentář a největší radost mi samozřejmě udělá příspěvek pro podporu mé tvorby. Díky.
