„Jeden člověk, jeden hlas“ jak se změnila pravidla a proč dnes chodit k volbám

Dne 24. září 1905 zaplnilo Prahu zhruba 50 000 lidí, kteří požadovali všeobecné a rovné volební právo. Šlo o jedno z největších shromáždění té doby: tábor lidu na Havlíčkově náměstí spojil dělníky, studenty i politické řečníky a dal kampani jasný rytmus – pravidelná shromáždění, pochody a vyjednávání. Podle dobových souhrnů a pozdějších syntéz se mluvilo o desítkách tisíc účastníků; na místě vystoupil i Tomáš G. Masaryk.

Podzimní tlak gradoval i mimo centrum: sociální demokraté, odbory i místní spolky svolávaly akce v dalších městech českých zemí. V Praze přišly tvrdé střety 5. listopadu, kdy si zásah bezpečnostních složek vyžádal život učně Jana Hubače a mnoho zraněných. Série manifestací pak vyústila 28. listopadu 1905 v generální stávku a velký „tábor lidu“ na Staroměstském náměstí. Z ulice se téma přelilo do politiky a během dvou let skončil kuriový systém – reforma z roku 1907 přinesla všeobecné a rovné (tehdy mužské) hlasovací právo pro volby do Říšské rady.

Rakouská část monarchie pořád jela na kuriovém systému: kdo platil víc daní a patřil do „správné“ skupiny (velkostatkáři, města, obchodní a živnostenské komory), měl větší váhu hlasu než běžní voliči. Sociální napětí po průmyslových dekádách, rostoucí odbory a masová politika a k tomu dramatická inspirace ruskou revolucí roku 1905 daly dohromady výbušnou směs. Když se v Rusku po „krvavé neděli“ a říjnovém manifestu mluvilo o parlamentu, rakouská veřejnost i politici dostali jasný signál, že bez reforem to nepůjde.

V reakci na podzimní protesty 1905 začala vláda v Předlitavsku hledat cestu z kurijní pasti. Nejprve se zkoušela „pátá, všeobecná kurie“ (vedle těch privilegovaných), ale tlak z ulic i ze sněmoven postupně převážil. Reforma schválená roku 1907 zrušila kurijní systém a zavedla všeobecné a rovné volební právo pro muže; poprvé se uplatnilo ve volbách v květnu 1907. Od té chvíle šlo o přímé, rovné a tajné hlasování do Říšské rady (dolní komory), byť některé nerovnosti zůstaly skryté v přepočtu mandátů mezi zeměmi.

Masové podzimní protesty vtáhly téma voleb do politického centra. Dne 28. listopadu 1905 přednesl rakouský předseda vlády před Státní radou zprávu k volební reformě a – s výhradami – podpořil zavedení všeobecného práva. Tím vláda veřejně uznala, že kurijní systém je neudržitelný a že reforma je nevyhnutelná.

Následoval rok a půl vyjednávání mezi vládou, Říšskou radou a Panskou sněmovnou: návrhy, komise, úpravy. Teprve v roce 1907 byly zákony dokončeny. Tenhle posun od deklarace k praxi dobře zachycují i dobové diplomatické zprávy Spojených států z Vídně.

Smysl změny byl jasný: přestat vážit hlasy podle majetku a postavení a přiblížit se principu „jeden člověk = jeden hlas“. Politická elita tím reagovala na tlak ulic i na hrozbu, že se krize přelije do širší destabilizace monarchie. Výsledek je produktem veřejného nátlaku z roku 1905 i kompromisního zákonodárství 1907.

Když Předlitavsko v roce 1907 zrušilo kurijní systém, „všeobecné“ znamenalo všeobecné a rovné volební právo pro muže: poprvé se volilo přímo, tajně a bez majetkových filtrů do Říšské rady (volby proběhly 14. a 23. května 1907). Ženy tehdy zůstaly mimo – to byla hranice své doby.

Po vzniku Československa se definice „všeobecného“ rozšířila i na ženy. V obecních volbách 15. června 1919 volily poprvé všechny zletilé ženy za stejných podmínek jako muži (místní úroveň).

Na národní úrovni rozhodla Ústavní listina přijatá 29. února 1920, která ženám výslovně garantovala volební právo; parlamentní volby 18. a 25. dubna 1920 už proběhly s účastí žen a do sněmovny i senátu se dostaly první poslankyně a senátorky.

Česko volí poměrným systémem ve 14 krajích do 200členné Poslanecké sněmovny. Volby 2025 se konají v pátek 3. října (14:00–22:00) a v sobotu 4. října (8:00–14:00). Hlasovat může každý občan ČR od 18 let; volby vyhlásil prezident a na průběh dohlíží i mise OBSE.

Prahové hodnoty a přepočet hlasů: Samostatná strana potřebuje 5 % hlasů v republice, koalice 8 % (2 subjekty) a 11 % (3 a více). Mandáty se rozdělují dvoustupňově: v kraji Imperialiho kvótou, zbylé mandáty pak celostátně Hagenbach-Bischoffovou kvótou. Prakticky to znamená, že krajské výsledky mají velkou váhu a zbytkové hlasy se ještě srovnávají na celostátní úrovni.

Preferenční hlasy („kroužkování“): Na sněmovním lístku můžete zakroužkovat až 4 kandidáty; posun na kandidátce nastává při dosažení zákonné hranice preferenčních hlasů (minimálně 5 % hlasů dané strany v daném kraji). Kroužkování umí reálně měnit pořadí kandidátů.

Hlasování ze zahraničí: V roce 2025 se poprvé uplatní korespondenční volba pro Čechy v zahraničí (vedle hlasování na ambasádě). Postup a termíny zveřejnilo Ministerstvo vnitra a MZV; korespondenčně mohou hlasovat voliči zapsaní ve zvláštním seznamu voličů u zastupitelského úřadu.

Prakticky:

Proč jít volit: V poměrném systému rozhodují i malé posuny. Každé procento může znamenat konkrétní mandáty, a tím i to, kdo sestaví vládu na příští čtyři roky. Váš hlas tedy nepřidává „jen“ procento – často přímo mění počet křesel. (Princip potvrzují zkušenosti z voleb 2021 i aktuální modely 2025.)

V českém poměrném systému se rozděluje 200 mandátů a i malé posuny v účasti dokážou překlopit křesla mezi stranami a koalicemi. Když chybí „pár desetin“, rozhodují právě ti, kteří zvažují, jestli přijít. V roce 2021 dorazilo k urnám 65,43 % voličů – a právě rozložení hlasů (prahy 5/8/11 %, přepočet ve 14 krajích) určilo, kdo se do Sněmovny dostal a kdo složil většinu. To je praktický důkaz, že účast → mandáty → vláda.

Mechanika přepočtu dělá z každého hlasu páku: nejdřív krajské rozdělení, zbytky hlasů a až pak celostátní dorovnání. I drobné rozdíly pak znamenají skutečná křesla, ne jen procenta v grafu. (Metodiku a příklady uvádí ČSÚ a Poslanecká sněmovna.)

A ještě důvod „za roh“: právo volit se tady neobjevilo samo od sebe. Otevřela ho vlna shromáždění od 24. září 1905 a do zákonů se propsalo až v roce 1907 (tehdy pro muže; ženy od 1919/1920). Když jdeme volit, dáváme smysl tomu, co si ty davy vybojovaly. Váš hlas má konkrétní hodnotu dnes – a je to přesně ten nástroj, kvůli kterému se v Praze před 120 lety zaplnila náměstí.

A co vy? Půjdete volit?

Zdroje: Všeobecné a rovné volební právo v Předlitavsku – Wikipedie

Volby do Říšské rady 1907 – Wikipedie

Zaujal tě článek? Začni mě sledovat, ať ti neuniknou další zajímavé historické události.