Článek
Představ si obyčejnou nákladní loď. Žádná výletní paluba, žádná světla, žádný „komfort“. Jen ocel, prázdné podpalubí a studený prosinec.
A teď si představ, že do toho prostoru někdo nacpe lidskou masu tak natěsno, že se tělo opírá o tělo a pohyb je luxus. A že v tomhle chaosu se narodí dítě. A pak další. A další. A další?
Tenhle příběh není legenda z internetu. Je to historie Korejské války – konkrétně prosinec 1950 a evakuace z přístavu Hungnam. A jedna loď jménem SS Meredith Victory, která se tím zapsala do paměti lidí jako „Ship of Miracles“, loď zázraků.
Proč se najednou utíkalo k moři
Korejská válka začala v červnu 1950 a fronta se během pár měsíců přelévala sem a tam. Na podzim se situace zlomila tím, že do bojů vstoupily čínské „dobrovolnické“ síly (People’s Volunteer Army) – a to znamenalo obrat, který unavené jednotky OSN a USA tvrdě pocítily.
V mrazivém období konce listopadu a prosince proběhla bitva u Chosin Reservoir, jedna z těch událostí, které se nevysvětlují hezky, protože hezké nebyly. V oficiálních amerických materiálech se běžně uvádí řádově cca 30 000 sil OSN proti zhruba 120 000 čínským vojákům a boj v extrémních zimních podmínkách.
Výsledek? Ustupovalo se. A východní křídlo potřebovalo jedinou věc: přístav, ze kterého se dá zmizet po vodě.
Hungnam: přístav, kde se balí celý svět do beden
Evakuace z Hungnam nebyla „jen“ o vojácích. Najednou se k perimetru valili civilisté, kteří měli s komunistickým režimem čerstvou zkušenost a nechtěli čekat, co bude dál.
Rozsahem to bylo obrovské. Americká armáda ve svých souhrnech uvádí, že při přesunech z oblasti (Hungnam, Songjin, Wonsan) se podařilo evakuovat zhruba 105 000 vojáků a přes 98 000 civilistů a k tomu zachránit asi 17 500 vozidel a zhruba 350 000 „measurement tons“ nákladu.
Tohle nejsou „působivá čísla do článku“. Tohle je logistika, která rozhoduje, jestli se armáda rozpadne na pláži, nebo se z toho stáhne a dál bojuje.
A právě do téhle scény přijíždí Meredith Victory.
SS Meredith Victory: loď pro náklad, ne pro lidi
Z hlediska konstrukce byla Meredith Victory „Victory ship“, nákladní loď. V oficiálním textu americké Maritime Administration se píše, že takové lodě byly navržené pro 35 členů posádky a 12 cestujících.
V Hungnam se z ní stane improvizovaný únikový koridor pro dav. Pod velením kapitána Leonarda LaRue loď naložila víc než 14 000 korejských civilistů. Bez doprovodu, přes minová pole, s rizikem leteckých útoků.
Nešlo o „pohodlné nalodění“. Podle citace v ocenění Gallant Ship Award to probíhalo v situaci, kdy byl přístav v ohrožení a město hořelo. Loď přitom neměla doktora ani tlumočníka a stejně vyrazila.
Tři dny, které smrděly strachem a přežitím
Meredith Victory plula na jih bez toho, aby si mohla dovolit „normální“ režim. V praxi to znamenalo přeplněné paluby, přeplněné podpalubí, minimum prostoru, minimum hygieny – a hlavně zima.
MARAD k tomu uvádí tvrdá fakta: loď zvládla dvoudenní plavbu do Pusanu, dorazila na Štědrý den (Christmas Eve) a poté byla přesměrována na Koje-do (Geoje), kde na Boží hod vyložila uprchlíky.
V téhle části je pro mě důležité držet se při zemi: spousta líčení, která kolují po internetu (tma, výkaly, uzavřené paluby), pochází z novinářských rozhovorů a pamětí. Ověřitelné „železné“ jádro je ale jasné: přes 14 000 lidí na lodi stavěné pro 12 pasažérů, zimní moře, minová pole a žádná oběť na životech.
Pět porodů. Pět přezdívek. Jedno slovo, které se uchytilo
A pak přijde moment, který z celé akce udělal něco víc než jen úspěšnou evakuaci.
Během plavby se narodilo pět dětí.
Posádka jim dala přezdívky Kimchi 1 až Kimchi 5 – podle korejského jídla, které Američané znali jako symbol země, ve které zrovna operovali. Je to směšně roztomilé i trochu necitlivé zároveň. Prostě doba. Ale hlavně: těch pět porodů je doložený fakt, který se opakuje napříč seriózními zdroji.
A ještě jedna věc: v oficiálním textu MARAD se doslova uvádí, že loď dorazila „s lidským nákladem, včetně několika dětí narozených po cestě, bez ztráty jediného života“ – a že šlo o jednu z největších námořních záchranných akcí.
Co zůstalo po zázraku: rozdělené rodiny
Tahle evakuace zachránila životy. Ale zároveň byla součástí války, která rodiny brutálně rozstřihla.
Po příměří z roku 1953 zůstaly miliony Korejců na obou stranách demarkační čáry bez možnosti normálního kontaktu. A znovushledání, když už k němu došlo, byla spíš výjimka než pravidlo. Mezinárodní Červený kříž shrnuje, že oficiální mezikorejská setkání rozdělených rodin začala až v roce 1985 a později probíhala jen občas, podle politické situace.
V posledních letech to navíc znovu zamrzlo – a není to fráze, ale realita. Reuters i AP opakovaně popisují, že rodinná setkání jsou dlouhodobě pozastavená a mnoho lidí umírá, aniž by své blízké ještě někdy viděli.
Tohle je na celém „vánočním zázraku“ možná nejvíc hořké. Zázrak na moři neznamená happy end na souši.
Kapitán, který z toho odešel úplně jinam
Kapitán Meredith Victory Leonard LaRue je s příběhem spojený tak pevně, že ho v Koreji dlouhodobě vnímají skoro jako symbol. MARAD ho přímo jmenuje jako velitele lodi během akce.
A jeho osobní život pak nabral zvláštní směr: po letech na moři se stal benediktinským mnichem (známým jako „Brother Marinus“).
Někdo v tom hledá náboženské „vykoupení“, někdo prostě fakt, že válka člověka přepíše. A možná obojí může být pravda zároveň.
Proč ten příběh funguje i dnes
Protože je strašně jednoduchý a strašně lidský.
Na jedné straně máš tabulky: 105 000 vojáků, 98 000 civilistů, 17 500 vozidel, 350 000 tun nákladu.
Na druhé straně máš pět porodů v situaci, ve které bys nechtěl být ani jako dospělý chlap, natož jako dítě, které právě přichází na svět.
A mezi tím je jediný motiv, který se nemění: když se válka rozjede, lidské tělo a lidská rodina jsou první, co to odskáče. Jednou tě zachrání loď. Jindy ti nikdo nevrátí ty, co zůstali na druhé straně.
Zdroje: SS MEREDITH VICTORY | MARAD
