Článek
Fixace energií je krásná věc. Na papíře. V reálu to často vypadá takhle: někdo ti zavolá, řekne „máme pro vás super cenu“, přidá „trh je nejistý“, a nakonec vytáhne kouzelnou větu „nabídka platí jenom dnes“. Protože samozřejmě. Kdyby to bylo tak výhodné, tak by to přece nepotřebovalo časový nátlak.
Fixace sama o sobě není podvod. Je to jen závazek. Problém je, že lidi často nepodepisují fixaci, ale podepisují podmínky, které jim dojdou až ve chvíli, kdy chtějí odejít.
Co vlastně fixuješ a co ne
Tady je první past, co vypadá nudně – a právě proto je důležitá.
Fixuješ typicky cenu dodávky (komoditu). Jenže celková cena na faktuře není jen dodávka. Je tam i regulovaná složka (distribuce a další regulované poplatky), kterou ti žádný dodavatel „nezafixuje“, protože ji neurčuje on.
A aby to nebyla teorie: koncem roku 2025 stát řešil regulovanou složku tak, že se od 1. ledna 2026 neměl platit poplatek na podporu obnovitelných zdrojů (POZE) a celková cena elektřiny měla klesnout zhruba o 10 %. Pointa pro tebe: i když máš „fix“, některé části ceny se můžou hýbat mimo něj.
Doba neurčitá vs. doba určitá: svoboda vs. zámek
Fixace je skoro vždycky smlouva na dobu určitou. Dostaneš „lepší cenu“ a za odměnu podepíšeš, že nikam nepůjdeš. Neurčitá doba je naopak volnější – obvykle snazší odchod, ale často horší cena.
V praxi to není „dobře vs. špatně“. Je to výměna: jistota a závazek za cenu, nebo flexibilita za riziko, že se ti podmínky změní.
A teď to hlavní: spousta lidí se spálí ne na ceně, ale na tom, že netuší, co se stane po skončení fixace. Jestli se smlouva automaticky prodlouží, nebo spadneš na jiný ceník. Tohle musí být ve smlouvě jasně a čitelně – a ty to chceš vidět ještě před podpisem, ne „až vám to přijde mailem“.
Co se v druhé půlce 2025 změnilo: méně divočiny, víc povinností dodavatelů
V roce 2025 (od 1. srpna) došlo k posílení spotřebitelských práv. A pro fixace jsou důležité hlavně tyhle věci:
Dodavatel musí dát vědět o změně ceny nejpozději 30 dní předem – a nově to platí nejen při zdražení, ale i při zlevnění. Takže už by nemělo fungovat „když zdražujeme, píšeme; když zlevňujeme, nějak se to ztratí“.
A ještě jedna praktická věc: když podepíšeš fix na dobu určitou a budeš chtít odejít dřív, smluvní pokuta už nemůže být cokoliv. Od srpna 2025 je zastropovaná na max. 40 % částky, kterou bys zaplatil do konce smlouvy. Pořád to může bolet, ale už to nemá být „desetitisíce za to, že sis dovolil změnit názor“.
Pokuta není detail. Pokuta je hlavní příběh
Když se lidé ptají „mám fixovat, nebo ne“, často řeší jen cenu za MWh. Jenže ve chvíli, kdy se trh změní a ty chceš odejít, už cenu neřešíš. Řešíš, jestli tě smlouva pustí.
Takže: fixace není past sama o sobě. Past je fixace podepsaná bez toho, aby sis prošel část o ukončení smlouvy, výpovědních dobách a sankcích.
A pozor na jednu klasiku: smlouva může vypadat čistě, ale skutečné „zuby“ mají často obchodní podmínky a ceník. To je ta část, kterou většina lidí přeskočí, protože „to je dlouhé“. Ano. A přesně proto je to tam dlouhé.
Co si hlídat ve smlouvě, než do toho řízneš
Tady nejde o právnické čtení. Stačí selský rozum a pár konkrétních věcí, které si dohledáš v textu.
Chceš mít jasno v tom, jak dlouho závazek trvá, co se stane po jeho skončení a jestli se to samo prodlužuje. Chceš vidět, jak se počítá sankce při předčasném ukončení. Chceš vědět, jak ti mohou měnit zálohy a jestli ti to někdo může bez varování vystřelit nahoru.
A úplně prakticky: když dodavatel tvrdí „všechno je v aplikaci“ nebo „smlouva je kdykoliv k dohledání“, fajn – ale zákon od srpna 2025 říká, že máš právo vyžádat si obsah smlouvy po celou dobu jejího trvání a dodavatel má reagovat do 15 dnů. Takže žádné „to už nemáme“.
Kdy fixace dává smysl a kdy je to past
Fixace dává smysl, když nechceš řešit trh a chceš klid. Typicky domácnost, která nechce každý měsíc přemýšlet, jestli zrovna „teď je dobrá doba“.
Past to bývá ve chvíli, kdy podepisuješ pod tlakem, na dlouho, bez toho, abys rozuměl odchodu. Nejčastější kombinace průšvihu je: dlouhá fixace + vysoký stálý měsíční plat + sankce, která ti uřízne chuť cokoliv měnit.
Základní pravidlo, které funguje skoro vždy: když ti někdo tlačí na podpis „dnes“, je to signál, že bys měl zpomalit. Výhodné věci obvykle nemají problém počkat do zítřka.
Jak si nabídky srovnat v roce 2025 líp než dřív
Tady přišla jedna užitečná věc: od 1. října 2025 mají obchodníci povinnost poskytovat ERÚ informace o nabídkách pro srovnávací nástroj. Jinými slovy: srovnávání už nemá stát jen na reklamě a telefonátech, ale i na datech, která dodavatelé musí dodat.
Co porovnávat? Nejen cenu za MWh. Sleduj i stálý měsíční plat, délku závazku, podmínky ukončení, sankce a pravidla pro změny záloh. Tohle jsou věci, které rozhodnou, jestli „levná fixace“ zůstane levná i po prvním střetu s realitou.
Únikové východy: kdy můžeš odejít i z fixace
Fixace není vězení, ale jsou chvíle, kdy se dá odejít snáz – a v říjnu 2025 přibyla jedna důležitá možnost.
Pokud máš smlouvu s pevně sjednanou cenou a dodavatel má nízký „index zajištění“ (pod 70 %), nebo ho včas nezveřejní, můžeš smlouvu vypovědět. ERÚ k tomu popisuje i výpovědní dobu: končí posledním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi (pokud si neurčíš delší).
Tohle je přesně ten typ informace, který se ti hodí znát dřív, než začneš panikařit, že „fixace = konec“.
Fixace není problém. Problém je podpis bez čtení.
Fixace může být fajn nástroj. Jen nesmíš podepisovat jako člověk, který kupuje rohlíky. Energie jsou smlouvy. A smlouvy jsou o detailech.
Jestli si z toho chceš odnést jednu věc, tak tuhle: největší nebezpečí fixace není cena. Je to moment, kdy zjistíš, že chceš odejít – a smlouva ti řekne „jasně, můžeš… za tolik a tolik“.
