Článek
29. ledna 1979 se svět probudil do dalšího obyčejného pondělí. Ale v americkém San Diegu se ten den zapsal do dějin jako jeden z prvních případů masové střelby na škole. Brenda Ann Spencer, tehdy teprve šestnáctiletá dívka, se rozhodla změnit obyčejné ráno v noční můru. A když se jí ptali na důvod, odpověděla chladnokrevně: „Nemám ráda pondělky. Tohle trochu oživí den. Nikdo nemá rád pondělky.“
Nenápadná dívka s nebezpečným darem
Brenda Ann Spencer nebyla typickou studentkou. V šestnácti letech ji mnozí popisovali jako problematické dítě se sklony k násilí. Pravidelně rozbíjela okna školy vzduchovkou, což bylo považováno za první náznaky její agrese. Krátce před osudným dnem dostala od otce dárek – poloautomatickou pušku Ruger 10/22 s dalekohledem a 500 nábojů. Proč dal otec depresivní dívence zbraň? Nikdo dodnes nezná odpověď na tuto otázku.
„Oživení“ nudného pondělí
V pondělní ráno se Brenda podívala z okna domu, který byl přímo naproti Cleveland Elementary School. Jakmile se začaly u brány shromažďovat děti, začala na ně střílet.
- Zabila ředitele Burtona Waggera, který se snažil zachránit děti.
- Smrtí skončil také život školníka Mikea Suchara, který přispěchal na pomoc.
- Zraněla osm dětí a jednoho policistu.
Více než hodinu odolávala policejnímu obklíčení a odmítala se vzdát. Nakonec byla přemožena a zatčena.
Žádná lítost, jen slova, která šokovala svět
Po zatčení neprojevila žádnou lítost. Právě tehdy pronesla větu, která se navždy zapsala do historie: „Nemám ráda pondělky. Tohle trochu oživí den. Nikdo nemá rád pondělky.“
Svět byl v šoku. Jak mohlo tak mladé děvče bez emocí mluvit o vraždění? Psychologové se snažili rozluštit její motivy – byla duševně nemocná, nebo jen chladnokrevná vražedkyně? Její rodinné zázemí bylo plné domácího násilí, ale možná to bylo jen součástí složitějšího obrazu.
Odsouzení a vliv na společnost
Brenda byla souzena jako dospělá a odsouzena na doživotí s možností podmínečného propuštění. Její žádosti o propuštění byly vždy zamítnuty. Dodnes zůstává za mřížemi a tvrdí, že její čin byl ovlivněn zneužíváním ze strany otce a její psychický stav nebyl nikdy řádně diagnostikován.
Dědictví pondělní tragédie
Případ Brendy Spencer inspiroval Boba Geldofa z kapely The Boomtown Rats k napsání hitu „I Don’t Like Mondays“. Geldof narazil na zprávu o incidentu v rádiu WRAS-FM na univerzitě Georgia State v Atlantě a byl šokován tím, že Brenda jako motiv uvedla nenávist k pondělkům. Píseň vyšla v červenci 1979 a stala se čtyři týdny jedničkou v britské hitparádě. V USA sice neprorazila do Top 40, ale získala velké mediální pokrytí, přestože se Spencerova rodina snažila její šíření zabránit. Geldof později uvedl, že mu Brenda napsala dopis, ve kterém řekla, že je ráda, že to udělala, protože jí to přineslo slávu, ale Spencerová tuto komunikaci popírá.
Tento případ zůstal v paměti jako jeden z prvních masakrů ve škole, které předznamenaly temnou budoucnost mnoha dalších podobných tragédií. Otázka zbraní v rukou mladistvých a psychického zdraví je dnes v USA palčivější než kdy dříve.
Jak je možné, že se historie opakuje? Kdy se z toho společnost konečně poučí?
