Článek
Upozornění: článek se týká jen základních a středních škol.
1. Domácí úkoly jen minimálně. A jejich nesplnění netrestat!
Dostali jste někdy poznámku za zapomenutý domácí úkol? Většina asi ano. Právě tady je problém - školy učí děti lhát. Já, poctivá, jsem přišla do školy a vzpomněla si, že nemám domácí úkol. Přiznala jsem se a výsledkem byla poznámka. Někteří jiní spolužáci, kteří úkol také zapomněli, si ho o přestávce dopsali a neměli problém. Jak má škola naučit dítě být poctivé a mluvit pravdu, když vzápětí potrestá dítě, které řeklo pravdu?
Má cenu dávat domácí úkoly? Škola není místo, kde se má spát, domov tedy není místo, kde se má učit? Trochu pravda. To, že učitel zadá domácí úkol - někdy i nejeden - ukazuje, že není schopen látku naučit při hodině. Neříkám, že bych domácí úkoly zrušila, jen jsou leckdy k ničemu. To hlavní, co si z nich žák odnese, je vědomí, že je lepší zamlčet pravdu, protože za pravdu přichází trest.
2. Zakazovat mobily? Není důvod
To jediné, kdy je nutno odložit mobil, by měla být ústní a písemná zkoušení. Ono to trochu souvisí s předchozím bodem a poctivostí. Jak? Učitel ani nepostřehne, když znuděný žák bude koukat při jeho výkladu do zdi či na desku lavice, ale dopálí ho, jakmile uvidí žáka hrát si s mobilem a bezelstně, poctivě jevit nezájem.
Učitel je od toho, aby učil. Zajímavě. Poutavě. Těžko bude žák poslouchat se zájmem něco, co ho nebaví. Myslím si, že mobily by měly být i při hodinách povoleny, protože tak může dát žák učiteli upřímně najevo, že výklad je třeba zefektivnit. Chytřejší žák se zas může nudit a mobil ho zabaví. Učitel není žádný pánbůh a je jeho povinností žáky motivovat, zejména na ZŠ. To, že většina škol mobily v hodinách zakazuje, je jen ubohá věta ve školním řádě. V posledních lavicích se mobiluje běžně.
Tím, že by se povolily mobily při hodině, by se žáci zároveň učili větší zodpovědnosti a organizaci své pozornosti. Nebudeš dávat kvůli mobilu pozor a dostaneš pětku z testu? Tvůj problém. První stupeň ZŠ je jediná etapa, kde zákaz mobilů smysl dává.
3. Zavedení školních kuřáren
Je jasné, že tohle bohužel nemá šanci projít. Žádný ředitel nechce mít pověst člověka, který nabádá žáky ke kouření ve škole - pošramotilo by mu to ego. Raději místo toho naivně zakotví do školního řádu cosi o „zákazu kouření ve škole a v blízkosti školy“. Opět je to jen snůška slůvek, nic víc, podobně idealistický je denodenně porušovaný zákon o tom, že kouřit se může až od 18 let.
Tady jde o to, že žáci nekuřáci nemají povinnost čichat cigaretový dým, páru z elekronických cigaret ani marihuanu, ať už v šatnách, třídách nebo na toaletách. Tím, že by se vymezila přímo v budově školy místnost pro jakýkoliv druh kouření, by mohli nekuřáci dýchat čerstvý vzduch a kuřáci se zas uvolnit izolovaně od nekuřáků.
4. Zrušit skupinové práce
Jejich význam jsem v životě nepochopila. Prý se takto naučí žáci spolupracovat. Jenže… Nejsou snad pro spolupráci, interakci a komunikaci určené všechny ty přestávky mezi hodinami?
To, že 4 lidé spolu mají pracovat na projektu, je tak krásný nesmysl. Nikdy se nebudou všichni snažit stejným podílem. Někdo odvede skvělý kus práce, někdo se bude flákat. Poté dostanou všichni stejnou známku. To má být fér? Učitelé, pokud chcete demotivovat žáky, tohle je ta správná cesta. Idea rovnosti (nebo lépe: že všichni budou mít stejně, i když bude každý makat jinou intenzitou), už na našem území byla. Konkrétně po druhé světové válce. Komunismus.
5. Zajistit pohodlí. Jedině tak se lze něco naučit
Už dlouho jsem milovnice nošení kšiltovky či tepláků nejen na procházku do přírody, ale i na školní výuku. Je to zkrátka pohodlné. Na střední škole snad nebyl vyučující, který mě takto nikdy neviděl.
Jakmile má žák na sobě něco, v čem se cítí pohodlně, bude se i lépe soustředit. Stejně tak odcházet na toaletu by mělo být bezpodmínečně povoleno, a to i bez trapného žádání o svolení.
6. Povinná četba? Přežitek z dob dávných!
Nátlak prostě nefunguje a má opačný účinek. Pokud budete někoho nutit číst knihy, nečekejte, že to bude milovat. Donucování zabíjí zájem. Dejte mi jediný důvod, proč je potřeba, aby žáci znali obsah knih jako Babička, Kytice, Máj nebo Markéta Lazarová. V každé z těchto knih navíc najdete mnoho slov, která už se nepoužívají a jsou zastaralá.
Každý člověk je jiný a i každý čtenář je jiný. Někdo má rád detektivky, někdo romány, někdo poezii. Někdo knihy rád nemá a i to je v pořádku. Jde jen o to, dopřát mladým duším tu svobodu zvolit si samostatně, kterému druhu knihy se rozhodne oddat svůj čas.
7. Respekt k autoritě, prevence šikany
Že dnešní děti jsou drzé, ví asi každý. Bohužel škola s tím tolik nezmůže, protože výchova, to je to zodpovědnost zejména rodičů. Ale i učitelé mají příležitosti srovnat žáky do latě. Jen ať to proboha nedělají psaním poznámek. Napsat poznámku a problém vyřešen? Je to přesně naopak. Není zas tak neobvyklé, že žák si poznámku vyfotí a pošle všem kamarádům jako získanou trofej, protože je fakt frajer a zaslouží uznání. Takhle se učitelská autorita budovat nedá.
Pokud něco bylo za komunismu lepší, bylo to to, že žák si nedovoloval k učiteli tolik, co dnes.
Každý učitel, který má přirozenou autoritu u žáků a zároveň je umí něco užitečného naučit, má právo být na sebe hrdý.
Důležitá je i prevence a vhodné řešení šikany. Je tedy zcela nemístné, aby učitel dával okatě najevo oblibu či naopak zaujatost proti některému z žáků. Je důležité, aby je učil si vzájemně pomáhat a neubližovat. Pokud dojde k šikaně, pak aby ji škola aktivně řešila a nezavírala oči. Šikana jednotlivce je přesně to, co otevírá dveře zlu a může být spouštěčem tragické pomsty po letech.
8. Podporovat kreativitu a vlastní názor
Spousta věcí opravdu není potřeba učit se nazpaměť. Proto stále nemohu pochopit, proč to někteří učitelé chtěli a někde určitě ještě chtějí.
Co takhle zavést do matematiky aktivitu, že žáci budou občas sami vymýšlet zadání slovních úloh? Do češtiny, že slohy o vlastních názorech se budou psát v daleko větší frekvenci, nebo třeba to, že budou žáci sami tvořit poezii?
A hlavně - učit děti dělat si vlastní názor. Kritické myšlení. Práci s informacemi. Rozpoznat fake news. Pracovat efektivně s AI. To jsou reálné dovednosti, které jim budou v životě k něčemu. Jenže většina škol místo toho připravuje žáky spíš na písemku než na život.
A pokud žák má tu drzost říct nějaký svůj názor, který se neshoduje s učitelovým, často riskuje trest - jako by svoboda myšlení byla porušením pravidel. Přitom právě samostatné myšlení je to nejcennější, co může člověk rozvíjet. Kdo se nebojí být sám sebou, ten má sílu měnit věci i svět.
9. Zrušit povinný tělocvik a další výchovy
Tělocvik byl pro mě na ZŠ vždycky hrozný opruz. Výjimkou byl florbal a v něm role obránkyně, kterou jsem si užívala.
Tělocvik ve své tradiční podobě je ve školách nepotřebný. Je totiž o tom, drezurovat žáky něčím, co spoustu z nich nebaví, zásobovat je řečmi o jejich neschopnosti, rozdělovat je na silnější a slabší a netolerovat, že každý je jedinečný. Pokud se má tělocvik učit, tak leda dobrovolně. Pohyb má vést k radosti a uvolnění endorfinů, ne k pocitu vlastní neschopnosti nebo normalizaci posmívání.
S ostatními výchovami to vidím podobně. Proč žáka nutit účastnit se výtvarky, pracovek a hudebky? Talentovaní žáci si cestu k malování, vyrábění nebo zpěvu mohou najít i jinde, například na kroužcích. Pro dítě, které exceluje v dějepise a chce být historikem, je zbytečné marnit čas notami nebo vodovkami. Proč je tak těžké nechat dítě rozvíjet svůj talent? Proč je nezbytné nutit všechny do všeho?
10. Moderní dějiny a příprava na život
Pokud se v dějepisu dojde dál než k Adolfu Hitlerovi, je to ohromný úspěch. Starší a mladší době kamenné nebo Kartágu se věnuje víc času, než je nutno. Bohužel je všední realita, že žák má povědomí o mírnějších Athénách a bojovnější Spartě, než o tom, co znamená okupace, kdy se rozdělilo Československo a že letiště je pojmenováno po Václavu Havlovi, nikoliv on po letišti.
Také by bylo dobré, kdyby škola víc připravovala na život. Například jak zpracovávat své emoce. Jak vést zdravý životní styl. Jak diskutovat bez urážek. Pravda - některé věci člověk pochopí až časem a zkušenostmi. Ale to neznamená, že bychom neměli s výbavou do života začít co nejdřív.
11. Respekt k odlišnosti
I tolerance by se měla pěstovat už od nejranějšího věku. Nemám tím na mysli vštěpovat žákům existenci asi 70 pohlaví a další kontroverzní věci, které vymýšlí progresivní levice a které děti (ale i nás dospělé) jenom zmatou.
Děti by se měly učit, že je v pořádku, že každý jsme jiný - někdo má brýle, někdo má naslouchátka. Někdo je z Ukrajiny, Ruska či dalších zemí a neumí dobře česky. Někdo je tichý, někdo hyperaktivní. Jediné, na čem záleží, je dlouhodobá ochota všech zúčastněných spolupracovat a nedělat obstrukce.
12. Čím víc chyb, tím horší hodnocení? Blbost
Každý dělá chyby. Právě z toho, že něco udělá člověk špatně, se může naučit něco nového. Pamatuji si z Instagramu hezký citát, že selhání není opakem úspěchu, ale jeho součástí.
Pro učitele neexistuje rozdíl mezi tím, kdo se snažil a spletl se, a tím, kdo to úplně vzdal a pole pro odpověď nechal prázdné. Chybný pokus je podle mě jen poloviční hřích oproti vzdání se. Ale protože učitelé uplatňují tento absurdní styl hodnocení, mají pak žáci pocit: „Pokud to nezvládnu dokonale, nemá to cenu zkoušet vůbec.“
Bonus: nejprve test, až pak danou látku probrat
Všichni to jistě znáte. Pár týdnů probíráte ve škole danou látku a pak následuje test, kde máte co nejlépe zužitkovat získané znalosti. Zní to tak strašně přirozeně, logicky a je to školský stereotyp.
V životě je to přesně naopak. Dostanete se do situace, kdy si nevíte rady a můžete se vzdát, nebo zkusit udělat něco, co vám intuitivně přijde správné. Až zpětně s odstupem času se dozvíte, zda bylo vaše rozhodnutí správné a co jste měli udělat jinak. Tohle by se mohlo občas vyzkoušet už ve školách.
Systém „lekce -> test“ nahradit systémem „test -> lekce“. Klidně bez známek, bez tlaku na výkon, jde jen o princip přemýšlení a hledání vlastního řešení. Celý život je jedno velké brouzdání něčím novým, tak proč být do tohoto pomyslného bazénu vhozen až příliš dlouho?
Závěr
Reforma školství je pomalejší než pohyb šneka, zatímco děti rostou rychle. Kolik dalších generací bude ještě zahlceno nedomyšlenými a nepraktickými nesmysly, než se začnou dít skutečné kroky ke změně?
Které školní nesmysly byste zrušili vy, kdybyste měli ten vliv, a co byste naopak zavedli?
