Článek
Když jsem poprvé uviděla oblečení určené české delegaci pro zahajovací ceremoniál Olympijských her v Paříži, napsala jsem k tomu na sociální sítě jen to, že se mi oblečení nelíbí. Nic víc, nic míň. Byl to můj, čistě subjektivní názor. Kolekce se mi opravdu nelíbí. Nicméně jsem se nechtěla zapojovat do diskusí o tom, že ten, kdo kolekci neschvaluje, je zpátečník bez vkusu, který nerozumí módě. To je samozřejmě nesmysl. Vnímání krásy, stylu je subjektivní. Stejně jako vkus. Proto jsem ani nekomentovala vyjádření návrháře Černého, kterými své dílo obhajoval. Jen jsem si v duchu pomyslela, že když už chtěl tvůrce kolekce vzdát hold francouzské módě, mohl zvolit jako inspiraci například kostým od Coco Chanel, barety, šátky půvabně uvázané kolem krku, nikoli trenčkot – kabát původně šitý pro britskou armádu (trench coat v angličtině znamená zákopový plášť). Kabát, který nejlépe vypadá, když ho ušijí u Burberryho a který si většina spojí s anglickým deštivým podnebím.
Pravdou je, že Češi si obecně s módou moc nerozumí. Často působí neupraveně, dávají jakousi prapodivnou přednost sportovnímu oblečení, které nosí po městě – lyžařská bunda na běžné nošení je už legendou. Stejně jako trekové boty, ať už uzavřené, nebo sandály. A do nich samozřejmě nesmí chybět ponožky. Ale nakonec je to každého osobní věc.
Jenže oblečení olympioniků není osobní věcí návrháře Černého. Při prvním pohledu na jeho kolekci mě ještě napadlo: oukej, nějak to vypadá na těch modelech a když přivřu obě oči, tak je to možná v něčem neotřelé, zajímavé. Ale jak v tom asi budou vypadat ti sportovci? Hlavně chlapi s jejich namakanými sportovními postavami? Ta představa mě rozesmála.
A stejně tak mě rozesmála fotka, která mou otázku zodpovídá a odpovídá té mé představě. Fotka jednoho z našich nejlepších sportovců Lukáše Krpálka oblečeného do nástupové kolekce. Sympaťák a borec Krpálek vypadá směšně. A to je prostě špatně. Za prvé sportovci jedou reprezentovat Česko. Nás všechny. A za druhé, a to je možná ještě podstatnější, jsou to lidé, kteří sportu obětovali mnohé. Dřina, pot, někdy i krev a slzy, abychom se my ostatní mohli radovat a měli být na co pyšní. Jsou to lidé, kteří si zaslouží respekt. To, do čeho je obléknul pan Černý vzbuzuje mnohé – rozpaky, dohady, znechucení, ale rozhodně ne respekt. Je to jen nabubřelá reprezentace sebe sama zahalená do vzletných frázích o stáži u Vuittona. A o tom sport není.
