Článek
Olympijské hry jsou opravdovým svátkem fanoušků sportu. Co čtyři, respektive co dva roky usedáme k televizním obrazovkám, ti šťastnější mohou být přímo na místě, a sledujeme výkony těch nejlepších z nejlepších. Letošní olympiáda je ale trochu jiná.
Už při úvodním ceremoniálu byl svět pobouřen zobrazením „Poslední večeře“ jako setkáním trans gender modelky s jakýmsi neurčitým pánem nabarveným na modro představujícím prý řeckého boha. Kupodivu to nerozlítilo jen věřící jednoho náboženství. Téměř čtyřhodinová show, jejímž původním záměrem bylo ukázat rovnost a lásku mezi lidmi totiž pobouřila snad všechny.
Co ale jasně vyslalo varovný signál, že jsme již za hranou maximální snahy o předvedení nekonečné tolerance, je ženský box. Ženy s chromozomy XY, které v přírodě jasně indikují mužské pohlaví, zcela bezprecedentně válcují své soupeřky s dvěma X. Mezinárodní boxerská aliance se k tomuto problému postavila čelem již loni a obě z mistrovství světa vyřadila, ovšem olympijský výbor je jiného názoru.
Když pomineme, že se soupeřky těchto dam předem vzdávají nebo utíkají s pláčem z ringu, nemůžeme opomenout absurditu celé situace. Žena prostě nemůže ve sportu jako je box konkurovat muži a podle toho to také přesně vypadá. Už dítě na základní škole přeci ví, že pohlavní hormony od sebe odlišují pohlaví, tak jak může někdo s XY bojovat v ringu se ženou?
Po všech těch skandálech s muži v ženském plavání, kteří jasně trumfovali nad svými soupeřkami tady máme situaci, která by mohla definitivně rozhodnout, jak se k těmto situacím bude svět stavět. Svět mlčí a muži tvrdící, že jsou ženami vyhrávají.
Nikomu neberu jeho identitu, či touhu po změně pohlaví, ať se každý ve svém těle cítí co nejlépe, ale to nemá absolutně žádnou souvislost s rozdělením sportu na mužskou a ženskou část. Změna pohlaví přeci neznamená automaticky změnu stavby těla či síly v rukách, protože tím pádem by zákonitě musely v mužských sportech vyhrávat i trans ženy.
Takže zatímco si XY v boxu dál kráčejí pro zlatou medaili, celý svět se tváří, že je to v pořádku a mezinárodní olympijský výbor se zaklíná rovnoprávností, tolerancí a otevřeností. Nejsme už spíš všichni tou tolerancí nemocní?
