Článek
Pokuty vybrané státním policistou patří do rozpočtu státu a pokuty městského policisty zase míří do rozpočtu obce pro kterou pracuje. To je naprosto jednoduchá rovnice, jejíž výsledkem je zájem státu i obce na tom, aby se vybíralo co nejvíce, protože s těmito financemi se již dopředu tak trochu počítá.
Čárkový systém existoval u obou policií odjakživa a kdo tvrdí že ne, ten alibisticky lže. Mám mezi policisty i strážníky příliš mnoho rodinných příslušníků, přátel a známých na to, abych si tím byl jist. Ostatně, jaký jiný ukazatel by mohl jejich práci „objektivně“ zhodnotit?
Všichni, kdo někdy pracovali v této sféře dobře vědí, že takový systém hodnocení je víc než nešťastný, protože toto povolání s sebou přináší ještě mnoho dalších náročných úkolů a situací, které je potřeba zvládnout, ale hodnotit je lze jen těžko. Jenže proč vymýšlet systém jiný, když nejvýraznějším ukazatelem je částka za vybrané pokuty?
Smutným příkladem za všechny je nedávné vyprávění mého bratrance, který pracuje jako strážník jedné městské policie: „Ráno jsme dostali od velitele směny za úkol donést aspoň pět „psů“ (rozuměj: ne pět čtyřnohých přátel člověka, ale 5 pokut za pejska, kterého jeho páníček nemá na vodítku). Já byl s kolegou určen jako autohlídka a od rána jsme jezdili doslova „od čerta k ďáblu“.
Tu si občan stěžoval, že nemůže vyjet z garáže, tam zase mládež lezla po střeše školy, pak volala ochranka obchoďáku, že tam mají zloděje a celé odpoledne jsme strávili jako dozor u fotbalového utkání, kde se nakonec servali fanoušci. No a co myslíš, pochválil nás někdo? Ne, jediná otázka velitele večer byla, kolik jsme donesli psů.“
Obdobnou historku pak dal k dobru kamarád policista, který měl za úkol donést za směnu pět „telefonů“ (rozuměj: ne přístrojů, ale pokut za telefonování za jízdy) a celou noční směnu strávil u drobných dopravních nehod. Také nebyl pochválen a další směnu, jak říkal, „musel přidat“.
Práce u policie, ať už státní či městské, je velmi náročná. Za současného stavu nedostatku lidí, obrovské byrokracie a čárkového systému si troufám tvrdit, že pro mnohé opravdu neúnosná. Mnozí raději dobrovolně odešli v přesvědčení, že se situace nikdy nezmění.
Nyní se však našel někdo, kdo získal pozornost médií a tím i obrovskou moc dát věci konečně do pohybu. Za posledních pár dní se k němu přidávají další a další protestující a asi nezbyde, než se konečně k situaci postavit čelem.
