Článek
Nedávno schválená důchodová reforma bude mít v této své podobě dopad na nás všechny produktivního věku. A jediné, s čím mohu souhlasit, je, že náš důchodový systém reformu potřeboval.
Takový jeden obyčejný strážník
Karlovi je 41 let a pracuje patnáctým rokem u jedné velké městské policie. Vzhledem k tomu, že zkostnatělé vedení této organizace ještě nevzalo v potaz myšlenku, že strážník v pěší hlídce nachodí denně i třicet kilometrů, tudíž je na konci směny na všechny darebáky příliš unaven, chodí každou směnu ve svém rajónu pěšky. V policejní hantýrce je Karel tzv. „šlapka“.
Ze své pozice nemá možnost být v autohlídce, ani si třeba odpočinout v teple u kamerového systému, tam jsou určeni jiní zaměstnanci. Přesto ho jeho práce baví a vidí v ní své poslání.
Ovšem už nyní, ve svém relativně mladém věku, ví, že by si v brzké době měl hledat jiné povolání. Právě dokud je ve věku, kdy o něj bude na trhu práce ještě zájem. Proč? No protože představa, že bude za každého počasí venku chodit kilometry až do dovršení důchodového věku šestašedesáti let, je nereálná. A to si člověk řekne, chodí. Vždyť je to pohoda. Každý den na procházce. Zkuste si to, není to až taková pohoda, jak by se mohlo zdát.
Strážníci měli dlouho naději, že budou zařazeni do katalogově nejtěžší kategorie prací a tím pádem jim vznikne nárok na odchod do řádného důchodu dříve. Z těchto plánů ovšem sešlo.
A co ti ostatní?
A co takový pošťák, zedník, lešenář, bagrista, řidič autobusu? Opravdu si páni poslanci myslíte, že ve svých profesích mohou tito lidé odpovědně a plnohodnotně pracovat až do stále vzdálenějšího důchodu?
Že Česká republika reformu důchodového systému potřebuje, slyšíme již několikáté volební období. Že je třeba k ní přistoupit zodpovědně a s ohledem na všechny kategorie občanů, také. Výsledek? Trpte všichni.
