Článek
Po odchodu mé zubařky do zaslouženého důchodu a dalších dvou na rodičovskou dovolenou, jsem se ocitl ve dvouletém období hledání adekvátní zubařské péče, která by mne nestála dva pražské nájmy ročně.
Několik telefonátů s mou pojišťovnou mne jen utvrdilo v tom, že pomoci si musím sám. Byť mi vždy ochotná pracovnice zaslala seznam zubařských ordinací vyskytujících se v mém širokém okolí, už se jaksi zapomněla zmínit, že se mě tím chce pouze zbavit, protože nikdo z nich nové pacienty nepřijímá.
Nakonec, a přiznávám „po známosti“, se mě jeden zubař přeci jen ujal. A tím se začal psát příběh mě, jako pacienta.
Po prvotním ošetření jsem byl nasměrován do vedlejší místnosti za paní dentální hygienistkou s tím, že bez jejího zásahu do mého chrupu nelze pokračovat v žádných dalších úkonech.
Paní mne objednala na nejbližší možný termín za tři měsíce a hned ode mne vyinkasovala zálohu sedm set korun, abych si to náhodou nerozmyslel a třeba i na poslední chvíli nezrušil. Chápu, jistě, nikomu by nebylo příjemné čekat na klienta, který se nedostaví. Ale přiznávám, trochu se mne tento přístup dotkl.
Z následné vstupní dentální hygieny jsem si odnášel nejen zážitek v podobě necelé hodiny dost nepříjemného a bolestivého ošetření a kázání o tom, jak jsem si doposud neuměl čistit zuby, ale také seznam věcí, které si nutně musím hned ve vedlejší lékárně zakoupit. Klasický kartáček a mezizubní kartáčky musely být konkrétní značky, stejně tak ústní voda i balení tabletek na podporu dásní na příštích pět měsíců. Všeho všudy mne celá záležitost přišla na pět tisíc. Nemusím podotýkat, že v ordinaci dentální hygienistky se skvělo množství reklam právě jen některých značek.
Mylně jsem se domníval, že počáteční investice byla tou poslední větší a dál už budu platit jen za ošetření. Z každé další návštěvy jsem ale odcházel s dalším seznamem nutných potřebností. Asi na čtvrté ošetření jsem si dovolil přinést mezizubní kartáčky jiné značky než té, kterou propagovala paní dentální hygienistka. Následovala přednáška a důrazné pokárání, že takto tedy ne.
Tento přístup mne samozřejmě velmi záhy vehnal na internet, kde jsem během pár minut objevil dostupnou ordinaci v mém blízkém okolí a na další návštěvu se objednal tam. Přístup byl milý, ošetření bezbolestné, cena přijatelná a záloha žádná, protože nedostavení se na domluvený termín byl ošetřen podpisem smlouvy. Rozhodl jsem se tedy docházet právě sem.
No, ale to jsem ještě netušil, že tímto krokem pro změnu rozhněvám svého zubaře. Asi za půl roku jsem měl plánovaný zákrok, který proběhl naprosto v pořádku. Na následné kontrole, zda se vše zahojilo, jak má, mne pan zubař zaskočil větou: „Máte to dobré, ale je tam trochu zubního kamene, běžte rovnou vedle na dentální hygienu, paní tam má teď volno.“
Nejdřív mne překvapilo, že paní, u které je nejkratší čekací lhůta tři měsíce, má najednou volno a hned poté mne totálně odrovnala reakce pana zubaře, když jsem mu oznámil, že již na dentální hygienu docházím jinam. Zesinal, prudce sebou škubnul a zvýšeným hlasem mi ostře sdělil, že tedy na příští kontrolu, která bude za měsíc, musím donést zprávu s razítkem a jménem své dentální hygienistky, jinak mne vyškrtne z péče. A že si mám rozmyslet, zda se nevrátím k paní ve vedlejší ordinaci, která je špičkou ve svém oboru.
Jak jsem se následně dozvěděl z internetových diskuzí, paní za poslední dva roky, díky svému přístupu, přišla o mnoho klientů, tudíž se jí tam pan zubař snažil nahnat každou platící duši.
No a tak už opět zubaře nemám. Nechce se mi být kárán za svobodnou volbu a výběr ať už lékaře, tak značky, která mi vyhovuje. Nedostatek zubařů je staví do pozice moci nad pacientem a to není správné. Buď platíme na drahých klinikách nebo drahým firmám, které mají s ordinacemi smlouvy. Svůj chrup sice budu muset nejspíš obětovat dříve, než se situace zlepší, ale věřím, že k tomu jednou dojde.
