Článek
Nedávno jsem se sešel se svým velmi dobrým kamarádem na kus řeči. Neviděli jsme se více než půl roku, takže jsme si opravdu měli co vyprávět. Věděl jsem od našich společných známých, že mu nedávno zemřel tatínek, takže jsem mu hned po pozdravu popřál upřímnou soustrast a čekal jsem, zda toto bolestné téma budeme vůbec otevírat. Maminka jim zemřela po těžké nemoci již dávno, takže ztráta druhého rodiče byla nyní o to bolestivější.
Michal, tak se kamarád jmenuje, svého otce velmi miloval. V podstatě jen díky němu zdárně dokončil školu, zaplatil dluhy, které nasekal v období mladických výstřelků a dal si svůj život do pořádku.
To tatínek to byl, který ho vytáhl z feťáckého doupěte, kde ho našel tři měsíce po útěku z domu, odvezl ho na léčení, vyběhal ve škole roční odklad a pak ho několik měsíců nespustil z očí. Michal si to vše postupně uvědomoval a ke svému otci v dospělosti velmi přilnul.
Má ještě dva sourozence, bratra a sestru. Sestra s rodinou zůstala bydlet v rodném domě a o tatínka se v posledních letech hodně starala. Bratr jezdí po světě kamionem a když se jednou za čas ukáže doma, tak přespí pár nocí, utratí vydělané peníze za zábavu a zase pokračuje dále do světa. Michal si postavil baráček kousek od nich. Má ženu, dvě děti a s péčí o tatínka sestře dost pomáhal.
„No, tak si představ,“ začal vyprávět o peripetiích, které nastaly po pohřbu. „Nejdřív za mnou přišla ségra, že se jako musíme domluvit, než půjdeme k notáři. Řekla mi, že očekává, že se s bráchou vzdáme dědictví, protože ona jediná se o taťku starala, takže logicky všechno je její.“
Abych doplnil, tatínek byl nejen vlastníkem domu, kde ona sestra bydlí, ale také pozemků a polností v několika sousedních vesnicích, které zdědil zase po svých rodičích a za života odmítl prodat.
„Pak mi z Německa volal brácha, že jako kdy bude dědické řízení, že potřebuje nutně prachy a že s těma penězma po tátovi počítá a ať si nemyslíme, že ho se ségrou vyšplouchneme.“
Znal jsem oba sourozence od mládí, takže jsem byl na pokračování toho příběhu opravdu zvědavý. „No a ty? Cos jim řekl? Přece se všeho nevzdáš jen proto, že si to sestřička tak namalovala, to bys zase okradl svoje děcka,“ ponoukal jsem ho k dalšímu vyprávění.
„No počkej, já jim neřekl v podstatě nic. Jasně, že jsem neměl v plánu se vzdát všeho, ale furt jsem věřil, že se nějak rozumně domluvíme. Ségře ať zůstane barák a zbytek na třetiny, tak jsem si to myslel aspoň já.“
„A jak to tedy dopadlo?“ zeptal jsem se zvědavě. „No, protože ségra se s bráchou roky nebaví, udělali si ze mě prostředníka. Brácha vzkázal ségře, že chce třetinu ze všeho, ségra chce všechno a mě se nějak ani nezeptali. Tak jsme šli k notáři. Tam se ti dva pohádali do krve. Představ si, pohádali se dokonce i o zahradní traktor, který si taťka koupil pár měsíců před smrtí. Nakonec nás pan notář vykopnul ze dveří s tím, že tedy budeme postupovat podle zákona, když se neumíme domluvit.“
„To jako vážně? Takže na třetiny? I barák?“ zeptal jsem se udiveně. „Ono to ještě pokračovalo“, doplňoval obrázek situace Michal. „Další den za mnou přišla brečící ségra, že je ten největší chudák na světě, že ten její milovaný manžílek prodělal strašný prachy v podnikání a že bez těch peněz budou na dlažbě. Dokonce, ač jsem tomu nechtěl věřit, s touto historkou šla i za bráchou a obměkčila ho. Tak jsme se na další schůzce u notáře dohodli na tom, že ségra dostane barák a větší část pozemků a my se podělíme o ten zbytek, i tak je to pořád hodně peněz. S tím jsme to uzavřeli, vyřešili, prodali, rozdělili a ukončili. No a co bys řekl. První, co bylo, když to všechno proběhlo, tak ségra s celou rodinkou odletěla na Maledivy. Když jsem se to dozvěděl, tak jsem si, já blbec ale pozdě, trochu „proklepnul“ toho jejího údajného zkrachovalce a ejhle, on vlastní několik nemovitostí napříč republikou.“
„A konfrontoval jsi ji?“ „Jasně, šel jsem si to s ní vyřídit, vyhodila mě ze dveří.“ Uzavřel smutně celý příběh.
Dědictví už rozdělilo nejednu rodinu a člověk se nad těmito příběhy musí vždycky pozastavit. Zvláštní je, že většina z nás je přesvědčena, že zrovna nám se nic takového stát nemůže.
