Článek
Když jsem se rozhodl rozkrýt historii své rodiny a pustil se do pátrání v elektronických archivech, netušil jsem, jak časově náročného koníčka jsem si vybral. Obzvláště, když jediné, čím jsem byl vybaven, byly rodné listy mých prarodičů.
Před samotným pátráním jsem se samozřejmě snažil zjistit co nejvíce informací od starších členů své rodiny. Což ovšem nebylo mnoho, protože nejstaršími jsou mí rodiče a většinu historek z minulosti, které si pamatovali, jsem již znal.
Nicméně, s nadšením sobě vlastním jsem začal rozkrývat minulost pomocí moderních nástrojů. Mravenčí práce nesla brzy své dílčí výsledky a já začal sestavovat „strom“, který se hezky rozvětvoval.
Když jsem se o tom zmínil před maminkou, byla nadšená. Historie rodiny ji vždycky zajímala, ale sama se do pátrání nikdy nepustila. Ale vzpomněla si, že na půdě je ještě několik krabic věcí po prababičce, ve kterých jsou dopisy, fotky a různé další osobní věci. Tak jsem si je odvezl domů s tím, že až je proberu, opět vrátím.
Při pročítání dopisů jsem začal zjišťovat, jak neuvěřitelně pestrým a zajímavým životem má prababička žila. Osobně si na ní příliš nepamatuji, zemřela, když jsem byl ještě malý, ale dopisy vyprávěly příběh úplně jiný, než který vám kdy dokáže poskytnout jakýkoliv strohý archiv.
Podle oficiálních zdrojů se prababička vdala ve svých osmnácti letech za jistého Františka a měla s ním dvě děti. Chlapce a dívku, kteří se narodili krátce po sobě. Její manžel zahynul v první světové válce pět let po svatbě a pak už není nikde ani zmínka o žádném dalším partnerovi, či dětech.
Dopisy a v nich vložené fotografie ale vyprávěly příběh dál. Prababička se za pár let zamilovala do jistého Jana, který byl ovšem, podle všeho, ženatý. Její lásku sice opětoval, nicméně doma měl čtyři děti a nemocnou ženu, takže konec jejich příběhu nastal po necelých dvou letech, kdy prababička odešla do služby k sedlákovi do jiného města.
Tam se seznámila s pomocným dělníkem Gustavem, který ale musel narukovat do druhé světové války, kde zahynul. Z fronty jí poslal několik krátkých pozdravení a dvě fotografie v uniformě. Na zadních stranách bylo vždy připsáno….políbení tobě, Františkovi, Boženě, Gertě i Hedě, mým milovaným dětem.
To bylo pro mě velkým překvapením. O Františkovi a Boženě jsem věděl, to byla má babička a její bratr, ale o zbylých dvou se mi nepodařilo najít ani zmínku. Vycházel jsem z předpokladu, že se mohlo jednat o děti z dřívějšího svazku, ale proč by je potom nechal pozdravovat prababičkou?
Jistotu dodnes nemám, ale dílky této skládanky zapadají tak, že prababička po smrti svého partnera zanechala dvě jejich společné nejmenší děti u bezdětného sedláka a jeho ženy, kteří je vlastně „adoptovali“ a odstěhovala se za prací a dalším partnerem, kterého poznala přes inzerát, na opačný konec republiky.
V pozůstalosti byl totiž jeden dopis, který zůstal nedopsán a neodeslán. Psala jej svým dvěma nejmladším dětem a omlouvala se, že je nikdy nenavštívila, ale že je ponechala dobře zaopatřené, tak snad se na ni nebudou zlobit.
Pátrám dál. Snad se mi z dostupných zdrojů alespoň podaří zjistit, kam osud tyto dva mé příbuzné ještě zavál.
