Článek
Nedávno jsem potkal svého známého, kterého znám dlouhá léta jako vrcholového manažera jedné mezinárodní společnosti. Vypracovával se na ten post poměrně dlouho a byl známý svým tvrdým přístupem k podřízeným a nekonečným workoholismem.
O to více mě překvapilo, když mi na běžnou otázku: „Jak se daří?“ odpověděl, že si momentálně dává kariérní pauzu, než si začne hledat nové zaměstnání. „Kariérní pauzu?“ vylétlo mi obočí překvapením do výšky. Mírně se pousmál a vysvětlil: „Vyhodili mě, nastoupil nový ředitel, udělal novou organizační strukturu a letěl jsem tak rychle, že jsem si sotva stačil posbírat věci v kanceláři.“
„No a co ta kariérní pauza?“ nedalo mi to. „To víš, bude mi za chvíli padesát a už tak bude problém najít slušnou práci. Počítám, že to bude nějakou dobu trvat. A kariérní pauza se v životopise vyjímá přeci jen trochu líp než Úřad práce.“
A měl pravdu. Zeptal jsem se v práci následujícího dne našeho odborníka na personalistiku, jak často se s tímto pojmem setkává v zaslaných životopisech a kupodivu mi odpověděl, že téměř vůbec, byť je to z jeho pohledu vcelku šalamounská klička, jak předejít některým dotazům na předchozí zaměstnání.
Proč? No, protože na otázku: „Proč jste skončil v předchozím zaměstnání?“ zcela jednoduše odpovíte: „Protože jsem cítil, že potřebuji nějaký čas kariérní pauzu.“ Odpověď pravdivá, plnohodnotná a představit si pod ní lze mnoho.
Jako poměrně častý člen výběrové komise uchazečů o zaměstnání ve firmě, kde pracuji, mohu potvrdit, že některé údaje v životopise opravdu personalisté doslova zdůrazňují. Je tím třeba zmíněný „pobyt“ na Úřadu práce, či také často se měnící zaměstnání nebo naopak zase, když evidentně v životopise některá léta pracovního života chybí.
V současné době je sice trendem neuvádět datum narození, tudíž si budoucí zaměstnavatel váš věk spočítá odhadem dle různých jiných životních milníků, ale léta získávání praktických zkušeností v zaměstnání se do životopisu stále ještě píší, tudíž jsou „prázdné roky“ opravdu vyzývající k dotazu.
