Článek
Nedávno jsem se potkal se svou kamarádkou Lucií. Známe se snad už odjakživa a když se ozvala, že jede s dětmi na výlet do hlavního města, byl jsem moc rád. Objevila se u kavárny s dětským koutkem i se svými třemi ratolestmi. Já věděl o dvou, nejmenší dvouleťák Víťa mi byl do té chvíle utajen.
Zatímco se děti plně ponořily do víru možností, které jim skýtal právě přilehlý dětský koutek, my jsme využili vzácný čas k probrání novinek v našem životě. U mě toho moc nového nebylo, zato Lucka se v povídání nezastavila.
Mimo jiné jsem se dozvěděl, jaké peripetie ji provázejí životem v souvislosti s otci jejích dětí. Ano, správně, otci. Jsou tři. A ani s jedním již nesdílí společnou domácnost. Otec nejstaršího byl spíš, jak ho nazvala, mladickou nerozvážností, ten prostředního láska jako trám, dokud neutekl se svou asistentkou a ten poslední se tak nějak zapomněl zmínit, že už jednu ženu s dítětem má.
Nicméně, k dobru všem třem pánům je to, že o své ratolesti jeví zájem, finančně přispívají a pravidelně s nimi tráví čas. A postupem času našli i způsob, jak se všichni na všem, tak nějak v rámci možností, i rozumně domluvit.
Nicméně, jak jsem z vyprávění pochopil, koordinace tohoto uspořádání vyžaduje mysl opravdu dobrého stratéga. „Nemysli si,“ pověděla mi Lucka se smíchem, „mám na lednici pět rozvrhů. Ti dva starší mají každý dva. Jeden je školní a druhý volnočasový, kam zapisuji i aktivity s jejich otci. Ten nejmenší má zatím jen jeden. No a když chci vyrazit někam se všemi třemi dětmi zároveň, vezmu rozvrhy, hledám, přehazuji a obvolávám tatínky.“
„A jak to máš s návratem do práce?“ zeptal jsem se zvědavě, protože Lucka pracovala jako dispečerka ve dvousměnném provozu. „No, zatím si to moc neumím představit,“ odpověděla upřímně. „Vidím to na další rozvrh, tentokrát pro jednotlivé tatínky. Snad nikde žádné dítě nezapomeneme vyzvednout,“ dodala pak ještě se smíchem.
Dlouho jsem nad tím přemýšlel. Vůči Lucce má mnoho lidí z mého okolí předsudky. Občas jsem i zaslechl větu: „To je přeci ta, co má děcka každé s jiným!“ Ale v čem je to tedy špatně? Lucka se o své děti stará vzorně. S jejich otci, ať už se rozešli v dobrém či ve zlém, vychází, a celý systém jim vlastně docela dobře funguje. Někdy prostě život napíše příběh a je na vás, jak s tím se ctí naložíte a Lucce se to myslím povedlo.
