Článek
Ve vesničce, kdy bydlí moji rodiče se před lety do těsného sousedství nastěhoval starší manželský pár. Koupili baráček, začali si ho zvelebovat a občas se na zahradě objevil i zhruba tříletý klučina. Moji synovci byli v podobném věku, takže se rodiny brzy seznámily.
Dozvěděli jsme se, že malý hoch je prozatím v pěstounské péči sousedů s možností adopce. Nerozumím všem složitostem kolem toho, ale pochopil jsem, že až odpadne nějaká právní formalita, sousedi chlapce adoptují a bude jejich synem i podle zákona se vším všudy. Asi po dvou letech se tomu tak i stalo.
Jak Petřík rostl, všiml jsem si i já, který nebývám v rodném městě každý den, že se stupňuje intenzita sporů mezi jeho rodiči. Když jsme seděli na zahradě, velmi často se ze sousední chalupy ozýval křik či přímo nadávky. Co bylo horší, u těchto výměn nezaznívaly jen dospělé hlasy, ale i ten jeden ještě dětský.
Také ze školy nosili synovci alarmující zprávy o sousedovic Petříkovi se kterým se už dávno přestali kamarádit. Chlapec nešel ve čtvrté třídě pro ránu a sprosté slovo daleko a již v páté třídě musel trávit všechny přestávky pod dozorem paní učitelky. Já sám byl svědkem toho, jak se na ulici obořil na svého otce a velmi nahlas a s nevybíravými výrazy mu vynadal.
Zhruba ve třinácti letech chlapce poprvé přivezla domů policie. S nějakou partou přepadl staršího pána a sebrali mu mobil. A pak už následoval kolotoč větších či menších průšvihů, domluv, křiku, zákazů, ale s Petrem to ani nehnulo. Spíš naopak. Rodičům se otevřeně vysmíval, nadával jim a v neposlední řadě, jak vyšlo posléze najevo, jim i fyzicky ubližoval.
Sousedka se jednoho dne stavila na návštěvu k mým rodičům a sdělila jim, že domek s manželem prodávají a stěhují se zpět do města. A to nejen kvůli dluhům, které syn nadělal, ale celkově kvůli řešení situace a snahy nezdárného syna vystěhovat.
Paní před mojí maminkou vyprávěla jejich příběh svýma očima. V Petříkovi viděla vymodlené dítě a dovolila mu naprosto vše, co si přál. Manžel měl na věc jiný názor a proto docházelo k častým konfliktům, do kterých se časem zapojil i Petr. Ovšem čím víc měl volnosti, tím víc toho zneužíval a tím horší bylo jeho chování. Až to dospělo do současné situace, kdy jim ukradl veškeré cennosti, které šly odnést a zmizel prozatím neznámo kam.
Pravdou je, že sousedčina výchova měla na všem lví podíl a bůhví, zda by se takto zachoval i případný biologický potomek. Ovšem nic to nemění na tom, že sousedi adopce dnes hořce litují.
