Článek
V současné době prochází schvalovacím procesem sjednocení čtyř sociálních dávek do jedné. Jedná se o příspěvek a doplatek na bydlení, přídavek na dítě a příspěvek na živobytí. Předpokládá se, že změna systému výplaty dávek by mohla nastat ještě v průběhu tohoto roku.
Co mne nadzvedlo ze židle je fakt, že se nově bude posuzovat, zda potřebný člověk bydlí ve vlastním či je v podnájmu a od toho se teprve bude odvíjet výše akceptovatelných úspor na jeho kontě. Kdo žije v podnájmu, může mít na kontě víc než ten, kdo je ve vlastním. Cítíte ten paradox?
Takže příklad: Osamělý občan žijící v podnájmu s naspořenými 400 tisíci na dávku dosáhne, ale typově stejný občan žijící ve vlastním bytě s výší konta přesahující 200 tisíc na dávku nárok mít nebude?
Od přečtení této informace v médiích jsem ještě nepřestal nevěřícně kroutit hlavou. Takže já si za dobrých časů, podmínek, či nazývejme to jak chceme, koupím do osobního vlastnictví byt a ušetřím dejme tomu 250 tisíc. Nějakou nešťastnou shodou okolností se dostanu do špatné finanční situace, přijdu o práci a budu potřebovat pomoc státu. A dozvím se, že na rozdíl od Franty, který je v podnájmu, nemám na nic nárok?
Tím mi chce stát říci, že když mám vlastní střechu nad hlavou, tak mám peněz dost? Nebo jak to mám pochopit? Nehledě na to, že nemovitost v osobním vlastnictví většinou doprovází mnohaletá a nemalá hypotéka, to je z jedné strany a z té druhé, obojí časem vyžaduje nemalé investice, které Franta v podnájmu řešit opravdu nemusí.
Vyjádření pana ministra, z jehož dílny úprava pochází je takové, že chce garantovat, že se pomáhá opravdu jen potřebným. S tím nelze nesouhlasit. Ale jestli se potřebnost rozlišuje dle vlastního bydlení, to už by k diskuzi bylo.
Chápu, že je úprava této problematiky výhodná z hlediska snížení administrativní zátěže, časové náročnosti, přehlednosti a spoustu jiných důvodů. Ale nerozumím, proč by měl stát trestat vlastnictví nemovitosti. Nestačí, že z nich odvádíme státu daně?
