Článek
V posledních letech jsme seriálovou velmocí. Bohužel kvantita převládá nad kvalitou a málokterý z těchto uměleckých počinů stojí za to shlédnout opakovaně. Parťák na baterky je pro mne světlou výjimkou.
Osmidílný krimiseriál Parťák na baterky mne zaujal již úvodním dílem. Kombinace krimi, humoru a umělé inteligence se mi nejprve příliš nezdála a přiznávám, seriál jsem pouštěl s obavou opakování Elišky a Damiána, ale byl jsem mile překvapen.
Oba hlavní protagonisté byli vybráni naprosto dokonale. Dokonce bych řekl, že jim role byly psány, jak se říká „na tělo“. Detektiv Jan Dolanský má jiskru, šarm a svým zvláštním smyslem pro humor dodává ději požadovaný spád. Robot Lukáš Příkazký oproti tomu podává brilantní výkon svou toporností, umělostí a ve spojení s naprosto nehnutým výrazem tváře vytváří prostor pro fantazii diváka.
Dvojici doplňuje Tereza Ramba v podobě doktorky starající se o funkčnost robota Emila, kterého Lukáš Příkazký hraje. Její postava na mne sice místy působí poněkud rušivě a proti dvěma hlavním protagonistům až příliš hystericky, ale v kontextu se trojice skvěle doplňuje. Romantické jiskření mezi detektivem a doktorkou je pak příjemným okořeněním celého příběhu.
Z prozatím shlédnutých dílů si odnáším velmi pozitivní závan humoru, kterým scénáristé nešetřili, ale zároveň nelze říci, že by byl v seriálu užit přespříliš, což by pak mělo opačný efekt.
Parťák na baterky je po všech těch seriálech plných násilí, složitých zápletek, nekonečných dějových linek či naprosto nesmyslných příběhů, oddychovkou na několik příjemně strávených večerů a určitě bude v budoucnu patřit k těm, ke kterým se budu rád vracet.
