Článek
Jsem z generace, která vyrůstala absolutně bez jakýchkoli technologických vymožeností. Zažil jsem telefonní budky i pevnou linku a největší frajer byl ten, kdo měl discmana. První počítač se u nás doma objevil v mých patnácti letech a první mobil jsem z kapesného splácel rodičům od svých sedmnácti.
Z dnešního pohledu nelze říci, zda v tomto byla lepší či horší doba. Možná jsme víc žili realitou než virtualitou, měli k sobě blíž a uměli se lépe domlouvat. Když se řeklo ve čtyři u klepáče, tak všichni věděli, kde a kdy mají být a také tam byli.
Ale dost nostalgie. Protože ještě nepatřím úplně do starého železa, i já se snažím přizpůsobovat moderním technologiím a usnadňovat si jimi život. A tak jsem asi před třemi lety jsem objevil kouzlo tzv. chytrých hodinek.
Mé první chytré hodinky stály pár set korun. Nechtěl jsem investovat příliš, kdybych byl náhodou zklamán. A nevyplatilo se. Každou chvíli se odpojovaly od spárovaného mobilu, baterka vydržela s bídou dva dny a podle krokovníku jsem i při kancelářské práci nachodil denně patnáct kilometrů.
Což o to, s tím krokovníkem jsem byl spokojen. Ještě jsem si říkal, proč chodit běhat, když nachodit deklarovaných deset tisíc kroků zvládnu za dopoledne. Ale ostatní nefunkčnosti poslaly milé hodinky za měsíc do šuplíku. Během následujících let k nim přibyly ještě další troje z podobných důvodů.
Až předloni jsem narazil na poměrně kvalitní českou značku s výbornými recenzemi a pořídil jedny hodinky od ní. Funguje vše. Na displeji se mi zobrazují zprávy, volání, dokonce s nimi i volat mohu, chodí mi všechna další upozornění, vím jaký mám tep i tlak… a večer před televizí chodím kolem dokola v obyváku, abych dochodil alespoň hranici osmi tisíc kroků, kterou jsem si na každý den nastavil.
Poslední dobou jsem se několikrát přistihl s pocitem, že vibrují, i když byly naprosto v klidu. Nervózně s nimi otáčím, zda náhodou nepřišla zpráva a když už nic, párkrát denně si ověřím hodnotu svých životních funkcí. A to ani nemluvě o tom, že mě počet kroků pod denní hranicí nenechává večer spát. Mám trochu pocit, že jsem se stal jejich otrokem.
No nic, nyní jsem začal objevovat kouzlo umělé inteligence, tak snad mi také něco zajímavého vnese do života.
