Článek
Na úvod jen poznamenám, že se nejedná o mou tchýni s tchánem, ale to na situaci nic nemění. Spoustu situací jsem s nimi zažil osobně a mnoho z vyprávění mého bratra.
Říkejme jim třeba Blanka a František. Je jim oběma sedmdesát čtyři let a společnou cestou životem se vydali před dvaapadesáti lety. Nebyla to cesta jednoduchá. František byl často pryč. Jezdil na montáže do ciziny a Blanka tak byla na čtyři děti neustále sama.
Ani, když František přijel domů, tak to nebylo zrovna růžové. Rád si připil alkoholu, vyrážel do hospůdky nebo tehdy na stranické schůze, což ale vyšlo v podstatě na stejno a potom byl často agresivní. I nějaká ta facka padla.
Také měl moc rád opačné pohlaví, takže se na něj sem tam provalila nějaká ta nevěra. Ale Blanka mu vždy vše odpustila a dělala vše pro udržení rodiny. Ne, že by tiše seděla v koutě, to zase ne. Nějakou tu nevěru mu úplně dlužna nezůstala, ale to se on nikdy nedozvěděl.
Děti rostly, osamostatnily se, odešly z domu a Blanka s Františkem spolu zůstali ve svém velkém bytě sami. Z bouřliváka se postupně stal pohodlný děda v důchodu, který svou manželku vozí k lékařům, dá si svou štamprličku, ale po ní už nevyvádí a jen v klidu usne na gauči.
Jenže Blanka nezapomněla. A neodpustila. Nemine rodinná oslava, kdy by před ostatními nevytáhla Františkovy hříchy minulosti a nenašla ještě nějaké ty současné. Takže se vždy opakuje stejná situace. Všichni sedíme a posloucháme lamentování, jaký měla těžký život a jaký je František teď lakomec, sobec a lenoch.
On se možná i stydí, i když já ho podezřívám, že je mu to už spíš jedno, ale my ostatní jsme se postupně v duchu přidali na jeho stranu, protože to už nikoho nebaví.
Když jsem se jednou pokusil oponovat: „Tak proč jste se nerozvedla už kdysi?“ Byl jsem tvrdě uzemněn. Přeci rodina, děti, okolí, finance…no hromada důvodů, proč to nešlo. A nyní, když potřebuje vozit k doktorům a na nákup, a kdy už je vlastně klid, tak se přeci rozvádět nebude. „Tak proč prostě ty křivdy už nepřejdete a nenecháte spát?“ „Aby mu to jen tak prošlo? Za to všechno? Musíte přeci všichni vědět, jaký je.“ No jo, ale i ten nejtěžší zločin je někdy promlčen.
Mně už to tedy fér nepřijde. Vyčítat někomu situace více než dvacet let staré a vyčítat je ke všemu před celou širokou rodinou, to by asi každý nevydržel.
