Článek
Když se řekne pracovník v sociálních službách, většina lidí si představí někoho, kdo donese oběd, trochu pomůže v domácnosti, popovídá si s osamělým seniorem a dostane za to zaplaceno.
Představa veřejnosti o práci v sociálních službách je velmi zkreslená a to ať už se jedná o škálu různorodých činností či požadavky na samotného pracovníka, který je vykonává.
Práce v sociálních službách v sobě zahrnuje opravdu nepřeberné množství aktivit, kterými se zabývají různé organizace. Není to jen péče o seniory v jejich domácnostech, je to i řada aktivit pro osoby stižené duševní nemocí, pomoc sociálně slabším rodinám, poradenství v těžkých životních situacích či poskytování péče v pobytových zařízení.
O potřebnosti sociálních služeb není potřeba polemizovat, ba právě naopak většina organizací zoufale shání pracovníky, protože za nějakých necelých třicet tisíc hrubého (a to jsem asi dost přidal) se do takového povolání nikomu příliš nechce.
Podfinancování neziskových organizací poskytujících sociální služby je dlouhodobě alarmující. Je to jedna z oblastí, kde místo aby se peníze navyšovaly, tak se škrtají. Jenže populace stárne a čím dál víc rodin potřebuje s péčí o svého příbuzného pomoci. Dále také abnormálně narůstá počet lidí, které trápí psychické obtíže a vyhledávají pomoc různých středisek a center s vyškolenými pracovníky.
Pracovník poskytující přímou péči v sociálních službách nejen, že nenosí domů ani průměrnou mzdu, ještě navíc jsou na něj kladeny zvýšené nároky v podobě neustálého vzdělávání se, musí mít zvýšenou míru empatie a trpělivosti a svou práci opravdu musí vykonávat s láskou, protože jinak by neměla smysl. To asi ani nemusím vzpomínat všeobecná úskalí práce s lidmi. A to ať už zdravými či fyzicky nebo psychicky nemocnými.
K našemu dědečkovi, když už přestal být plně soběstačný, docházela každý den paní pečovatelka. Bez její pomoci bychom se jako rodina neobešli. Učila nás, jak dědečka správně polohovat, aby neměl proleženiny, jak s ním provádět pravidelnou hygienu a po celou dobu s úsměvem na tváři naslouchala jeho kolikrát hodně zmatenému povídání či hudrování. Paní se takto každý den starala o pět seniorů v našem okolí a všude si její přístup nemohli vynachválit. Pracovala obětavě, s ochotou a empatií. Za pár korun.
Neziskové organizace poskytující sociální služby jsou financovány státem, krajem či obcemi ve kterých je realizují. Takže z veřejných peněz nás všech, které státní správa a samospráva přerozděluje na základě dotačních titulů. No a protože je doba velkých úspor (nebo tak se to aspoň prezentuje), financování těchto služeb je také ve značné míře tímto poznamenáno.
Sehnat pečovatelskou službu se rovná téměř stejné situaci jako shánět zubního lékaře. Přitom bez ní se rodiny kolikrát ocitají v neřešitelné situaci. Možná by bylo dobré se zamyslet nad tím, o jak náročnou profesi se jedná a že pomoc může potřebovat jednou každý z nás a trochu ty finanční kohoutky opět popustit.
Zdroje: zákon o sociálních službách, Úřad práce
