Článek
Kočka nebo pes jako společníci a parťáci jsou v mnoha případech lepší než lidé.
Když člověk přijde večer z hospody, kde si byl pokecat s kamarády, pes ho bouřlivě vítá, kdežto manželka (a nedejbože tchýně) mu udělá přednášku o škodlivosti alkoholu a že by místo courání po hospodách měl trávit čas s rodinou.
Když chce člověk spát, kočka do něj nehučí: „Nespi, povídej si se mnou!“, ale zaleze si do pelíšku a nebo si vleze ke svému člověku do postele a v klidu vedle něj usne. Psovi stačí, když jde se svým člověkem párkrát za den na procházku a nenutí ho, aby se zastavil u každého výkladu s hadříky nebo šperky. Fena, i když je to taky zvědavá ženská, si maximálně očuchá pár kandelábrů a když je hnusné počasí, ráda se vrátí domů do teplíčka.
Psovi i kočce stačí trochu granulí a trochu masa, teplý a suchý pelíšek, pár hraček a jejich člověk. Ani jeden z nich si nestěžuje, že nemá co na sebe a že už dlouho nebyl v divadle nebo na koncertu a nejlepší dovolená pro ně není v Chorvatsku nebo v Egyptě, ale na chatě nebo na chalupě, kde je les, voda a klid. Kočce i psovi stačí, že mohou lítat po dvoře a po zahradě a pro psa je zážitek, když jde se svým člověkem do lesa na houby nebo jen tak cournout po polích a lukách a psovi i kočce je naprosto jedno, na co se jejich člověk večer kouká na televizi a vůbec jim nevadí, když u ní usne. Při kvalitě dnešního televizního vysílání není konec konců divu.
Kdyby se přítomné dámy čílily, že je to značně misogynní pohled na věc, stačí zaměnit pár slov, aby se článek rázem stal feministickým.
(Doufám, že to, co jsem napsal, nikdo nevezme vážně nebo nedejbože osobně! 🙂)
