Článek
Obávám se, že pokud ano, tak leda k horšímu a pravidla jsou nastavená tak, že tento vývoj přímo podporují. Politici mají po zvolení čtyřleté definitivum, aniž by museli hnout prstem. Nemají vlastně vůči ničemu a nikomu žádnou odpovědnost a pravidla, která si schválili, jsou taková, že se postavili nad zákon a mimo společnost.
Nebudu tu znovu opakovat to, co napsal již pan Wizard. Popsal celou situaci docela trefně, ale velmi, velmi jemně, jako by se bál na některé věci poukázat. Já jsem drzoun, tak to udělám a pojmenuji to, co si myslím, že korupci mocí přímo podporuje.
Čtyřleté volební období je tak akorát na to, abyste mohli připravit změny a realizovat je. To je asi v pořádku. Kumulace funkcí je až to poslední co by vadilo. Co ovšem vadí, a to zcela zásadně, je, že politik není nikomu odpovědný a je po celé volební období prakticky neodvolatelný. Je to práce jako každá jiná, takže pravidelná docházka do zaměstnání by měla být základem. Jenže když náš poslanec bude chodit do parlamentu spát (pokud tam vůbec přijde), nic se neděje. Aktivně nepracuje, ale opět se nic neděje. Kde je odpovědnost vůči občanům obecně a vůči těm, kteří ho zvolili, obzvláště? Nikde! Tento základní princip demokracie u nás není naplněný. Řešení je nasnadě: možnost odvolat politika jeho voliči. Takový ostrakismus v moderním pojetí. Já ho volil, mě je odpovědný, já ho mohu odvolat.
Další věcí je odpovědnost za ekonomiku a státní finance. To se netýká jen ministra financí, ale všech poslanců, protože někdo zákony navrhuje, ale oni jsou tím, kdo je schvaluje. Oni by měli být tou pojistkou, která řekne: „Ano!“ nebo „Ne!“. To znamená, že by se měli ve vztahu k financím chovat odpovědně a účelně je vynakládat. K tomu je bohužel nic nenutí ani v případě jejich osoby. Plat jako takový vůbec nemají špatný. Ale to není to, co by vadilo. Co je ovšem podstatné, jsou poslanecké paušály a náhrady. Dokud nebudou nuceni každý výdaj dokladovat, nebude je nic nutit k ekonomickému vynakládání prostředků. Máš poslaneckou kancelář? Dolož kolik a podle jaké smlouvy za ni platíš a zda je to suma v tomto místě obvyklá. Jedeš na služební cestu? Dolož jízdenkami nebo „cesťákem“ v případě použití Tvého auta. Jestliže jedeš autem, které patří Tvojí straně, vyřiď si to s ekonomy Tvé partaje. Že by to bylo moc složité a nákladné? Těžko! V sedmdesátých letech jeden odštěpný závod Čokoládoven měl v průměru 1000 zaměstnanců. Na celou agendu týkající se fabriky tam byly čtyři účetní a jedna mzdová účetní a světe div se, stíhaly to! Přitom to bylo v době, kdy se nám o digitalizaci mohlo tak akorát zdát. Že by to ušetřilo nemalé finanční prostředky, je nasnadě. A poslanci by možná konečně pochopili, co je účelné vynakládání prostředků.
A nakonec, třešnička na dortu, nepostižitelnost poslanců. Neomezená imunita po celou dobu jejich mandátu, která je de facto staví nad zákon. Nic proti poslanecké imunitě jako takové, ale měla by se vztahovat pouze za činy na půdě parlamentu. Jakmile sejde poslanec z posledního schodu na chodník, měl by být občanem se stejnými právy a povinnostmi jako každý jiný. V Británii klidně seberou papíry členu královské rodiny nebo členovi Sněmovny lordů za rychlou jízdu nebo alkohol za volantem. U nás? Nenechte se vysmát! Pocit nepostižitelnosti, který poslanci u nás mají, se jenom přetaví do ještě větší arogance moci.
Tak jsem tu hezky popsal, „co by, kdyby“. Jsem si ovšem plně vědomý toho, že pokud by k mnou popsaným změnám došlo, byl by to patrně první případ v lidských dějinách, kdy si kapři dobrovolně vypustili rybník. Očekávat něco takového je velmi nereálné.
Frustrace občanů z politiky je přirozeným následkem toho, co jsem popsal. Jestliže si politici stěžují na malý zájem občanů o politiku a malý zájem o volby (samozřejmě hlavně o jejich stranu), myslím, že by se měli podívat do zrcadla. Tam najdou příčinu toho nezájmu. Poptávku určuje nabídka a ta je v tomto případě prachbídná. Nedivím se, že mnoho občanů využije možnosti k volbám nejít. Výběr stojí za… nestojí za nic. Argument, že pořád je lepší volit menší zlo než nevolit vůbec, neberu. Nechci volit žádné zlo, ani malé, ani velké. Chci volit budoucnost, která přinese lepší život. Zlo si všichni nechte od cesty!
S přáním hezkého dne Zdeněk Žežulík
