Článek
Je to vidět všude, kam se podíváte. A dnes nejvíc na netu. Když by umělá inteligence chtěla zanalyzovat komentáře na českém internetu, odvařila by si hlavu, nebo? Spíš by to bylo jednoduché jako facka. 90 % komentářů ke všemu, co se kde jen šustne, od rad začínajícím matkám po návod, jak si sestrojit atomovou bombu, se vyznačuje negativním kafralstvím.
To je ale blábol, poznamená Franta, soustružník v továrně, či povzdechne si Berenika, toho času učitelka na ZŠ, ale oba se s tím nesmíří. Hrdinně se pod to podepíšou. Nemusí nic číst pořádně, na to není žádný zákon, v Čechách je to přeci folklór se vždy vyjadřovat ke všemu, čemu zpravidla nerozumíte a ani rozumět nechcete.
Hlavní je mít snahu někomu uškodit. Znáte to české přísloví, že když si soused pořídí kozu, jediné přání jeho bližního je, aby chcípla. Ne, že by přemýšlel jeho kámoš za plotem o tom, že by si ji pořídil taky. Takhle by uvažoval Američan, to Čech, ten ani náhodou. A tak se může snadno stát, že to nové BMW, které stojí ve vesnici s 50 obyvateli poprvé přes noc, někdo pokřtí škrábanci. Pod to se samozřejmě podepisovat nebude. Protože blbě kafrat na netu není v Čechách trestné, je to totiž folklór, a ten je zákonem chráněný, zatímco poškrábat někomu auto, to už může být průšvih.
V české kotlině se to dělo vždy. Když Sámo se svými parťáky okradl francké kupce, sám byl prý Frank, takže to asi byla sebeironie, společně se jim pak Češi se Sámem vysmáli, až se za břicho popadali. Tak vznikl první český státní útvar. No, potěš koště.
Co ti Češi v té své hlavičce mají, toť rébus vhodný pro doktora Chocholouška. Místo, aby se těšili z nějakých normálních vztahů, je pro ně normální do druhých vrtat, šťourat a zle je otravovat kousavými poznámkami.
To je ten pověstný český humor, který vůbec vtipný není.
A teď honem do diskuze a napište, že tenhle článek je blábol a jeho autor žije na jiné planetě. To je totiž ten váš český folklór, předávaný z generace na generaci a opečovávaný jako národní poklad, větší než české královské korunovační klenoty.
