Článek
O minulém premiérovi Babišovi a jeho líbezným tanečkům s někdejším komunistickým režimem byly popsány stohy materiálu, netřeba přilévat olej do ohně. Jsou však i jiné figurky, které mohou být škodnou v jiném než politickém revíru. Třeba v mediálním prostoru. A mediální prostor je vinen, že jim dává možnost se v něm exhibovat, i když by měly být už dávno pozapomenuty a zpytovat svědomí.
Současný majitel nakladatelství a mediálně činný Hrabal Krondak byl spolupracovník StB. Vystupoval pod krycím jménem Frank a později Jefta. Historik Petr Blažek se ve své práci také zabýval takzvanými falešnými kverulanty proti systému a mezi jinými se věnuje i panu Hrabalovi. Ten byl původně poměrně nestabilním prvkem v systému, kdy nejprve individuálně rebeloval, ovšem bez spojení s chartisty, s těmi se setkává až ve vězení. Tam prosí komunistické orgány o odpuštění a nabízí veřejnou omluvu v televizním pořadu. Místo toho však je najmut jako spolupracovník StB. Uvažuje se o jeho využití v zahraniční operaci, po jehož zhodnocení se však od plánů upustilo.
Spolupracovnicí s StB se stala i jeho manželka Irena Hrabalová (pod krycím jménem Richard), která se však posléze s Hrabalem rozvedla a vzala si svého tehdejšího řídícího důstojníka Poupěte.
Pplk. PhDr. Miloš Ostrý vyhodnotil využití Krondaka pro tajnou spolupráci na speciálních úkolech takto: „Vyhledává situace s intenzivními smyslovými zážitky, má zájem o neustálou změnu činností, o práce neobvyklé, o činnosti slibující vzrušení. Svým chováním zátěžové situace, ať již konflikty nebo problémové situace, přímo vytváří. Tyto situace řeší chladně rozumově, bez emocionálního prožívání, bez tolerování zájmů druhých, ale také bez dodržování jakýchkoliv zásad, závazků, povinností. Tím nelze dělat prognózy, jak se v předpokládaných zátěžových situacích zachová. Zpravidla se bude snažit vždy, aby sám vyvázl se zdravou kůží a se snahou ‚napálit‘ všechny strany zainteresované na situaci.“
Počátky Hrabalovy vydavatelské činnosti vychází z jeho spolupráce s StB. Jak o něm říká zpráva majora StB Tecla: „Jedná se o velmi aktivního TS, který plní zadané úkoly. Jeho informace mají značnou zpravodajskou hodnotu, byly využity do TI a DI a při rozpracování řady akcí zejména X. S–SNB. V průběhu roku byl několikrát finančně odměněn.“ V té době Hrabal vydával samizdatový plátek Slovo, pochopitelně s vědomím StB, s tím, že mu to může pomoci udržet krytí.
Agent Jefta byl pověřen k předávání informací z takzvaných bytových seminářů, kterých se účastnil. Již na konci roku 1980 byl Hrabal podezříván svými druhy ze spolupráce s StB. „Agent“ Hrabal tak začal kmitat mezi Bratislavou a Prahou. Vrací se do Prahy, kde o něm zpráva StB z roku 1981 říká, že s ním jeho řídící důstojník uskutečnil celkem „24 schůzek, ze kterých [TS Jefta] předal 67 vesměs hodnotných státobezpečnostních poznatků, které signalizovaly, potvrzovaly nepřátelskou činnost čs. osob“ (většina z nich signatářů Charty 77, stoupenců Undergroundu – zájmových osob různých součástí StB).
Hrabal si však počínal poněkud neohrabaně a při další kauze, u které byl a došlo k zatčení, pozbyl důvěru disentu. Ještě se snažil získat informace o rozmnožovací technice, kterou disidenti užívali, případně se spojit se zahraničním disentem z Polska a Maďarska, ale moc užitečný nebyl.
A já se ptám, mají takoví lidé právo na velkohubou prezentaci v médiích? Tento pán dnes dokonce mediálně bojuje proti Rusku, svému někdejšímu hodnotovému chlebodárci, i když se tam roky projížděl jako na výletě a psal ze svých cest knihy. Takového spolupracovníka s tak ohebným charakterem bych si nepředstavoval jako využitelného pro žádný režim. Nebo je to ta proslulá československá ohebnost, která vám už nepřipadá nijak morálně vadná?
Domnívám se, že mravně pochybný jedinec, který těžil z minulého režimu i z tohoto režimu, by měl potichu zalézt do rohu, doufat, že se na něj zapomene, a strachem, co by se na něj ještě mohlo profláknout, nedutat, a ne se ještě velkolepě mediálně prezentovat. Lidé, kteří těží z ostatních a nic společnosti pozitivního nepřináší, podle mého nemají v mediálním prostoru, co dělat.
Co myslíte vy?
Je to naivní představa?
Zdroje:
GRUNTORÁD, J.: Státní bezpečnost proti Chartě 77 – Akce Izolace, In: Securitas Imperii, č. 5 (1999), s. 173–190.
PhDr. Petr Blažek. Dějiny Polsko–československé solidarity
Vztahy československé a polské opozice v letech 1976–1989. Praha 2008. Dizertační práce.
