Článek
Ale pozor. Pokud se na ni podíváme z hlediska matematiky a především statistiky, můžeme takové komentáře ve většině případů s naprosto klidným svědomím pustit z hlavy. Proč?
Pokud jste se v životě zabývali statistikou nebo jakýmkoli technickým měřením, tak víte, že v těchto oblastech se používá pojem přípustné chyby měření. Používá se například při měření v geodézii, kde existují určité typy měření, které mají každý jinou chybu a přípustnou odchylku. U některých měření zjistíte polohy na metry, které stačí, pokud chceme znát přibližnou polohu v terénu, u jiných na centimetry, je možné ale měřit i s přesností na milimetry. Záleží na tom, jakou metodu měření používáte a k čemu jej potřebujte. Podle toho se také odvíjí povolená odchylka měření, takzvaná přípustná mezní odchylka, která je určena buď pevně daným číslem jako v geodézii nebo procentem.
Ve statistice zase máme směrodatnou odchylku, která určuje, nakolik se od sebe liší jednotlivé soubory a jejich modely. Pokud jsou odchylky příliš velké, nelze například vybraný model použít pro určitý soubor dat.
A teď se dostáváme k oněm negativním komentářům na internetu. S množstvím čtenosti článků obvykle přibývá přímo úměrně také komentářů. Někdy se strhne doslova smršť negativních komentářů buď na téma nebo rovnou na pisatele samotného. Otázka je, jak jsou na tom takové komentáře statisticky. Vezměme si teoretický příklad, který se blíží praktickým zkušenostem.
Tak například jestliže se ze stovky komentářů na článek, což je takový víceméně úspěšný článek co do počtu komentářů, nad tisícovku se jich objevuje poměrně málo, objeví řekněme osmdesát procent negativních, je to už docela negativní atak na autora. Čistě statisticky vzato, máme zde 80 negativních komentářů. Z toho můžeme počet negativně komentujících ještě snížit, protože mnozí z nich si neodpustí více negativních komentářů a odpovědí na jiné komentáře, tak řekněme odhadem, že tu máme 50 negativně komentujících, i když spíš méně, ale budeme počítat 50. Zbývá pak do stovky nějakých 20 ostatních komentářů, kde také nějací komentující komentují víckrát, tak řekněme 10 dalších komentujících. Celkových komentujících může být tak 60, z nich 50 negativních.
No a nevím, jak u vás, ale řekněme, že pokud je 100 takových komentářů, máme čtenost řekněme obvykle kolem 50 000 prokliků, spíš ale i více. A teď počítejme statisticky a s odhadem. Kolik čtenářů může být 50 000 prokliků? Mnozí článek otevřou jednou, někteří sledují diskuze nebo se jich účastní. Tak abychom se drželi hodně při zemi tak řekněme, že 50 000 prokliků může být takových 20 000 čtenářů, kteří článek otevřeli a přečetli. Máme tu tedy teoretickou mlčící většinu, nějakých 19940 čtenářů, 50 komentujících negativně a 10 ten zbytek.
Čísla jsou schválně nadhodnocena a podhodnocena tak, aby ukazovala spíše ten nejméně příznivý poměr negativně komentujících, aby taková analýza měla smysl. A nyní se podívejme na čísla poměrů. Kolik je 50 negativně komentujících z 20 000? Je to prosím pěkně 2,5 promile neboli čtvrt procenta. To už je docela solidně zanedbatelná hodnota, nemyslíte? A to jsme, myslím, čísla ještě hodně přehnali, takže s největší pravděpodobností to bude ještě mnohem méně, a používáme schválně teoretický příklad, který už v realitě vypadá jako masivní útok na autora. Ještě od toho odečtěte to, že se u negativně komentujících, kteří na autora útočí, často jedná o jedince, kteří po jednotlivých článcích slídí, snaží se napadnout každý, který napadnout lze, případně si zasedli na autora a pokouší se ho štvát, a vzájemně se mezi sobě podobnými předvádějí. Jejich aktivita je tedy v nemálo případech násobená jejich „posláním“, přesto pod všemi jejich komentáři můžeme do statistiky uvést pouze jedno jméno.
Můžeme směle říct, že negativně komentující na internetu v drtivé většině spadají do kategorie statisticky zanedbatelné odchylky, kdy se může jednat o jedince momentálně indisponované, duševně narušené, zoufalé, systémem tlačené k odhazování špíny kam se dá či o lidi se sníženou soudností nebo schopností vyhodnocovat své okolí, případně motivované k takové činnosti jinými zájmy, které mají schválně z různých důvodů „kalit vodu“. Anulují tak mimochodem svou činností prostor pro užitečné negativní názory, které s jejich buď splynou nebo, pokud jsou rozumné, se pro jistotu vůbec neobjevují.
Silou internetových diskuzí jsou totiž paradoxně osoby v mlčící většině, kteří si článek přečtou, něco si pomyslí, a to je také všechno. Pochvalné komentáře píší zpravidla ti nejsrdnatější či s největším sociálním cítěním. Je to neštěstím internetu a především internetových diskuzí, že jsou to právě především a pouze krajní případy, které jsou na něm vidět, a to, co je nejvýraznější, tedy soubor lidí normálních, se tam zpravidla obzvláště v diskuzích vůbec neprojevuje. Nevím, jak vy, ale ani já ze zásady žádné komentáře nepíšu a zpravidla je kromě studijních důvodů ani nečtu.
Silou internetu, kterým hýbou diskuze, nejsou paradoxně šílící odchylky, ale mlčící většina. To je potřeba brát v potaz jako zásadní exaktně podložený fakt a také s ním tak zacházet.
S trochou nadsázky by se dalo říci, že pozitivní hybnou silou internetu je internetové mlčení. Protože kdo mlčí, souhlasí.
