Karel IV. očima psychologa

Víme, co po Karlovi zbylo. Třeba část historické Malé Strany, zejména Hladová zeď, Nové Město a samozřejmě Karlův most. Kdo ale byl Karel doopravdy? Dozvíme se to někdy? Češi mají Karla rádi, taky ho zvolili Největším Čechem.

Ve skutečnosti se i v této oblasti trochu sekli, Němci považují Karla za jednoho z největších Němců. Věci ohledně Karla jsou ovlivněny hlavně tím, že téměř všechna historická data, která následně současní historici analyzují, jsou fabrikována. Jak to lze takto říci? Víme, že Karel si platil několik životopisců a historiků, aby mu vytvářeli jeho mediální obraz, a veškeré informace, které dnes nacházíme v historických knihách, jsou buď pravda nebo lež nebo polopravda.

V zásadě si Karel vytvořil pro následující generace takový labyrint, z něhož doufal, že nikdo nevyjde chytrý. Ale jednu chybu udělal. Podle ní se dá, pokud jste znalí věci, dešifrovat jeho osobnost. Byl až příliš upřímný sám o sobě a to ve svém vlastním životopisu. Co tedy prozrazuje jeho styl psaní a typ informací, které zde o sobě podává?

Karel sic nemaje řádné církevní školy se jal své posluchače vzdělávat v Bibli a ve svém životopisu rozebírá určité biblické pasáže a poskytuje svým současníkům morální poučení. Něco takového nebylo jeho úkolem, v tom šel rozhodně nad rámec svých královských povinností. Podstatné je, že když analyzujete jeho komentáře k Bibli z pohledu psychologa a teologa, zní tak nějak vyumělkovaně a prázdně. Karlův motiv, proč se pustil do takového duchovního podniku, spočíval v jeho přebujelém egu. Nic proti královskému majestátu, ale Karel zašel rozhodně dál, o hodně dál, než měl. Myslel si o sobě, že má patent na rozum. Když to byl takový světec, jak sám sebe představuje, proč se po jeho duchovních radách ihned o pár stránek dál v jeho životopise dozvíte, jak s radostí obléhal a plenil tu i tam..?

A proč dopustil na svou dobu ty nejhorší pogromy na Židy ve středověké Praze a Norimberku? Prachy, i ty nejšpinavěji získané, mu rozhodně nesmrděly.

Jistě byla řada jiných panovníků, kteří dělali daleko horší věci a pouštěli se do větších alotrií, ale ti si nehráli na křesťanské mnichy a nerozdávali lidu své interpretace Písma svatého. Karel musel být opravdu vrcholný arogant, jak poznáváme z jeho celistvých vlastních poznámek.

Překvapivě to, co po sobě Karel zanechal, nebylo ani tak duchovní dědictví, jako soubor nemovitostí v centru Prahy, které si, nebuďte milí Pražáci naivní, rozhodně nechystal pro budoucí generace, ale pro svou vlastní reprezentaci, když už tam tedy v té Praze musel pobývat. Navíc si z Čech vyvážel velké peníze, dá se říci, že českou zemi nepokrytě tuneloval. Tyto věci se nepoznají často ihned, někdy až po letech či desítkách roků, a přesně tak tomu bylo i s Karlem. Problémy, na které zadělal, protože vnitřní soudržnost Čech ho nezajímala, posléze vyústily v občanskou válku. A díky právě jeho naprosté absenci péče o obyvatele, které měl ve své laskavé správě, se v Čechách vytvořil nesnesitelný tlak, který zrodil Husa, Žižku a jiné. Na mnoho desetiletí se Čechy ocitly v chaosu.

Říkáte si, že to je fabrikace či spekulace? Vy nevíte, že věci mají vždy nějaký kořen či začátek? Tak jablko sváru do Česka hodil Karel a pak se na ně vykašlal. Pokud jde o jeho příslušnost k českému národu*, nenechte se vysmát. Na sklonku života si nešel kleknout do kostela na Vyšehradě nebo do kaple sv. Víta na Pražském hradě, ale odhopkal na svém koni přímo do Francie, kde se sentimentálně několik týdnů před smrtí zasnil, protože tam bytostně patřil a své poslání v Čechách viděl pouze instrumentálně.

Karel si hrál na dobroděje, ale jeho skutečnou činností kromě toho, že poskytoval nevyžádané duchovní rady, bylo: hrabat, hrabat, hrabat. Podle inventáře pořízeného po jeho smrti měla jeho sbírka na 4000 předmětů. Když před husity prchal Zikmund, potřeboval k odvezení Karlových pokladů na 500 vozů! Pěkně se potatil, taky vyvážel.

Karel byl výrazně pověrčivá osobnost a proto také veškeré pražské stavby musely odpovídat nikoliv tehdejším bezpečnostním normám, ale astrologickým tabulkám. Vše se řešilo podle horoskopu a méně už podle smyslu pro realitu. A tak nalézáme řadu pražských památek jaksi bez ladu a skladu a v chaotickém uspořádání, jen když to vyhovovalo jakýmsi astrologickým klikyhákům. Mimochodem takzvaný Karlův most za své sochy vděčí někomu úplně jinému než Karlovi. Ty se tam objevily až v 18. století. Jeho motiv pro založení univerzity nebyl, že by až natolik miloval českou kulturu a chtěl ji nějak z osvětových důvodů rozvíjet. Potřeboval schopné úředníky a administrátory a bez univerzity v Praze museli dojíždět poměrně daleko. Takže čistě racionální volba, nikoliv dobro-dušství.

Jedna z nejšíře popisovaných epizod v jeho životopise je jeho zážitek s poltergeistem** na Pražském hradě. U něj se Karel vyděsil a zároveň ho to fascinovalo. Karel si vydržoval různé orientální učence a šejdíře, což bylo předstupněm k pozdější rudolfinské Praze, kde Pražský hrad proslul jako alchymistický střed Evropy. Celkově z toho nebylo nic, jen velká prázdná šou. A Karel byl na laciná avšak zdánlivě velkolepá gesta expert.

Proto si taky nechal postavit Karlštejn, původně jako trezor pro své mnohé poklady, které z českých zemí vytěžil. Kupodivu je to jeden z dnes nejnavštěvovanějších hradů v Česku, netuším, co na něm návštěvníci vidí, protože krása architektury to nebude. Hrad byl v 19. století velmi nevhodně přestaven a proto také nemohl být zařazen do seznamu UNESCO, neodpovídá totiž původnímu zadání. Nejspíš láká turisty tím, že byl stavěn jako bankovní trezor. Co kdyby tam ještě něco zbylo. Jinak si ten velký zájem nedovedu vysvětlit.

Vy si můžete říci, ale přeci Karel IV. byl skvělý panovník. Určitě měl vynikající PR, ale já prostě při Svaté stolici, Písmu svatém a čistém svědomí, jak by řekl samotný Karel, nenalézám žádný výrazný bod, kde bych se mohl s tímto člověkem identifikovat.

Že měl rád baráky? To měl a hodně a mnoho jich nechal postavit. Že měl rád peníze? Měl a dost. Že uměl jednat s lidmi? Spíše manipulovat. Že nechal Čechy v dobrém duchovním stavu? Ani náhodou. A pro mě je právě tato otázka ze všech položených ta nejdůležitější, protože Karel svým hochštaplerstvím uvedl do pohybu něco, co výrazně poškodilo upřímné a poctivé lidi v Česku, kteří až doteď narážejí na argumenty různých podobných chytráků a současných „vládců“ Čech.

Však se podívejte, já řídil velkou firmu a vy nejste nic. Nezní vám to familierně? Když totiž politická figura nemá vlastní osobnost a opravdu není ztělesněním duchovních a morálních hodnot, veškerý její odkaz zpravidla padne do nepovolaných rukou a potenciál se vyčerpá, nakonec je to zase jen ztráta energie a času těch, kteří si naivně mysleli, že tu budují nějaké hodnoty.

A Karel IV. spíš z Čech hodnoty bral, než že by jim nějaké dal. A že právě duchovní a morální hodnoty Čechy potřebují jako prase drbání.

Amen.

Zdroje:

Karel IV. Vlastní životopis. Latinsko-české vydání. 1978. Odeon.

Pludek Alexej. Český král Karel. 1978. Praha.

Kroniky doby Karla IV. 1987. Svoboda.

*Národnostní rozdělení je podle některých pozdějším konstruktem. Ve skutečnosti se vždy bez ohledu na sociální konstrukty Němci od Čechů oddělovali a hodnotili se také podle své příslušnosti k danému národu.

**Takzvaný hlasitý duch. Jev, kdy dochází bez prokazatelné přítomnosti jiné osoby k rozbíjení nádobí a příslušenství bytu.