Článek
Apokryfy dnes značí celý literární žánr: parodii. Třeba Čapkovy Apokryfy zesměšňují určité společenské móresy. Ale ty křesťanské jsou odvozeny z řeckého slova pro „skrytý“. Je pravda, že tyto spisy zůstávaly až do nedávna schované kdesi v horách.
A jaký názor na Ježíše zde nalézáme?
Očividně velmi odlišný od křesťanského mainstreamu.
Apokryfy v médiích a filmu: Ježíšova manželka a dítě
Ježíš a ženy, a co teprve muži! Některé apokryfy naznačují jeho homoerotické vztahy
Možná to nevíte, ale pokud znáte film podle knihy Dana Browna Da Vinciho kód, tak už jste o alternativních evangeliích slyšeli. Dan Brown s tématem pracuje hodně volně, dá se říci, že nám ho prezentuje úplně opačně než jaké opravdu je.
Film i Brownova kniha tvrdí, že Marie Magdaléna byla Ježíšova manželka a matka jeho dítěte.Vychází údajně z Filipova evangelia, kde je Marie podle knihy častována jako jeho manželka.
Podle Mariina evangelia, Ježíš pověřil právě Magdalénu, aby řídila jeho církev a ne žárlivého a zrádného Petra. Pak se zde dozvídáme o více než osmdesáti evangeliích, které Ježíše popisují velmi jako „člověka z masa a kostí“, ne jako Boha.
Toto velké množství odlišných výpovědí o Kristu měla údajně církev z politických důvodů někde schovat. Asi ve vatikánských archívech.
Tak praví: populární mystifikátor Dan Brown.
Jak tomu bylo doopravdy - ne jen ve filmu
Řada věcí, které Brown napsal, není v souladu ani s těmi apokryfy. Ve skutečnosti tyto spisy nepředstavují Ježíše jako pouhého chlápka, který byl normálně ženatý, měl děti a působil asi jako spořádaný táta z katolické literatury či jako ulítlý fotr Homer Simpson.
Právě naopak, tato evangelia naopak vykreslují Ježíše jako božskou osobu s nadpřirozenými projevy a prostředky. V tomto se nikterak neliší od svých konkurentů - biblických evangelií. Akorát ten pohled na Ježíše je tam tak nějak méně učesaný a současní křesťané by asi některé jeho aspekty měli velký problém zkousnout.
Historii napsali vítězové: kteří?
Spisovatel Brown tvrdí, že tato evangelia byla záměrně potlačena katolickou církví, protože ta jednoduše vyhrála se svou verzí historie. Vítězové byly římská a konstantinovská „církev“. Tyto instituce určily, jak bude vypadat biblický kánon ve čtvrtém století.
Mezi poražené patřily ty „alternativní“ a vzdorovité křesťanské komunity, které následovaly jiné učitele a jejich výklady než byly ty schválené církví: od Athanasiuse, Irenea, Eusebia a dalších.
Vznikly tak dvě skupiny - ti, kteří považovali sebe sama za ortodoxní - pravdivé a ti druzí, které ti první považovali za heretiky. Slovo heretik znamená volbu. Oni si, podle těch ortodoxních, zvolili se odchýlit od pravdy.
V samotných apokryfech o sobě jejich protagonisté tvrdí, že jsou ortodoxní - jako je tomu ve spisu Koptické odhalení Petra - kde autor své oponenty označuje za heretiky. Nebo v svitku Svědectví pravdy se píše o ortodoxii versus herezi. A za odpadnutí od pravdy samozřejmě jeho autor považuje učení oficiální církve.
Kdy a kde se našly apokryfy
Tomášovo evangelium z Nag Hammadi
V roce 1897 se našla část apokryfů v Egyptě, v lokalitě, kde žilo ve středověku na tisíce křesťanských mnichů. A pak v Horním Egyptě velká část apokryfních spisů v místě zvaném Nag Hammadi v roce 1947. A ještě pár spisů se našlo v mnišských knihovnách v byzantském světě.
Určité papyry jako Evangelium Ježíšovy manželky se objevily relativně nedávno a byly prokázány jako novodobé falsum. I podvodníci se totiž chtěli skvět na nové vlně „apokryfních“ objevů.
Ježíš ve světle apokryfních spisů
Scéna Ježíše a cizoložnice je vlastně apokryfním dodatkem k současným evangeliím
Jak by vypadala Ježíšova osobnost podle apokryfů? Apokryfy zaplňují bílá místa, která biblická evangelia vůbec neřeší. Tak třeba, co se dělo v Ježíšově dětství. Z evangelií víme, že byl Ježíš v Egyptě, co tam dělal nevíme a že byl ve 12 letech v jeruzalémském chrámě a to je až do jeho dospělosti všechno. Zatímco apokryfy jsou o poznání víc sdílnější.
PodleTomášova evangelia byl Ježíš živé a hlavně mstivé dítě. Evangelium začíná jeho životem v pěti letech. Hraje si s ostatními dětmi někde u potůčku. Jedno dítě se mu připlete do cesty a naruší mu jeho hru. Ježíš ho prokleje. Pak druhé shodí do potoka a zabije jej. Nakonec oslepí několik vesničanů, kteří ho za to kritizují.
Dan Brown svou úvahu o Ježíšově manželce čerpá z Filipova evangelia, kde je Marie Magdaléna představena jako Ježíšova společnice. Někteří znalci tvrdí, že se to rovná jeho manželka, ale to není jisté. Stejně tak Brown a jiní vychází z interpretace textu, který říká, že Ježíš Marii líbal. Polibek však byl mezi tehdejšími Ježíšovými učedníky zcela běžný, asi jako ve Francii dodnes při návštěvě přátel. Každopádně neexistuje apokryfní evangelium, které by tvrdilo, že měl Ježíš potomka či manželku. To je otázkou fantazie vykladačů.
Autenticitu těchto zpráv o Ježíšově životě zřejmě nelze nijak potvrdit ani je však vyvrátit. Existují jako součást mýtologické povahy Ježíše Krista, o němž jsou někteří skálopevně přesvědčeni, že existoval. Zatímco ti druzí zarputile tvrdí opak.
Zajímavější než samotné apokryfy je skutečnost, jak působí na současné křesťanské komunity a jak mohou ohrozit jejich konzervativní pohled na Ježíšovu osobu.
Zdroje:
Richard Bauckham. Jesus: A Very Short Introduction 2011. OUP.
Nicola Denzey. Introduction to „Gnosticism“ Ancient Voices, Christian Worlds. 2013. Oxford.
Simon Gathercole. The Apocryphal Gospels. 2021. Penguin.
