Írán držel nad vodou politický systém imáma Chomejního, který nyní kolabuje

Podobně jako mají Češi Prahu, Italové Řím, tak Íránci mají nikoliv Teherán, ale Qom. Město, které rozhoduje o budoucnosti a směřování íránské politiky.

Írán nese ve svém oficiálním názvu spojení: Íránská islámská republika. A opravdu splňuje charakteristiky tohoto pojmu. Režim země se dá vpravdě popsat jako teokratický. Podle ústavy musí šíitský duchovní zastávat úřad vůdce, což je de facto i de iure nejvyšší pozice v zemi; šíitský právník by měl rovněž zastávat vedoucího soudnictví; a islám by měl být ústředním zdrojem tvorby zákonů v zemi.

Po revoluci v roce 1979 vedené ajatolláhem Chomejním došlo v určitém slova smyslu k rozdělení duchovenstva a režimu. Učenci v Qomu si nárokovali autoritu nad interpretaci Koránu a vláda v Teheránu zase islámskou autoritu nad národem včetně její legitimity. Což pochopitelně vedlo k pravidelným přím.

Islámská republika zřídila Zvláštní soud pro duchovenstvo mimo běžný systém soudnictví, aby se zabýval duchovní opozicí. Tímto se zabránilo jakýmkoliv protestním hlasům pocházejícím z Qomu. V podstatě se íránský režim v jistém smyslu slova podobá tomu severokorejskému.

Imám Chomejní jmenoval do Rady strážců duchovní, kteří byli v souladu s velkými ajatolláhy. Rada strážců je instituce, která dohlíží na volby a legislativní činnost parlamentu a má pravomoc vetovat zákony, které Rada považuje za neislámské. Tímto opatřením Chomejní poskytl institucionální prostor konzervativnímu duchovenstvu.

Chomejní ponechal správu semináře převážně v Qomu konzervativci Golpayeganimu. Chomejní uznal Golpayeganiho autoritu nad duchovním zřízením v Qomu a Golpayegani zase uznal Chomejního politickou autoritu. Tímto došlo k přesunu autority státu ryze na duchovní a také k nešťastným politickým volbám jako byl Alí Chameneí.

Smrt ajatolláha Chomejního v roce 1989 byla zlomovým bodem ve vztahu mezi Islámskou republikou a duchovním zřízením.

Rada expertů zvolila jako Chomejního nástupce někdejšího vůdce, který je již zřejmě mrtev - Chameneího. Učinila tak zjevně proto, že nikomu nevadil. Zatímco Chomejní byl muž s velkým osobním charismatem, mocí a tvrdou sebedisciplínou, kterou požadoval i po ostatních, Chameneí nebyl žádný velký vůdce ani duchovní osobnost. Nebyl původně ani nazýván ajatolláhem, natož velkým ajatolláhem.

Díky velké duchovní naivitě Qomu vznikl Chameneí. To je situace, kdy si někdo myslí, že když je někdo snadno manipulovatelný, je super nápad jej dát do vedoucí pozice. Pravý opak je pravdou!

Je tedy logické, že Chameneí to měl nahnuté již dlouho, protože se nacházel v pozici, která byla výrazně nad jeho síly, a v podstatě strávil roky tím, že se třásl, kdy mu vypadne vláda z rukou. Nakonec byla jeho vláda ukončena díky americkým útokům. Zoufalá íránská volba padla na jeho syna Modžtába.

Syn Chameneího Modžtába možná už ani nežije, každopádně není schopen se ani veřejně ukázat. Íráncům to zpravidla nevadí, protože jsou již léta zvyklí na duchovní automat - vše jede podle šiítských nót a zdá se, že tento mechanismus byl původním charismatickým vůdcem Chomejním, velmi dobře namazaný. Až nedávno se začal zadrhovat.

Írán má samozřejmě prezidenta, ale hlavní roli v Íránu hrají rozhodnutí duchovních. Prezident je spíše takovým představitelem země v zahraničí. Co tedy dělal Chameneí, aby si udržel moc, která mu nepatřila?

Především přesně podle předchozích scénářů „ovládl“ státní média a bezpečnostní aparát, aby se mohl prezentovat jako velký ajatolláh a osobnost hodná posvátné úcty. Státní bezpečnostní aparát byl použit k zastrašování a vyvíjení tlaku na ostatní ajatolláhy, aby uznali Chameneího novou duchovní hodnost. Státní propaganda v celostátní televizi a rozhlase byla použita k tomu, aby byl Chameneí nazýván novými tituly a propagován jako zdroj veškeré autority.

Nicméně Chameneího propagační kampaň se v politicko-náboženském centru Íránu Qomu setkala s určitým odporem. Ajatolláh Montazeri, v té době nejvyšší velký ajatolláh v Qomu, odsoudil Chameneího snahu stát se velkým ajatolláhem a označil takové snahy za devalvaci prestiže šíitského duchovenstva. Montazeri pochopitelně zpochybnil Chameneího legitimitu při převzetí úřadu vůdce a Vali-ye Faqih. Reakce na jeho projev byla primitivní přesně podle střihu člověka typu Chameneího. Na jeho dům zaútočili vládní bandité a milice v civilu a on skončil na pět let ve vězení.

Chameneí se také pokusil prosadit svou autoritu nad Qomským seminářem. Poté, co ajatolláh Golpayegani zemřel, Chameneí sám jmenoval přímo řídící radu Qomského semináře, bez konzultace s ostatními velkými ajatolláhy v Qomu. Proč mu to prošlo? Jednoduše: láska duchovních v Qomu, kterou si pěstovali pro peníze.

Tato akce byla totiž doprovázena směřováním velkého toku vládních peněz do semináře v Qomu, zejména do institucí spojeneckých duchovních, jako byl Institut imáma Chomejního a ajatolláha Mesbaha Jazdího. Chameneí se takovými pokusy snažil seminář v Qomu uplatit a zároveň jej pevně svázat se státem. Málokdo však protestoval, ajatolláhové si tedy mohli za takového člověka sami, sami si ho vypěstovali a podpořili a vrátilo se jim to na jejich hlavu.

Na tuto otázku lze odpovědět na základě spíše tajných průzkumů. Nicméně, plně demokratický režim v Íránu nebyl nikdy ani za šáha.

Přesto existují určité indicie, jako online výzkum z roku 2020. Ten nakonec zahrnoval přes 40 000 íránských respondentů. Zjevně ne skalních zastánců režimu a rozhodně ne velkou část starší populace. Hlavně ty, kteří jsou na internetu, a tak se zřejmě přikloňují spíše k západnímu myšlení. Původně se totiž k islámu hlásilo 99,5% Íránců, nicméně v tomto výzkumu se k víře přihlásilo pouze 40% z nich.

Jaká tedy bude budoucnost íránského režimu, který odstartoval v 70. letech ajatolláh Ruholláh Chomejní?

Nejspíš nijak růžová, protože veškeré náboženské a politické struktury, které byly ustanoveny jím osobně a dodnes jakžtakž fungují, mají tendenci se rozpadat.

Írán čeká nová éra, očividně bez imáma Chomejního, a Quomu, jakožto centra politické moci.

Zdroje:

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-iran-chysta-vymenu-nejvyssiho-vudce-favoritem-je-chameneiho-syn-280021

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-cast-vedeni-iranu-je-po-smrti-podle-expertu-rezim-muze-padnout-300054

https://theconversation.com/irans-secular-shift-new-survey-reveals-huge-changes-in-religious-beliefs-145253

Michael Axworthy. Revolutionary Iran. 2019. Penguin.

Pouya Alimagham. Contesting the Iranian Revolution. 2020. Cambridge.

Mansfield Peter. A History of the Middle East. 2029. Penguin.