Panna Maria má blíže k islámu než ke křesťanství

Věděli jste, že růženec jako předmět pochází z islámu? Byly to korálky, které sloužily k odříkávání 108 jmen Alláhových. A co teprve příběh Panny Marie. V Koránu se o ní dozvídáme více než v samotné Bibli. A není divu.

V biblických evangeliích o Marii zjišťujeme naprosté informační minimum. V katolických kruzích se povídá takový příběh o mnichovi, který dostal za trest opsat z Bible všechny pasáže o Panně Marii. Připravil si na to tlustý sešit a skončil jen s pouhou jednou stránkou.

V Bibli se o Marii dočteme kromě zvěstování o narození Ježíše na pouhých několika místech.

Navíc, Maria je jednou ze dvou významných žen citovaných v Bibli, kromě Evy, pochopitelně, která nemá uvedený žádný rodokmen či náznak svého původu. Jen se dá spekulovat o zprávě, ve které navštěvuje svou příbuznou Alžbětu, která byla pravděpodobně spřízněna s kněžským rodem Lévi.

Ježíš má v evangeliích rodokmen uveden jen ze strany otce. Což je takové nežidovské. Takto se těžko dá prokázat jeho židovský původ. Navíc v jeho rodokmenu figuruje několik žen s nevalnou pověstí. Jako třeba Támar.

O Mariině rodovém pozadí se nedozvíme z Bible zhola nic. Jak z ní povstala taková velká křesťanská ikona?

Je třeba říci, že islám vznikl v 7. století a kult panny Marie ještě o několik staletí později. V podstatě až v nové době došlo k několika doktrinálním změnám, které Marii povyšují do jiné duchovního úrovně. U římských katolíků.

O M křesťané nejevili v prvních staletí svého vzniku téměř žádný zájem. Ale muslimové ano. V Koránu se o ní objevuje zmínek daleko víc. Avšak to není předmětem tohoto článku, analyzovat Korán. Podstatnější je, jak církev došla k takovému pohledu na Marii, jaký má dnes, když v Bibli Marie téměř neexistuje?

I když církev razantně odmítá platnost apokryfních evangelií, které byly sepsány daleko později než ty autorizované, stejně slaví 26. července svátek svaté Anny jakožto údajné matky Panny Marie.

Abychom si v tom udělali pořádek, apokryfní evangelia jsou brána jako podvrh, ale postava Anny, která se církvi pro zaplnění bílého místa Mariiny rodinné historie hodí, je považována za autentickou.

Čerpat z apokryfních evangelií jako je protoevangelium Jakuba je pochopitelně volba založená na víře v pověry. Jedna taková se vztahuje i k Marii a týká se jejího neposkvrněného početí.

Církevní postoj k Marii je problematický od samého začátku jednoduše proto, že je žena. Ženy jsou podle církevního otce Tertulliana nástrojem ďábla. A co pak Marie? Jak mohla zrodit Ježíše, když se sama narodila normálním způsobem a hříšná?

Církevní teologové se tedy rozhodli, že Marii budou považovat za od počátku bezhříšnou. A proto vyvolenou pro tento úkol před jejím samotným narozením. Tím vzniká další problém k řešení, jak se tak stalo? Ale ještě větší oříšek je narození samotného Ježíše z panny.

Pochopitelně genetika je ošidná věc a v té době, kdy se psala evangelia, o ní neměli jejich pisatelé ani tušení. Pokud by se narodilo dítě čistě z jejích genů, byla by to dcera. Takové jsou zákony genetiky. Pokud by byl otcem Svatý duch, máme tu další problém, a to s křesťanskou Trojicí, protože to narušuje její konzistenci.

Třetí problém je se svobodnou vůlí samotné Marie. Marie je totiž ukazována jako příklad odezvdané víry. Když k ní přišel anděl a oznámil jí, že bude mít dítě, nerozporovala to, naopak se ptala, jak se to stane. A byla zcela odevzdána neznámu. Jenomže, pokud byla Bohem vyvolena již před narozením, nejednalo se tak úplně o její svobodnou volbu.

Otázek je tolik, že třeba doktrína o Neposkrvněném početí byla v katolické církvi akceptována až v roce 1854. V roce 1950 bylo zrovnoprávněno její nanebevzetí s tím Ježíšovým. Aby toho nebylo málo, někteří církevní teologové v 60. letech chtěli, aby byla její vykupitelská role srovnatelná s Ježíšovou. Spokojili se nakonec s tím, že jí byla uznána speciální role ve spasitelském procesu. Jenomže církev k něčemu takovému docházela velmi postupně a nerada. A inspirace pro kult Marie, jak ho známe dnes, vyšel úplně z jiného zdroje, než by se dalo čekat.

Dnes je převážně ve frankofonním světě Marie označována jako Notre Dame - Naše Paní. Tou se stala až na konci 11. století. Její titul vycházel z rytířských způsobů té doby. Frankové se dvořili dámám svého srdce. Nešlo o jejich manželky, ale naopak o ženy někoho jiného. Skládali jim básně a pořádali na jejich počest souboje.

První mniši, kteří kult Notre Dame uvedli do křesťanské liturgie, byli zpravidla šlechtického původu a měli za sebou zkušenost z Palestiny.

Něco takového si přivezli z islámského Orientu, ze svých bojových výprav. A zase zde máme inspiraci k něčemu takovému z nekřesťanského zdroje. Vždyť samotná panna Marie v Medžugorii se nalézá na převážně muslimském území v Bosně a Hercegovině.

Nejpopulárnější mariánské místo na světě se nalézá ve Fatimě v Portugalsku. Fátima byla shodou okolností také vysoce ctěná nejmladší dcera proroka Mohameda. Za obrovskou úctu a péči, kterou mu během svého života věnovala, od něj získala titul Umm Abiha neboli „matka svého otce“. To jsou pochopitelně zvláštní náhody, ale neměly by nikoho překvapovat.

Křesťané se pro kult Panny Marie rozhodně neinspirovali v Bibli, tam není žádný náznak něčeho takového.

Oproti běžnému přesvědčení Marie i podle samotné Bible nezůstala pannou navždy, ale měla kupu dalších dětí.

V tomto ohledu evangelisté včetně autora knihy Skutky Apoštolů nešetří informacemi.

Třeba Matouš 13:55:

Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda?

Nebo Marek 6:3:

Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?

Někteří vykladači se snažili tato fakta odsunout pod koberec s tím, že se přeci jedná jen o vzdálenou rodinu. Ale takové vysvětlení v biblistice těžko obstojí.

Marie je tedy pro křesťany enigma, o to víc se k ní vztahují jako k nějaké tajemné bytosti. O to víc ji chtějí zlidštit a udělat z ní prostou matku, ke které se mohou jako malé zlobivé děti utéct.

Ve skutečnosti je Panna Marie symbolem, který nepatří jen ke křesťanství, ale jeho atributy bychom mohli hledat spíše v muslimském Orientu nebo v rytířských soubojích středověku, než v křesťanských kostelích.

Zdroje:

Jacques Duquesne. Marie. Pohledy na život matky Ježíše Krista. 2004. NLN.

Bible, různé překlady.