Článek
Ať Ježíš byl nebo nebyl, jisté je, že jeho jméno a příběh s ním spojený ovlivnily dějiny natolik, že se v nich jeho role vůbec nedá přehlédnout.
Druhou otázkou je, o jakou roli se jednalo. Podle obrazu, jakým Ježíše představují evangelia, šlo totiž o značně kontroverzní figuru.
Psychické aspekty jeho osobnosti si proto zaslouží zvláštní pozornost.
Ježíš a jeho vnímání křesťanskou „minoritou“
Sv. František byl Ježíšově povaze a výstřednosti asi nejblíže
Předem je třeba říci, že tento pohled na Ježíšovu osobnost už v jakési podobě či náčrtu existuje. Bývalý františkánský kněz Brennan Manning za tímto účelem dokonce napsal Bibli zvanou Ragamuffin. Což se dá do češtiny přeložit asi jako žebrák či otrhanec nebo výstředník.
Po celou historii existovaly osobnosti, které byly asi ve svém duchovním snažení Ježíšovu evangelijnímu obrazu nejblíže. Jedním z nich byl sv. František, který se choval tak nekonvenčně a nezodpovědně právě proto, že si svého učitele Ježíše velmi dobře načetl.
Tyto pohledy na Ježíše se však nikdy nestaly majoritními. Křesťanská většina Ježíše spíše bere jako osobnost s velkou duchovní autoritou, má jej doslova za Boha, a tak rozumí i příběhům o jeho životě. Pro ně jsou všechny Ježíšovy chyby a přešlapy jen zkoušením jejich víry, něčím mysteriózním, co se normálním lidským mozkem nedá vysvětlit.
Nemůže být nic vzdálenějšího od pravdy než pohlížet na Ježíše touto zkreslenou posvátnou optikou.
Pojďte mě následovat, nechte svou rodinu být
Asi takto by nějak Ježíš dnes vypadal, ostatně jeho vzhled odpovídá řadě církevním ztvárněním - dlouhé vlasy a vousy má Ježíš na církevních malbách
Ježíš se řečeno dnešními termíny asi nejblíže choval jako takový hipísák. Ostatně hnutí hippies, které tak masivně propagovalo lásku, až na ni zašlo, mělo Ježíše jako jeden ze svých symbolů. Hipísáci totiž propagovali volnou lásku a v podstatě kašlali na jakékoliv rodinné i jiné závazky.
Něco podobné od svých učedníků vyžadoval i Ježíš, i když v jeho případě, narozdíl od hipísáků, vynechával lásku sexuální*. Jeho následovníci měli sami rodiny, ale on je od nich bez složitějšího vysvětlování odvedl na evangelizační tůru, která se prodloužila na několik let.
Někteří měli slibnou kariéru, ale přišel Ježíš a byla ta tam. Třeba celníka Matouše přepadl přímo v jeho kanceláři a odvedl si jej od rozdělané práce.
Pěkný sociální rebel byl ten Ježíš.
Ježíšovo poselství: své životní závazky neberte vážně
Kristus bývá často zobrazován jako dítě. V gnostických evangeliích dokonce jako dítě zlomyslné
Když k němu přicházeli mnozí lidé s různými starostmi a potřebami, zpravidla si je vyslechl. Jeho reakce byla ale spíše podobná mentalitě nevyspělého mládence než moudrého starce.
Když k němu přišel někdo, kdo se celý život snažil o dobré zajištění, zakysl mu úsměv, když mu Ježíš sdělil, že nemůže jít s ním, pokud svůj majetek nerozdá do poslední mince.
Těžší kalibr byla jeho odpověď člověku, který jej chtěl následovat, ale právě mu zemřeli rodiče. Tomu odvětil, ať mrtví pochovávají své mrtvé a on ať jej následuje. Což pochopitelně neučinil.
Jeho emoční reakce se pohybovaly opravdu v širokém spektru od klení nad farizeje až po touhu nastavit druhou tvář. Jindy zase svým učedníkům řekl, že nepřišel na svět způsobit pokoj, ale konflikty. A zase při jiné příležitosti ho nesmírně zajímalo, jaké má kdo myšlenky, které prý samy o sobě mohou porušit přikázání, třebas to o cizoložství.
Krátce před svou smrtí si s učedníky sednul a zásoboval je samými jobovkami, jak bude příchod jeho království znamenat pro lidi samé potíže, jako jsou války a hladomory. Zatímco se zdá, že výhled na jeho vlastní mučednickou smrt jej nijak nezneklidňoval. Zdá se, že s ní byl smířen, nicméně na poslední chvíli, než vydechnul naposled, začal láteřit na Boha, že jej opustil.
Z Ježíšových emočních reakcí podle jejich evangelijního popisu lze vyčíst opravdu velkou nevyzrálost a poměrně rozvrzaný kolísající mravní kompas. Ostatně, pokud někdy přijdete na kázání někam do kostela či evangelické modlitebny, dočkáte se možná podobných morálních poučení, která ale jaksi na druhou stranou vůbec nekorespondují se skutečným působením církve. Což je vlastně přesně v souladu s tím, jak učil a žil Ježíš.
Volný jako pták, bez povinností a bez peněz
O Ježíši také není známo, že by někomu někdy z vlastní kapsy zaplatil byť jen jediný denár. Společnou kasu či kasičku držel Jidáš, který z ní údajně bral i na své potřeby. Ježíš se však s takovým podle něj zbytečným životním tématem vůbec nezabýval. A pokud po něm někdo chtěl nějaké peníze, odkázal jej na své učedníky.
A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?
Nakonec skončil podle všeho na kříži. O jeho roucho - zjevně dost cenné- metali vojáci los a ještě na kříži stačil předat svou matku Marii svému učedníkovi Janovi do opatrování. Jiným kázal o rodiče se nestarat, ale o vlastní matku měl starost i po své smrti.
A kdo se staral o jeho potřeby na cestách? Podle výpovědí evangelií to byly převážně ženy, které s ním a jeho učedníky cestovaly, připravovaly mu jídlo a vůbec se staraly o jejich hmotné potřeby. Vše hradily z vlastní kapsy.
Není tedy divu, že model církve, který následoval po Kristu, byl tak nějak podobně idealistický a bezstarostný.
Po jeho smrti „potopa“
Aby vůbec křesťanství jako komunita mohlo začít fungovat, musel zde být jiný vklad - někoho vyspělejšího než byl Ježíš, který sice přitahoval davy, ale nedal hnutí žádnou pevnou strukturu a řád.
Ostatně Ježíš se se světem loučil s tím, že je apokalyptickým prorokem a hrozil mu až do poslední chvíle přicházející pohromou. Korunu tomu nasadil ve chvíli, kdy se vysmál svým učedníkům přímo na kříži, když usvědčeného lotra přijal hned za minutu po jeho konverzi, rovnou do ráje.
Až teprve tehdy, když na scénu vstoupil apoštol Pavel, který byl fascinován zjevením Krista, začaly se dít věci.
On se stal hlavním ideologem a zakladatelem komunit, dal jim smysl a řád. Ostatní jako apoštol Petr - pozdější údajný papež, se už jen vezli. Pavlovy knihy tvoří hlavní součást Nového zákona a dokonce časově předchází i samotná evangelia.
První „komunisté“ v křesťanské komunitě
Někteří autoři se snažili spojit křesťanství s ideály komunismu a podkladem jim bylo sdílené vlastnictví křesťanských komunit v tehdejším Jeruzalémě. Ano, na základě prvotního až hipísáckého nadšení si křesťané spolu sdíleli poněkud více než by možná chtěli.
Ale to byla jen prvotní vlna. Nakonec křesťanská komunita skončila podobně jako ta hipísácká. Došla jí láska a volné zdroje a začala drancovat. Hnutí hippies přesně tak skončilo, samozřejmě v moderním kontextu agresivní ekonomiky. Křesťanství svým drancováním lidských a jiných zdrojů počínaje 4. století našeho letopočtu pak dopadlo navlas stejně.
Jak říkal samotný Ježíš: „Učedník není nad svého učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel.“ Tak podle toho, jak vypadá křesťanství dnes, můžeme posoudit i jeho tvůrce Ježíše z Nazareta.
Byl totiž až moc svobodný a bezstarostný na to, čím se měl opravdu zabývat. Jeho hnutí sice zahýbalo světem, ale rozhodně nepřispělo k jeho větší duchovní a duševní vyspělosti. Spíš naopak. A tak duše Evropy zastydla v pubertě.
Přesně jako ta Ježíšova.
Zdroje:
Bible - jakýkoliv překlad - sémiotická analýza
Robert Banks. Paul's Idea of Community: Spirit and Culture in Early House Churches. 2020. Baker Academic.
Brennan Manning. The Ragamuffin Gospel. 2005. Multnomah Press.
*Evangelium podle Maří Magdalény by však mohlo naznačovat i tento aspekt.
