Židovští umělci na české umělecké scéně

Vzpomeňme na famózní výkony herce Miloše Kopeckého, ve filmech režiséra Petra Schulhoffa jako byl Zítra to roztočíme, drahoušku…!. Nebo mysteriózního filmu Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc? Ladislava Rychmana, autora vůbec prvního hudebního klipu natočeného v Československu.

Petr Schulhoff za nacismu skončil v koncentračním táboře spolu se svým otcem, který mu zemřel v náručí. Vlastnoručně mu musel vykopal hrob. Tento traumatický zážitek jej pronásledoval po celý jeho život. Zvlášť, když žil v Praze, městě, kde místní lidé téměř bez výhrad vydali Židy jejich tragickému osudu. V tomto neblahém prostředí i nakonec spáchal sebevraždu s vědomím zhoršujících se zdravotních potíží.

Češi tak přišli o ikonického režiséra, který jejich psychosociální hrátky měl načtené snad nejlépe ze všech tvůrců. Scénáře často spoluvytvářel a psal je i sám. Jedná se o takové komedie jako Hodíme se k sobě, miláčku…? (1974), kde excelovali Vlastimil Brodský a Jana Brejchová.

O dva roky později to byla nesmrtelná tragikomedie Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976). Na ni volně navazuje film Co je doma, to se počítá, pánové… (1980). Zásadní roli v v první části série hraje jeho přítel Miloš Kopecký, který byl bohužel v druhém díle nahrazen ze zdravotních důvodů Jiřím Sovákem.

Miloš Kopecký dokonale ztvárnil moderního Harpagona v dalším Schulhoffově filmu Já už budu hodný, dědečku! (1979). Netřeba připomínat další komedii Já to tedy beru, šéfe…! (1978), která byla koncertem herecké dvojice - Petra Nárožného a Luďka Soboty.

Herz byl režisér slovensko-židovského původu, který prožil podstatnou část života  a své kariéry na české straně. Bylo tomu tak proto, že na Slovensku ztratil za mládí své iluze o lidech. Stačilo málo a přišel by i o život.

Jeho rodiče byli Židé, kteří se raději nechali pokřtili, aby unikli pogromu. Odstěhovali se do Německa, kde je ukrývali němečtí sedláci. Nicméně, pak došli k závěru, že v Kežmarku je již bezpečno, ale nebylo. Na Slovensku byli všichni zatčeni a expedováni do koncentračních táborů. Všichni přežili. Juraj přežil pobyt v  koncentračním táboře Ravensbrück.

Do dějin kinematografie se zapsal především svým experimentálním dílem Spalovač mrtvol (1969).

Je vlastně jako jediný mistrem česko-židovského filmového hororu. Ostatní režiséři a vůbec ani publikum na takový žánr neměli poptávku. On však dokázal i z pohádky Panna a netvor (1978) udělat slušný psychologický horor, za který by se nemusel stydět ani Alfred Hitchcock. Stejně tak natočil po listopadu slušný horor T.M.A. (2009). Kam se na něj hrabou jiné české filmy, které jsou jen chabým pokusem o mysteriózní žánr, jako „etudy“ režiséra Jiřího Stracha.

Měl za sebou i krátké období emigrace - v roce 1987 do Německa, neboť nechtěl točit hloupou politickou agitku ani si ohýbat hřbet před místní politickou malostí.

Miloše Kopeckého netřeba představovat. Je však možné vidět trajektorii jeho depresivních epizod právě v souvislosti s jeho filmovými rolemi. Do svých postav se totiž dokonale vžíval a splynul s nimi. To se mu stalo osudným.

Když hrál v komedii svého přítele Zítra to roztočíme, drahoušku…! záštiplného a zlomyslného souseda vystřihnul ho na jedničku. Až tak, že se natolik duševně vyčerpal, že pokračování Co je doma, to se počítá…již nemohl natočit. Podobně tomu bylo i s filmem Svatby pana Voka, kdy přesně vystřihnul rozmařilého Voka, nicméně v pokračování Pan Vok odchází (1979) již hrál nemohl. Nahradil jej Martin Růžek.

Miloš Kopecký hrál často různé bonvivány, povětroně a hlavně zlomyslné postavy a figurky. To se mu do jisté míry stalo osudným. Takového velkoformátového škodiče zobrazil poprvé ve filmu Muž z prvního století (1961), na němž se podílel i tehdy novopečený scénárista Miloš Macourek.

Pro dokonalé ztvárnění svých postav obětoval vše. Ve svém soukromí však neměl, kde načerpat síly. Své popularity u žen velmi využíval, ale nakonec mu nepřinesla nic než jen maniodepresivní onemocnění.

Jednou z příčin jeho táhlé choroby byla podobně jako u jeho přítele Schulhoffa internace v nacistickém pracovním táboře. Matka byla židovského původu a v koncentráku i zahynula. Jeho otec se raději s matkou rozvedl, by unikl perzekuci. Což mu Kopecký nikdy neodpustil. A tak měl v sobě i jistou přehnanou míru péče o ženy, která se mu nakonec stala osudnou.

Hugo Haas svého času soupeřil na stříbrném plátně s humorem druhého herce - krále komiků - Vlastou Burianem. Ale oba měli poněkud jiný styl vyjadřování, společnou měli však výtečnou hru se slovy.

Vzpomeňme na famózní filmy Ať žije nebožtík (1935), Velbloud uchem jehly (1936) anebo Čapkovo drama Bílá nemoc (1937). Haas měl široký herecký rozsah - uměl přesvědčivě zahrát trylkujícího elegána až po seriózního doktora, který je ochoten nasadit svůj život za ideály. Narozdíl od některých jiných českých herců nebyl naivní a věděl, co může vzhledem k nastalému vývoji v tehdejším Československu očekávat.

Hugo stačil před nacistickou perzekucí emigrovat a na čas se usadil v USA. První jobovka, která ho v Česku zastihla, byla nacistická hrozba a druhá následovala hned poté. Kvůli jeho pochopitelně vyhrocené zkušenosti s totalitním Hitlerovým režimem, se ani nerozpakoval vrátit se zpět za železnou oponu. Trvale se usadil ve Vídni, kde v osamocení dožil své dny. Během holokaustu totiž přišel o většinu své rodiny. V koncentráku zahynul jeho milovaný bratr Pavel Haas, známý hudební skladatel. Během času se u něj rozvinulo těžké astma, které začalo mít vliv na jeho možnosti cestovat a hrát.

Jeho vztah k Česku by se dal shrnout do jedné z jeho písni v komedii z 30. let: „Mě to tady nebaví, je tady vzduch nezdravý…“

Čeští židovští umělci poněkud rozhýbávali a čeřili stojatou vodu českého uměleckého světa a dělali z českého zatuchlého rybníku dravou řeku. Nakonec se jim však nepodařilo tak činit nastálo. Z rozvodněné řeky jejich imaginace se stal potok, z něj potůček, později už jen vyschlé koryto.

Tak nějak to bylo.

Zdroje:

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/roztomily-clovek-hugo-haas-224926

https://www.idnes.cz/technet/pred-100-lety/pred-100-lety-ladislav-rychman-starci-na-chmelu-gott-bohdalova-dama-na-kolejich.A221007_172318_pred-100-lety_vojt

https://www.facebook.com/TerezinMemorial/posts/103-let-od-narození-miloše-kopeckého-nikdy-nezapomněl-otci-že-se-rozvedl-se-svoj/1328942775902964/

https://www.irozhlas.cz/kultura/film/zemrel-juraj-herz_1804090558_miz