Článek
Podle výzkumu Pew research center z roku 2017 celých 75% Čechů nevěří v Boha. Pouze 25 % Čechů věří v peklo. Zatímco v jiných částech střední a východní Evropy je pro peklo 51%. Existují odhady, že budou v evropských metropolích narůstat počty muslimů. Už teď je na základních školách ve Vídni více muslimů než křesťanů.
Jaká budoucnost čeká křesťanskou víru v Evropě a jinde?
Mediální pozornost křesťanství
Překvapivě o plánovanou návštěvu Lva XIV. 25.9. ve Francii projevilo zájem více novinářů, než o někdejší cestu Benedikta do Paříže v roce 2008. Akreditaci k pokrytí události chce získat více než 2 500 novinářů z 52 zemí světa. Tento zájem překračuje pokrytí takových mediálních trháků jako je tenisový turnaj Roland-Garros, cyklistický závod Tour de France nebo slavnostní znovuotevření katedrály Notre-Dame v Paříži.
Novináři a jejich zájem vždy něco znamená. Média nikdy nepokrývají odepsané události či mediální „mrtvoly“. Novináři jdou vždy po čuchu jako lovečtí ohaři, kteří běží přesně tam, kde spadne nějaká kachna. A zdá se, alespoň podle současného mediálního zájmu, že křesťanství ještě není odepsané.
Církev si sype popel na hlavu
Vzhledem k nedávnému skandálu katolické církve, která má v Česku dosud největší počet příznivců, by se dalo říci, že je jako instituce morálně odepsaná a deklasovaná. Nicméně, aktuální arcibiskup Stanislav Přibyl zareagoval na poslední události s finančním a sexuálním skandálem na arcibiskupství proaktivně.
Sezval věřící ke kajícné pouti. Sám k tomu poznamenal:
„Bolestivě si uvědomuji, že ta je v mnoha ohledech narušena. Naposledy jí citelnou ránu zasadila vážná podezření na odsouzeníhodné mravní a majetkové delikty, dokonce násilí, o nichž v nedávné době informovala média, a případ zneužívání ze strany kněze. Ujišťuji vás, že jsem zakročil bezodkladně a rázně. Nyní je třeba nechat příslušné orgány a instituce, aby všechna podezření řádně prověřily a vyvodily z nich patřičné důsledky. Bolest, frustraci i stud ze způsobeného pohoršení sdílím s vámi i touto cestou.“
Do toho hlásí premiér Andrej Babiš, že církevní školy by měly přijít o dotace. Církev se prý bude muset obejít bez státní podpory.
Slovenský model církve: finanční injekce i do budoucna
Narozdíl od Česka Slovensko nehodlá končit se státní podporou katolické církve a jiných duchovních společenství. Je tomu tak proto, že Slováci jsou oproti Čechům velmi duchovně zaměření.
Podle novely z roku 2024 schválené slovenským parlamentem, která vstoupila v platnost v minulém roce, bude nadále stát podporovat církve a ještě podporu navíc navyšovat. Registrované církve dostávají každoročně ze státního rozpočtu finanční dotaci prostřednictvím Ministerstva kultury. Duchovní však nejsou žádní boháči, jejich plat odpovídá spíše slovenskému příjmovému minimu.
Víra a národní hrdost se totiž na Slovensku snoubí, zatímco v Česku často stála a stojí proti sobě.
Kostely a duchovní útěcha: stále aktuální?
Protestanství zrušilo duchovní prostory v mnoha místech a veškerá spiritualita se zprivatizovala a nakonec sekularizovala. Jak uvádí přední sociologové náboženství, protestanství zřejmě přispělo k velké vlně ateismu naší doby.
Naštěstí existuje v české krajině, vesnicích a urbanistické zástavbě několik tisíc kostelů a kapliček, kde je možné se setkat s duchovní atmosférou. V mnohých případech má již určité duchovní místo či modlitebna svou dobu největší slávy za sebou, ale stejně je zde možnost kontaktu s určitou komunitou či místem, kde je možné v tichu rozjímat. Vzhledem k množícímu se vandalismu, krádežím a jiným projevům nenávisti se v Česku kostely bohužel po většinu týdne veřejnosti uzavírají. Ale je to právě dáno typem společnosti, kde žijeme. V takovém sousedním Rakousku k tomu nedochází a kostely bývají volně otevřeny včetně dokonce i v některých případech stánků s duchovní literaturou, které bývají ve foyer těchto svatostánků. Jiný kraj, jiný mrav, nebo taky nemrav.
Otázka tedy nestojí, zda-li křesťanství v globálním měřítku přežije. Soudě podle mediálního zájmu o něj, nejedná se dosud o nějakou vyčpělou primadonu, která by zrovna měla svůj pohřeb. Spíše naopak.
Nicméně, otázka zůstává, bude křesťanství mít svůj dostatečný prostor i v Česku? To už je velký otazník.
Češi křesťanství konzumují jako hamburger
V nedávném sčítání lidu v roce 2021 se přihlásilo celých 22 000 lidí k hnutí rytíří Jedi. Podle sociologických analýz je to důkazem toho, že jsou Češi vtipní, podle mého soudu je to spíše důkazem jisté společenské nejapnosti a trapnosti.
Když v dané vesnici či městě existuje v církvi nějaká duchovní osoba jako schopný farář, zpravidla mu jeho farníci mohou utrhat ruce. Takových osob není příliš, ale existují, i v oblasti poměrně četných klášterů na našem území. Ale společenskou pověst nemají takoví jedinci velkou. Spíše se jim lidé smějí, jakýmže předpotopním názorům to věří a jakéže tmářství údajně šíří.
Do jisté míry za to mohou samotné církve, jejichž členové, ať už přímo duchovní funkcionáři nebo řadoví věřící, jsou často jen pasivními příjemci spirituálních bonusů a doslova si ve svém životě díky církevní spiritualitě jedou jako na obláčku. Těží ducha pro sebe skrze jiné osvícenější členy společenství, krmí se jím jako poledním menu ve fastfoodu, místo aby usilovali o vlastní duchovní vyzrálost.
Duchovní život lidí kolem nich je zpravidla aktivně vůbec nezajímá. Drží se mnohem spíše církve a svých spoluvěřících, případně lidí, z nichž vyvěrá jisté vnitřní světlo. Dobrý duchovní pocit a povznesení si vyzvedávají od duchovních jako knihy v knihovně mnohem spíš, než aby aktivně zpytovali vlastní svědomí a ptali se, zda po nich jejich okolí, třeba to nevěřící, něco duchovního nepotřebuje sdílet či zda by se neměli o duchovní energie, které jim byly dány, neměli třeba podělit. Většina nevěřících se tak s žádným pozitivním vnitřním bonusem dnešních křesťanů nemá ani jak setkat, leda by se k nim doslova násilím vnutila. A to není v módě a ani by to tak být nemělo.
Duchovní hledačství mění své těžiště
Těch, kteří to myslí s duchovností opravdově, jsou ve velkých církvích, jako je ta katolická, mizivá procenta vzhledem k mase pasivních příjemců svátostí a tradic. Pak hledající, který má zájem o kontakt s živou spiritualitou, snadno najde více lidí se zájmem o sdílení duchovního vedení nebo zprostředkování duchovních transmisí v nějakém esoterickém, pohanském nebo i okultně obskurním prostředí, než mezi samotnými formálními křesťany.
Dalo by se říci, že člověk pak může být jednoho dne překvapen, když zjistí, že i například mezi katolíky najde duchovně aktivní osobu, která má spirituální dary. Nestává se to často, ale i to je možné, byť se to v dnešní době rovná víceméně zázraku. Takový člověk je pak snadno v samotné církvi za divného a není samotnou touto institucí příliš chráněn, spíše naopak, církev sama mu často dělá spíše ostudu.
Institucionálně je v současnosti pozice faráře či mnicha nebo jeptišky někde mezi uklízečkou a úřednicí na finančním úřadě.
Pravdou je, že v Česku je co uklízet. Mentální a duchovní nepořádek se tu hromadí celá staletí. Takže výzva k úklidu Česka by se neměla týkat jen plechového harampádí či pet lahví, ale také by měla směřovat primárně k české hlavě, ať už té věřící nebo nevěřící.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-na-zakladnich-skolach-ve-vidni-je-vic-muslimu-nez-krestanu-40596247
https://katolickenoviny.cz/o-navstevu-papeze-lva-xiv-ve-francii-je-mimoradny-zajem-medii/
https://katyd.cirkev.cz/publicistika/arcibiskup-zve-na-kajici-pout_31796
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-soukrome-a-cirkevni-skoly-mohou-prijit-o-dotace-40596509
https://info.dingir.cz/2020/02/na-slovensku-sa-od-januara-2020-zmenil-zakon-o-financnej-podpore-cinnosti-cirkvi-a-nabozenskych-spolocnosti/
https://lutherus.sk/fararom-po-30-rokoch-sluzby-zostava-600-eur/
