Karel starší ze Žerotína, manipulátor a autor stavovské porážky

Byl to nekorunovaný vládce Moravy. Příslušník jednoho z nejvýznamnějších moravských rodů a také viník toho, proč se Jan Amos Komenský nestal tak slavným, jak by mohl být.

Karel starší ze Žerotína měl ve své situaci hodně příležitostí, jak se v životě zabavit. Strávil svá mladá léta na cestách po panovnických dvorech celé Evropy. Místo, aby jej tato zkušenost otevřela vůči světu, stal se z něj zakaboněný morous. A příznivec kalvinismu. Což je v podstatě synonymem pro životní pesimismus. Na základě toho ve Francii podporoval Hugenoty. Protestantskou šlechtu.

Jeho náklonnost k protestantismu ovšem nevyplývala z čistých úmyslů či srdečního zápalu. On prostě vycítil příležitost se vymezit vůči katolicky zaměřeným českým pánům. Nakonec se mu tento kalkul nevyplatil. A spolu se sebou stáhl do pekla i další.

Komenský byl v jistém životním období na miskách vah. Má využít pozvání jít do Francie a podpořit tak výchovu krále Slunce Ludvíka XIV.? Nebo raději podpořit švédskou královnu Kristinu?

Na jeho konečné rozhodnutí měl vliv jeho o několik desítek let starší společník Karel starší ze Žerotína. Právě on strávil několik pohodlných let ve Francii a dobře se tam zapsal. Přesto trpěl jakousi nikoli neznámou „moravskou“ bájnou lhavostí a celé to Komenskému podal v jiných barvách a Francouze pomluvil, jak mohl. Uvedl mimo jiné, že Francouzům se nedá věřit, jsou příliš lehkovážní a lehkomyslní. Chtěl si tak pravděpodobně kompenzovat svůj špatný odhad, kdy vložil své prostředky do francouzského krále, který se poté dal na jinou stranu - tu katolickou.

Komenský vědom si dřívější Karlovy zkušenosti a jeho líčení kardinálovu nabídku odmítl. Pozval jej přitom slavný kardinál Richelieu. Komenský měl tehdy šanci zamíchat s kartami na světové úrovni, protože mladý král Ludvík XIV. měl před sebou neuvěřitelných 7 dekád vlády a stal se jedním z nejslavnějších světových panovníků.

Místo toho ale Komenský skončil ve Švédsku, jehož královna později odstoupila. Poté pobýval v Británii, kde jej podle mnoha indicií bez dostatečného ocenění obrali o koncept vědy, na jehož základě vytvořili Královskou učenou společnost (její obdobu spoluzaložil Komenského vnuk v Berlíně) a nakonec Komenský dožil v amsterdamské „stoce“. Nic příjemného. Ve Francii se tehdy dělala světová politika a historie, nikde jinde. Karel starší ze Žerotína tak Komenského okradl o zaslouženou slávu a místo v historických románech. Místo toho se z něj stal pouhý komorní pedagog - takzvaný učitel národů, které učit původně ani nechtěl.

Žerotín ještě stačil Komenského inspirovat k negativistickému dílu Labyrint světa a ráj srdce, které mu Komenský osobně věnoval.

Karel starší ze Žerotína po celou dobu svého působení na Moravě a v Čechách chytrizoval. Nejprve se obrátil proti Rudolfovi, který však podepsal listinu, která zrovnoprávňovala náboženství protestanstské a katolické - takzvaný Rudolfův majestát. Nebyl tedy důvod kout pikle za jeho zády.

Žerotín se ale dal na Matyášovu stranu a tím si na krátkou dobu zajistil v podstatě nekorunované panství nad Moravou. Cítil se jako velký manipulátor, který dosáhl svého, ale Matyáš k jeho smůle brzy zemřel.

Po něm přišel jiný Habsburk, vůči němuž se české stavy spikly. Ferdinand II. Štýrský. Tehdy měly stavy šanci něco udělat, ale Karel starší ze Žerotína je nepodpořil, naopak piklil proti nim. Odmítl se dát na stranu českých stavů, i když tak halasně podporoval protestantství. To se stalo osudným povstání, které skončilo neúspěchem.

A vykulminovalo odchodem české inteligence do exilu. Včetně Komenského. Nicméně, ani Karlovi se jeho manévrování nevyplatilo, nebyl za svou vykutálenost sice zbaven svých statků, ale raději později ze země sám odešel.

Přístup Karla staršího ze Žerotína nebyl nijak neobvyklý. Moravští šlechtici tak jednali běžně. Cítili se totiž poníženi tím, že již nežijí na Velké Moravě . A vlastně tento komplex si vůči Čechám a Praze v jisté podobě Brno a okolí uchovalo dodnes. S pocitem malého provinčního městečka chtělo vyrůst alespoň v univerzitní velmoc.

Na rozhodování v Praze má však vliv pramalý. Z jednoduchého důvodu - stejně jako Žerotín se cítil jako střed tehdejšího světa, nelze reálně a bez důsledků žít s pocitem, že kromě vás nikdo jiný a jeho potřeby neexistují, a stavět se do defenzivy pokaždé, když se někde něco pohne bez ohledu na to, zda je to skutečně proti vám nebo naopak s vámi či se vás to vůbec netýká. S takovými postoji se nakonec nelze dostat nikam.

Takový byl Karel starší ze Žerotína a doplatil na to Jan Amos Komenský i celé Čechy. Sebestřednost a zmatenost životních postojů opravdu nejsou dobrými rádci v geopolitických rozhodnutích a vlastně vůbec v žádných osobních i státních volbách.

Zdroje:

R. Fukala., Jan Jiří Krnovský. Stavovské povstání a zápas s Habsburky. 2005.  České Budějovice.

Noemi Rejchrtová (ed.), Karel starší ze Žerotína. Z korespondence. 1982.  Odeon.

Tomáš Knoz. Karel starší ze Žerotína. Don Quijote v labyrintu světa. 2008.  Vyšehrad.

https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/karel-starsi-ze-zerotina-vyroci.A140912_2098838_pardubice-zpravy_mt