Informace nám nechybí, láska ano

Nikdy v historii neměli lidé tak jednoduchý přístup k informacím jako dnes. Ať si představíte cokoliv, od obyčejného receptu na bábovku až po složité matematické rovnice, to všechno si dnes snadno a rychle najdete na internetu. Jednu věc tam však lidé najít nemohou - lásku.

Paradoxně nikdy v historii nebyli lidé propojeni tak úzce jako dnes. Zpráva o tom, co se děje na jednom konci světa, se může snadno, za pár sekund, dostat na druhý konec Zeměkoule jedním klikem na sociálních sítích.

Odhaduje se, že dnešní člověk může být za pouhou půl hodinu svého života vystaven tolika informačním proudům, že takovou informační smršť před několika stovkami let nezažil ani za dva či tři roky svého života.

A přesto je tomu právě dnes, kdy se lidé cítí naprosto odpojeni jeden od druhého. Vzrůstá počet depresivních onemocnění a přibývá i počet pokusů o sebevraždu právě z jediného důvodu: pocitu odloučení a osamocení.

V Japonsku na to mají dokonce i diagnózu, která popisuje životy statisíců mladých lidí, kteří už ani raději nevychází z domu. Bojí se, že by nebyli schopni lidského kontaktu mezi těmi davy anonymních milionů lidí ve velkoměstech.

Jak je to vše možné? A existuje lék na toto civilizační onemocnění zvané deficit reálného lidského kontaktu?

Starodávná duchovní literatura a učebnice psychohygieny - Bible - učí, že existují čtyři druhy lásky. Bibličtí pisatelé pro ni měli čtyři řecké výrazy: agapé, fília, storgé a erós.

Agapé je láska založená na principech a zásadách. Té se v dnešní době zoufale nedostává.

Fília je láska přátelská. Cit bez postranních úmyslů. Té je v dnešní době jako šafránu.

Storgé je láska příbuzenská a vyplývá z přirozených krevních pout. Ty byly leckde zpřetrhány či narušeny.

Posledním typem lásky je éros a té je dnes všude dost. Stačí jen kliknout na internetu a máte ji doma. Je libo spoře oděných krasavic či vymodelovaných naháčů? Tak jistě víte, kde je najít.

Jenomže právě přebytek posledního typu lásky na úkor těch předchozích je příčinou mnohých duševních trablů dnešních lidí. Člověk nebyl stvořen nebo se nevyvinul pro to, aby se choval pouze a jenom jako primáti typu Bonobo, kteří se baví převážně erotickými hrátkami.

Člověk má v sobě něco navíc a není to jen rozum, co mu přebývá, nebo spíše se mu ho často nedostává. Člověk je homo sapiens a k tomu by se daly přidat čtyři přívlastky, které jsou v latině určitou obdobou jejích řeckých podob:

V jednom ústavu, kde se pečovalo o odložené kojence, došlo k zvláštnímu úkazu. Všechna miminka na patře velmi strádala, jen jednomu se vedlo velmi dobře. Pro místní lékaře to byla velká záhada, dostávaly totiž stejnou péči. Až jeden ze zaměstnanců zůstal v práci o něco déle a něčeho si všimnul.

Po směně do ústavu chodila uklízečka a vždy si to jedno konkrétní miminko vyndala z postýlky a pomazlila se s ním. Jen s ním, s žádným jiným. A tak došlo k tomu, že se rozvíjelo úplně jinak než ta ostatní.

Zde je dobré se zastavit. Lékařská věda a pediatrie spolu s vývojovou psychologií si toho již velmi dobře všimla a zaznamenala potřebu doteků a kontaktu s dítětem pro jeho zdravý vývoj. V tom problém není. Jsou na to manuály, které musí projít každý sociální pracovník v rámci svého zaškolení.

U té uklízečky se však nejednalo o plnění nějakého sociálního úředního pokynu. O následování manuálu zde vůbec nejde. Pokud by šlo o kontakt, či dotek, mohla by jej zastat jednoduše i robotická ruka či plyšový medvídek.

Jde o veličinu v manuálech pedagogických pracovníků nezachytitelnou a tou je pneumatosféra lásky. Aby si to dovedli lépe představit i ti, kteří mezi vámi patří mezi skalní materialisty, vycházejte prosím z vlastní zkušenosti. Jistě víte, že existují lidé, s kterými, když strávíte chvíli v místnosti, cítíte se vysátí, zbaveni energie a pak jsou lidé, kteří jsou jejich pravý opak. Ti, kteří vás energií nabijí.

Pokud byste měli tuto energii nějak měřit, žádný metr na ní současná věda nepřipravila. Je to něco mezi nebem a zemí. To, co poučení lidé nazývají: pneumatosférou lásky. Je to atmosféra laskavosti, do které vás daný jedinec dokáže vtáhnout. Jiný, i kdyby se našprtal pokyny jak jednat správně třeba natisíckrát, vám nic nedá. Setkání s ním vám jen vezme energii.

Obyčejný řidič autobusu, který má dobré vystupování a srší dobrou náladou vás může obohatit více než škrobený pedagogický asistent učitele. Všimnul si toho i jeden z tvůrců poněkud zkomercionalizovaného konceptu emoční inteligence Daniel Goleman. Ten ve své knize uvádí podobný příklad jako já.

Psychologové tomu pak říkají emoční nebo sociální inteligence a tu měří podle míry prosociálního chování. Ale chybí jim pořád hodnocení toho správného motivu. A to proto, že ten se nachází mimo sekulární sféru, ve sféře duchovní.

A když půjdeme rovnou ke kořeni uzdravování u dospělých. Máme skvělé zdravotnictví, a to je často měřeno podle úspěchů urgentní medicíny. Urgentní medicína nám jde skvěle, ale ta preventivní velmi pokulhává. Což ostatně samotní čeští lékaři přiznávají. Jak je to možné? Možná také proto, že se samotní lékaři domnívají, že stačí na nemoc předepsat konkrétní prášek a problém je vyřešen.

Ale je to právě naopak. Jak řekl jeden britský psychoanalytik maďarského původu, Mihály Bálint: Tím, co způsobuje uzdravení, je v první řadě lékař. Nikoli lék. Pokud lékař opravdu vede k uzdravení, pak funguje i lék. To znamená, že pokud je mezi pacientem a terapeutem vzájemná důvěra, jestliže se mezi nimi vytvoří nějaký hlubší vnitřní kontakt, synergie, pak i léčebný postup začne být efektivní.

A o to právě jde, pokud mezi lidmi chybí dynamika vztahu - skutečné lidskosti, nefunguje nakonec vůbec nic, i kdy je vše učiněno správně, jak má být podle technické příručky.

Známe Pavlovův efekt, ten určuje, kdy psi začnou slintat. Zpravidla jen tehdy, kdy se jim nese potrava, nebo jim přes čenich „brnkne“ stimul, který takovou pochoutku signalizuje, i když nakonec žádnou nedostanou.

A pak je tu Pavlův efekt, tak říkám já jeho studii o lásce, která se nachází v Novém zákoně v  1. Korinťanům 13. kapitole. Není to pouhý popis, ale naprosto vystižený motiv a příčina toho, proč se s někým cítíte dobře, i když vás nezahrnuje penězi a dárky, zatímco s druhým naprosto opačně, i když vám splní, co vám na očích vidí.

Pavel zde popisuje lásku z pneumatosféry, nadpozemskou a zcela nemateriální, která má však velké pozitivní materiální důsledky. Její efekt potěší duši a zregeneruje i vaši tělesnou schránku.

Je to dokonalé spojení ducha, duše a těla. Antičtí filozofové by jistě zaplesali, kdyby jej měli možnost číst. Ale protože již psal potom, co měli oni svou slavnou éru za sebou, nejspíše na něj mohli shlížet jen z bájného Olympu.

Pavel o lásce říká:

Mluvím-li jazyky lidskými i andělskými, ale lásku nemám, jsem jako zvučící kov nebo zvučící činel.

Mám-li dar proroctví a rozumím všem tajemstvím a mám veškeré poznání. Mám-li všechnu víru, abych i hory přenášel, ale lásku nemám, nejsem nic.

Rozdám-li všechen svůj majetek a vydám-li své tělo k upálení, ale lásku nemám, nic mi to neprospěje.

Láska je trpělivá a laskavá, nezávidí, nechlubí se, nenafukuje se, 5 není hrubá, nehledá své, není prchlivá, nehledá křivdy, 6 neraduje se z nepravosti, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, všemu věří, doufá ve všechno, všechno vytrvává.

Láska nikdy neselže. Proroctví pominou, jazyky utichnou a poznání zmizí. Neboť poznáváme jen zčásti a prorokujeme jen zčásti. Ale až přijde to, co je dokonalé, to, co je jen zčásti, pomine. dyž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, chápal jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, odložil jsem dětinské věci. Nyní vidíme nejasně, jako v zrcadle, pak budeme vidět tváří v tvář. Nyní poznávám jen zčásti, ale pak poznám plně, jako jsem plně poznán.

Nyní tedy zůstává víra, naděje a láska, tyto tři. Ale největší z nich je láska!

Největší z nich je láska.

Nakonec je to láska, která je nejdůležitější. K čemu vám je vzdělaný člověk, který s vámi nemá dobré úmysly? K čemu je dobrý fanatický věřící, který by vás nejraději rovnou viděl v pekle? Je evidentní, že láska oživuje veškerou existenci. Je základem veškeré zdravé víry a funkčního poznání.

A tak pokud stále vnímáte velkou odcizenost od druhých lidí, cítíte se lidově řečeno pod psa. Zrovna saháte po své pravidelné dávce antidepresiv - ať prášků či rovnou ve formě nějakého oblbováku v podobě alkoholu či jídla, zkuste zapátrat po prvotní příčině.

Ne všechny pocity zmaru pramení v samotné chemii vašeho mozku bez návaznosti na vaše okolí. Bez napojení na pneumatosféru lásky jsme všichni tak jako tak odsouzeni ke skleslosti na duchu.

Pokud se však dostanete do vlivu lásky, tak jak ji popsal zmíněný Pavel z Tarsu, nejspíše vám hodně toho pocitu odcizení ubyde a ocitnete se v hájemství citu, který podle těch největších mozků v historii vskutku dominuje nad vším pozitivním lidským konáním.

Amen.

Zdroje:

Bible, překlad

David Goleman. Emoční inteligence. 2011. Grada.