Článek
A vlastně i to není úplně přesné, protože původní text Bible, nebo to, co z něj zbylo, co se používá jako vzor pro překladatele, je sám překladem.
Jaká Bible tedy zní nejblíže té původní? Nejdříve se podívejme na charakter „původního“ biblického textu.
Nový zákon jako překlad překladu
Sv. Jeroným přeložil Bibli ve čtvrtém století do vulgární latiny - jazyku lidu - Vulgáty
Bible sama o sobě, především její část zvaná Nový zákon, je překladem. Samotný Ježíš a jeho učedníci nemluvili v řečtině koiné, ale pochopitelně v nářečí, ve kterém se mluvilo v oblasti, odkud pocházeli. To nebyla řečtina, ale aramejština.
Nový zákon, jinak se mu říká Řecká písma, je psán v řečtině běžného lidu - zvané koiné. Nikoliv v antické řečtině filozofů a Homérů.
A tady vzniká už první problém. Když odhlédneme od toho, že první evangelia nebo lépe řečeno Pavlovy spisy pochází z doby až několik desítek let po smrti učitele Ježíše, máme další problém. Jak došlo k převodu jeho slov do řečtiny? To nevíme.
Co víme jistě je, že samotný Nový zákon si nečiní nárok na to být originál, ale spíše takový překlad. Naznačují to následující texty:
„Ježíš se obrátil a uviděl, jak jdou za ním. ‚Co hledáte?‘ zeptal se jich. Řekli mu: ‚Rabbi‘ (což se překládá: Učiteli), ‚kde bydlíš?“ Jan 1:38
Škorpení se o překlady v českém regionálním kontextu
Evangelík Miloš Bič stál v čele skupiny překladatelů Starého zákona ekumenického překladu
V české kotlině existuje poměrně dost překladů Bible. Většina z nich jako Sýkorův či Petrů již zapadly v historické paměti. Ale třeba Bible kralická či ekumenický překlad Bible jsou takové standalony českého biblického překladu.
Nicméně, i přes to, že mají Češi několik překladů Bible na výběr, jim to nezabránilo v očerňování jejich vlastních překladů. Věřící z různých církví často útočí na ekumenický překlad s tím, že není přesná a jasná, což je paradox, protože její edici vedli přední čeští odborníci na překlad jako byl Miloš Bič.
Katolíkům zase není ekumenický překlad dost dobrý a tak používají Bibli Václava Bognera - jeho liturgický překlad, který ale nepřeložil kompletně celou Bibli. Jeruzalémská Bible , původně přeložená do francouzštiny dominikánskými mnichy v Jeruzalémě, byla přeložena i do češtiny, ale nikoliv přímo z původních jazyků, spíše zprostředkovaně z francouzštiny. Je tedy spíše poetickým než přesným obrazem duchovního biblického dědictví.
Překlad nového světa Svatých písem zase trpí denominačním uchýlením. Svědkové Jehovovi jej přeložili svým anonymním týmem z původních jazyků do angličtiny, ale jeho další lokální jazykové edice jsou spíše překladem překladu. Zapomíná se na evangelický překlad Nová či Stará smlouva přeložený evangelíky a trvající na doslovném překladu. Pak překlad Alexandra Fleka - Bible 21, který byl velmi masivně marketingově promován, ale jeho kvalita je velký otazník.
Ještě tristnějším příkladem jsou překlady na Slovensku. Na ekumenický překlad ve slovenštině byly k dispozici zahraniční fondy, nikoliv však příliš času k jeho dokončení. A tak jsou starší verze překladu plné chyb.
Když už jsme u těch druhů překladu, podívejme se blíže na metodiku překladů Bible.
Nazírání na způsob překladu Bible
Kralická bible byla přeložena zvláštní metodou, nikoliv slovo od slova, ale s důrazem na vznešenost jazyka s respektováním tvarů v původních jazycích
Existují v podstatě dvě nebo tři metodiky překladu. Jedné se říká dynamický ekvivalent - nepřekládáte původní text doslova, ale hledáte daný idiom či obdobu v cílovém jazyce. Tak je přeložen ekumenický překlad. Problém tohoto překladu je, že může být příliš volný a unikne mu tak myšlenka skrytá v originálu.
Další metoda je otrocká - překlad slovo od slova. Té se blíží Stará či Nová Smlouva. Zde je osidlem to, že slova v původním jazyce nesou často jiný význam než v tom cílovém, i když jsou stejná. Někdy dojde i absurdním doslovným překladům.
Třetí metoda, to je překlad Slovo na cestu, ten je asi nejvolnější. Jedná se spíše o převyprávění původního textu do současné hantýrky a kontextu. Takový překlad se dobře čte, ale bývá často vzdálen na míle originálu.
Většinu českých překladů mají „na svědomí“ protestanté, jako by o biblický text ani čeští katolíci neměli zájem. Skutečností je, že v Bibli se spíše vyznají členové protestantských denominací než té katolické, která má širší záběr. Mezi spousty svatých, rituálů a liturgických obezliček se jedna Bible prostě ztratí.
Jak se však liší Bible a její překlady od jiných posvátných textů? To je mimořádně zajímavé téma.
Srovnání překladu Bible a jiných svatých textů
Vydání Koránu v 11. století
Nejpříkřejším kontrastem Bible a jiného duchovního textu je svatý Korán. Zde se jedná o jeden normativní originální text, nikoliv o stovky či tisíce rukopisů z různých edicí, jako je tomu v případě Bible. U Bible rozhodují znalci původních jazyků, co se zařadí do její edice a co ne. Tak tomu bylo již od čtvrtého století, kdy se její kánon dotvořil.
A pak máme desítky textových odchylek Bible, ne však u Koránu. Ten má navíc jedno specifikum. Za normativní text se považuje pouze originál v arabštině. Pokud byste chtěli text použít, musíte se naučit arabsky. Takto se Korán vyhýbá úskalím překladu.
Bible je každopádně vzhledem ke své rozmanité historii unikátním textem. Je však třeba říci a přiznat si, že je to text značně problematický a rozhodně ne tak jednotný, jak se tváří.
Zdroje:
Josef Bartoň. Pět českých novozákonních překladů. 2013. Česká biblická společnost.
John Barton. A History of the Bible. 2020. Penguin Books.
