Článek
Komenský je znám jako pedagog, případně jako učitel národů, a také jako „poslední biskup“ Jednoty bratrské. Měl však i svou jinou stránku, která byla daleko výraznější než ta učitelská nebo křesťanská. Byl fandou okultismu.
Okultismus versus křesťanství
Lévi, popularizátor pojmu okultismus v 19. století
Okultismus vychází ze slovního základu pro skrytý. Pokud dostanete od svého lékaře zprávu a na ní bude napsáno okultní krvácení, bude se jednat o skryté krvácení. V přeneseném slova významu běží o získávání informací ze skrytého zdroje.
Pro křesťany byli okultisté vždy zdrojem určitého podezření. Okultismus má svou oficiální tvář pocházející z Francie 19. století. Nicméně, v Komenského době v 16. a 17. století se to okultisty jen hemžilo. Byla zde řada lidí, která tvrdila, že má přístup k tajným naukám a umí číst budoucnost.
Právě takovým lidem Komenský věřil.
Komenského „média“
Mikuláš Drábík - jeden z Komenského „médií“
Jan Amos Komenský měl svá prorocká média - Mikuláše Drábíka a Kristýnu Poniatowskou. Tito lidé mu diktovali svá proroctví z duchovního světa, především v souvislosti s tím, co se stane ohledně rodu Habsburků.
Komenský Habsburky ze srdce nesnášel, protože se domníval, že kvůli nim a jejich katolickému fanatismu musel spolu s jinými odejít ze země. Ve skutečnosti to „zařídily“ české protestantské stavy a jejich přílišné tlačení na pilu.
Je třeba říci, že se žádná z těchto proroctví, kterým Komenský tak věřil a celý život je propagoval, nevyplnila. Všude, kam přišel, tam šířil svou knihu složenou z proroctví těchto pochybných jedinců. Dokonce jeden výtisk poslal i králi Slunce Ludvíkovi XIV.
Médium Kristýna Poniatowská zemřela Komenskému v náručí v mladém věku.
Když jsme dorazili do Branné (r. 1627), vypravovali nám, že předcházejícího večera byla nemocná čtvrt hodiny v bezvědomí a neprojevovala jakýchkoli známek života, takže se domnívali, že zemřela, ale potom že přece zase přišla k sobě. Vešli jsme k ní, povzbudili ji, jak se to obvykle činí, k trpělivosti a k důvěře v dobrotivost boží. Ona si pak v naší přítomnosti stěžovala nejdříve na tísnivý pocit u srdce, potom na to, že ji sužují neobvyklé bolesti. Následovala strnulost údů a zastavil se jí dech, takže jsme mysleli, že umírá. Padli jsme na kolena a poroučeli její duši Bohu. Ona se však zase vztyčila na lůžku, upřela oči jako na něco, co je v dálce, tvář jí zčervenala a zasténala: „Ženich, ženich!“ Byli jsme ohromeni tímto neobvyklým divadlem. Nato ona s hlubokým výdechem přišla zase k sobě, ulehla naznak, a když jsem se jí ptali, co se děje, stěžovala si na velkou malátnost..
Mikuláš Drábík, hlavní Komenského médium, byl v roce 1670 dekapitován neboli sťat v Bratislavě s tímto rozsudkem:
„Napadal veličenstva, ostouzel panovnický rod i svaté římské impérium, císaře nazýval mrtvou mohylou a jeho rod pokolením zmijí, čímž se pokoušel o vzpouru a spiknutí s nebezpečím pro všechno křesťanstvo.“
Strom, který Komenský zasadil, nebyl dobrý, protože jeho duchovní ovoce bylo shnilé. Vlastně celý život prostřednictvím těchto proroctví pocházejících z okultního zdroje šířil dezinformace všude, kde se objevil.
Jakou hodnotu pak má vzdělávání inspirované podle takového člověka?
Komenský „hrobařem“ Jednoty bratrské
Kostel Jednoty bratské v jižní Africe. Jednota úplně nezmizela, i když se Komenský oficiálně považuje za jejího posledního biskupa v tehdejší podobě
Ačkoliv by se nedalo říci, že by Komenský neusiloval o pokračování Jednoty - napsal třeba knihu Kšaft umírající matky Jednoty bratrské, s ním jakožto posledním biskupem Jednota oficiálně zanikla. I když na ní navázaly jiné církve, nebyl to rozhodně akt jednoduchý a Komenský v tom církvi moc nepomohl. Obnovit se jí podařilo až v 18. století.
Jak je možné, že bývá Komenský prezentován jako „poslední biskup“ Jednoty bratrské, když i po jeho smrti pokračovala a byla obnovena? Možná to bylo právě Komenského přání, vložit se do Jednoty a představovat se jako někdo, na kom Jednota stojí a padá. V realitě tomu však tak nebylo, svým „pláčem“ nad rozlitým mlékem jí však moc nepomohl a její životadárnou sílu spíše vysál než dodal, a tak to odpovídá jeho titulu knihy Kšaft umírající Jednoty.
Kšaft umírající matky Jednoty bratrské (1650) je symbolickou závěťí církve, ve které se Komenský jako její umírající matka loučí se svými členy a odkazuje její duchovní bohatství českému národu. Zbývá otázka, měl na něco takového Komenský vůbec nárok? Stavět se do pozice vykonavatele závěti této církve?
Byl totiž až příliš ovlivněn okultismem a příliš málo křesťanstvím. Křesťanské církve se vždy okultistů stranily, protože zdroj jejich poznání nebyl nikdy vztažen ke sv. Písmu ani k darům proroctví od Boha, ale pocházel pro ně z neznámého zdroje. Z mediálního éteru, ve kterém se nalézá vše. Představte si to jako nějakou skládku, kde je vše, a cokoliv vás může také napadnout, když se na to napojíte. Dobré i špatné, a jak říkávala věštkyně Jolanda: jedno velké špatné.
Není divu, že Komenský dožil svůj život ve frustraci v Amsterdamu, který zrovna nebyl vlastně nikdy moc pěkné a hlavně duchovní místo. A jak toto město Komenský ovlivnil? Můžeme se jen dohadovat, ale z dnešního pohledu po něm zbylo místo plné červených luceren a drogových kaváren. Což také není pěkné dědictví.
Ve své závěti napsané jedním z autorů fikce rovněž Komenský kleje na svého syna Daniela. Je to možné. Umírá totiž frustrovaný s pocitem nedokončené práce, a jaká že to byla?
Komenského esoterické dílo
„Anticírkevní“ znak Rosekruciánů
Jan Amos Komenský si stěžoval na své setkání s francouzským filozofem René Descartem, že je až příliš mechanický a málo vševědný. Právě jakási snaha o všemoudrost vychází z okultistického, nikoliv křesťanského směru.
Křesťanství spolu s judaismem uznává oddělení a jasnou kategorizaci pojmů jako je moudrost, hloupost či neinformovanost a nesnaží se věci dávat do jednoho nesourodého celku. Komenský však tlačil na pilu a tvrdil, že každý je vzdělavatelný, jen záleží na učiteli. Není to pravda, z moderních poznatků psychologie, které jsou v souladu se starověkou moudrostí, víme, že počet lidí se sice zvyšuje, ale nikoliv poměr těch s vysokým IQ či vyvinutými myšlenkovými schopnostmi. Samozřejmě ruku v ruce musí jít i testování, které je někdy pozadu, a tak vznikají nežádoucí efekty fiktivní vzdělanosti a chytrosti.
Právě v jednom takovém efektu - labyrintu - byl Komenský lapen. Miloval okultistická hnutí jako byli Rosekruciáni. Sdružení založené na fiktivním zakladateli, spojující poznatky z egyptských mystérií a křesťanství. Takový mix by mohl v jistém období Komenského stát život. Inkvizice takové myšlenkové balasty zrovna nemusela. Rosekruciáni byli v církevním hledáčku pro jejich okultní panteistické motivy.
Spekuluje se, že Komenský inspiroval v Anglii i hnutí novodobého zednářství, které vzniklo až několik desítek let po jeho smrti. Každopádně s jistotou víme, že na základě jeho inspirace vznikla Královská učená společnost. Českoslovenští svobodní zednáři v období první republiky často diskutovali a zkoumali vliv myšlenek Komenského na formování prvních zednářských konstitucí z roku 1723.
Všestranná náprava věcí zní jako super nápad, ale v realitě se jedná o jakousi nefunkční prášilovskou ideu, která rozhodně není v souladu s lidskou povahou. Naštve ty, kteří mají zaslouženě ve společnosti díky svém intelektu navrch a dodá jejich energii hlupákům. A přesně takové „černé“ umění či chcete-li magii provozoval i Komenský.
Titulní strana Labyrintu a jeho prvního vydání. Očividně se Komenský v jednom takovém ztratil
V době svého počínajícího exilu byl dokonce členem rosekruciánského hnutí. Zjevně neuměl rozlišovat informace od dezinformací a nakonec se mu to samotnému stalo osudným. Jedním z jeho esoterických děl je Labyrint světa a ráj srdce. Ačkoliv zdánlivě končí křesťankým závěrem, byl spíše obsahově blíže okultní magii. Je třeba zdůraznit, že křesťanské církve razantně odmítají jakékoliv mísení obou směrů -magie a křesťanství - dohromady.
Komenský nakonec umírá s pocitem nedokončenosti svého životního díla. Nejspíše také proto, že věci vzal za ten nesprávný konec. Kombinovat křesťanství s okultismem a Bibli se spiritistickými médií, to je jako si vzít prášek na hlavu a zapít jej notnou dávkou alkoholu.
A s takovou kocovinou Komenský končí svůj život.
Zdroje:
Jan Amos Komenský. Listy státníkům a přátelům. 1939. Kalich.
J. V. Novák, J. Hendrich. Jan Amos Komenský. Jeho život a spisy. 1932. DK. Praha.
Jan Kumpera. J. A. Komenský, poutník na rozhraní věků. 1992. Praha – Ostrava. Nakladatelství Svoboda.
https://www.catholic.com/qa/who-are-the-rosicrucians-what-do-they-believe-and-why-do-they-believe-it
